Přinášíme vám tedy krátké video, které dokumentuje interpretačního mistrovství pana profesora. Sám určitě netušil, že to bude jeho poslední koncert. Celý svůj život prožil jako hluboce věřící a hudba pro něj byla něčím více, než jen uměním pro pozemské posluchače. V rozhovoru zaznívají právě ty jeho myšlenky, které můžeme považovat za Vodrážkův duchovní odkaz.
Záznam rozhovoru s prof. Jaroslavem Vodrážkou
Pane profesore, chtěl bych se Vás zeptat, jak myslíte, když improvizujete. Soustředíte se především na formu nebo pocit, který chcete vyjádřit? Jak daleko dopředu přitom uvažujete?
Jaký vnímáte rozdíl mezi improvizací a komponováním? Dalo by se říci, že improvizace je zrychlený proces kompozice. Vidíte tam nějakou zásadní odlišnost?
Určitě se zamýšlíte jako improvizátor nad myšlenkou, co vlastně hudba je a jaký je její smysl pro nás lidi?
Myslíte, že má hudba také možnost vyjadřovat něco vyloženě zlého a negativního?
Jací pedagogové Vás nejvíce ovlivnili ve Vaší tvorbě?
Povedla se Vám někdy improvizace tak, že jste litoval, že ji nikdo nezapsal do not?
Jak vnímáte termín „duchovní hudba“? Kam až pro Vás sahá?
Když Vám někdy není dobře, hrajete si Beethovena nebo na něj improvizujete. Myslíte, že hudba má léčivou moc?
Jak si vysvětlujete, že lidé poslouchají tak málo klasickou hudbu?
Ale jen málokdo to umí hudbou vyjádřit třeba právě tak jako Vy. Myslíte, že se vůbec dá improvizace naučit?
Děkujeme a sbohem, pane profesore.
