Ve věku čtyřiašedesáti let včera zemřel dlouholetý sólista olomoucké opery, barytonista Jaroslav Majtner. K nejvýraznějším tvářím zdejšího souboru patřil od začátku sedmdesátých let, v druhé polovině let sedmdesátých byl také velmi uspěšným sólistou opery pražského Národního divadla.
Jaroslav Majtner (30.3.1947 – 31.1.2012) se vyučil mechanikem, od dětství už ale hrál na klavír a varhany. Po maturitě v roce 1967 na střední všeobecně vzdělávací škole v Prostějově studoval zpěv u Vlasty Linhartové na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, v roce 1970 zvítězil v pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech. Sólistou olomoucké opery se stal ještě před absolvováním JAMU, kde mu byl pro velmi dobré studijní výsledky prominut poslední semestr. Během svého působení ve Státním divadle Oldřicha Stibora a později v Moravském divadle Olomouc barytonista Jaroslav Majtner vytvořil více než sto dvacet rolí. Nečekaně zazářil i v Národním divadle, kde byl od roku 1974 v angažmá – poté, co na něj upozornil a k hostování jej doporučil Eduard Haken. Po čtyřech pražských sezonách však Jaroslav Majtner byl i přes výtečnou pěveckou kondici bohužel nucen z ryze mimouměleckých důvodů první scénu opustit a po roční pauze strávené mimo divadlo se proto vrátil zpět do Olomouce.
Olomoučtí diváci vzpomínají na Majtnerovy verdiovské postavy – Simona Boccanegru, Nabucca, Rigoletta, Čajkovského Evžena Oněgina či Bizetova Escamilla. Z umělcova pražského angažmá zmiňme alespoň skvělého Rossiniho Figara, Mozartova Papagena, Verdiho Falstaffa a také celou řadu smetanovských postav.
Významná byla rovněž Majtnerova činnost pedagogická. Jako odborný asistent a posléze docent pro hlasovou výchovu působil řadu let na katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.
