Jedné z bayreutských valkýr se v Praze líbilo

Minulý týden jsme ji poznali v Praze, při dvojím provedení Mahlerových Písní o mrtvých dětech za řízení Jiřího Kouta, se Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK (naši recenzi tohoto koncertu najdete zde). Německá mezzosopranistka Alexandra Petersamer i u nás velmi zaujala a slavila úspěch, podobně jako už v celé řadě koncertních sálů od Berlína přes Vídeň, Salcburk, Paříž či Aix-en-Provence až třeba po Chicago.

Svoji kariéru Alexandra Petersamer zahájila v divadle v Dessau, kde působila v letech 1994-2000, následovalo na čtyři roky angažmá v mnichovském Gärtnerplatztheater. V posledních letech se umělkyně objevuje především na německých scénách jako Carmen, Charlotte, Eboli, Santuzza, Brangäne (v té je k vidění i na DVD se záznamem inscenace v Dessau) a také jako Ortrud. Právě v této nelehké roli sklidila ovace před třemi lety v Tokiu a o rok později také v Lipsku, od roku 2006 vystupuje na bayreutském festivalu jako Rossweisse ve Valkýře.

Část léta jste strávila v Bayreuthu, kde jste zpívala nejen ve Valkýře, ale také v Tannhäuserovi v projektu Wagner für Kinder. Na svém repertoáru máte hodně Wagnerových rolí – jak hodně vám je Wagner blízký?

Wagner je pro mě hypnotizující a přitažlivý. Jeho hudba přináší extázi, která vám dá úplně zapomenout na všechno, co vás obklopuje, na svět kolem vás. Psal si sám libreta, takže jeho opery jsou vlastně veskrze celé jenom jeho dílem. Je to velmi zvláštní, protože ve svých libretech použil slova, která ve skutečnosti v němčině neexistují. Proto musíte dobře znát příběh, který se za těmi slovy skrývá.

Někteří vaši kolegové se Wagnera bojí zpívat, prý kvůli tomu, že je velkou zátěží na hlas. Co si o tom myslíte?

Zpívat Wagnera je vlastně to samé, co Verdiho nebo Mozarta. Potřebujete na to hlas s vnitřní dramatičností. Máte-li zpívat dramatickým výrazem a typem hlasu, nikdy to nevydržíte dlouho. A tak doufám, že když zpívám svým hlasem, že je to dost dramatické a pokud ne, orchestr je příliš hlasitý.

V Praze jste zpívala Mahlerovy Kindertotenlieder. Jaký vztah k tomuto dílu máte? A v Praze už jste někdy byla?

Byla jsem v Praze poprvé a velmi jsem si to užila. Všechny ty historické budovy a mosty. Hodně se mi tu líbilo. Doufám, že se do Prahy podívám znovu, protože chci město poznat daleko víc. Písně o mrtvých dětech byly ohromně časově náročný program. Mám dvouletého syna a poprvé jsem Písně o mrtvých dětech zpívala hned po porodu v Saarbrückenu. Bylo to pro mě strašné. Když jsem při koncertu myslela na to, jestli syn během koncertu vzadu nepláče, nedokázala jsem se zklidnit a kontrolovat svůj hlas. Po koncertu vždy svého syna tisknu v náručí a on cítí, co mu tím chci říct. Děkuji Bohu, že mé dítě je v pořádku. Hudba je tak silná, tak mocná a mám ji tak ráda a tak doufám, že teď už to budu zvládat.

S dirigentem Jiřím Koutem při zkoušce pražského koncertu (foto D.Kneřová)

 

Zdá se, že na koncertních pólidích zpíváte častěji, než řada vašich kolegů. Dáváte koncertům sama přednost před operou? Nebo prostě nabídky berete tak, jak příjdou?

Ráda si mezi Wagnerovými operami zazpívám nějaký ten koncert. Je to dobré pro hlasovou relaxaci. Dobře zazpívat operu znamená být v souladu s dobrou režií, mít kolem sebe dobré kolegy, povedené kostýmy a tak dál… Stojí to hodně času stráveného při zkouškách a když máte rodinu, nemáte vždycky tolik času, abyste mohl být dlouho z domova pryč. A tak teď je pro mě lepší, že zpívám víc koncertně, než účinkuji v operních představeních.

Po pražském koncertu (foto D.Kneřová)

Nastudovány máte i partitury Antonína Dvořáka – jeho oratorní tvorbu i písně. Jak se vám líbí jeho hudba? A nějaké Dvořákově opeře byste zpívat nechtěla?

Mám Dvořáka moc ráda. Zpívala jsem jeho Stabat Mater ale Requiem je pro mě vhodnější. Zpívala jsem i jeho Biblické písně a miluji Novosvětskou. Obojí jsem poslouchala, když se narodil můj syn. A mým absolutním favoritem je jeho koncert pro violoncello, ten je prostě úžasný. Můj hlas je ale lepší pro Wagnera než pro Dvořáka, nemyslíte?

E.Humperdinck: Hänsel und Gretel (Gertrud, L.Kuntschew jako Peter – Dessau)

Jak vypadá váš kalendář pro nejbližší sezonu? A co nového se objeví ve vašem repertoáru?

Moje nová sezóna pro mě začala. Beethovenovou Devátou v Turíně, v Konstanzi a Kreuzlingenu a právě Písněmi o mrtvých dětech v Praze. Budu mít spolu s Florianem Preyem v Bad Urachu recitál v němčině, tradičně nazývaný Liederabend. Už je to docela dlouho, co jsem zpívala svoje samostatné recitály. Ve Florencii budu účinkovat v Dvořákově Requiem, v Drážďanech v Písni o zemi, v Mnichově zase ve Verdiho Requiem, budu zpívat v Mesiáši v Dublinu a Limericku, v Tannhäuserovi v Norimberku, třetí Mahlerovu také v Norimberku, v Madridu, Métách a Völklingenu. A co bude pro mě úplně nové, to je účinkování ve Smrti Kleopatry od Berlioze v Halle – úžasná muzika.

Co prozradíte o svém soukromí? Máte na své blízké při své náročné profesi dost času?

Strašně důležitá je teď pro mě rodina. Proto nedělám tolik operu, jak už jsem říkala. Musím mít mezi jednotlivými turné čas na svého syna. Někdy, jako třeba v Praze, je moje rodina se mnou. Manžel, syn i rodiče, ale to jen výjimečně, je to takový luxus!

Děkujeme za rozhovor!

Ptal se Vít Dvořák

www.alexandrapetersamer.de

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na