Život a smrt na koncertu FOK

Také tento týden si Vás dovolím pozvat na čtvrteční opakování koncertu Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK, středeční večer totiž opět patřil k těm mimořádně vydařeným. Na rozdíl od zahajovacího koncertu, který se přeci jen nesl v duchu hudby v nejlepším slova smyslu příjemné, šlo tentokráte o díla inspirovaná zásadními momenty lidského života.


Básnická předloha Písní o mrtvých dětech Gustava Mahlera vznikla pod dojmem smrti dvou dětí Friedricha Rűckerta v letech 1833 – 1834. O sedmdesát let později Mahler vytvořil hluboce meditativní dílo, téměř elegii. S klavírním doprovodem zaznělo všech pět písní poprvé ve Vídni v roce 1907, orchestrální verzi poprvé slyšela Praha v roce 1914. U FOK nyní debutovala německá mezzosopranistka Alexandra Petersamer. Zpěvačku můžete v současné době slyšet na scénách v Minichově, Lipsku či v drážďanské Semperoper. Sám jsem ji zažil v poslední bayreuthské inscenaci Prstenu Nibelungova, i když jako jedné z valkýr (Rossweisse) jsem jí nevěnoval tolik pozornosti. Její výkon v Mahlerově opusu však ukázal, že si ji zaslouží. Písně interpretovala s velkým pochopením pro text (s výbornou výslovností) a s dramatickými výrazy na klíčových slovech. Její hlas mi chvílemi připomínal naši Dagmar Peckovou se sytou, sametovou spodní polohou, ve výškách dosahoval kovového tónu. Rovnocenným partnerem byl zpěvačce citlivě doprovázející orchestr s mnoha sólovými vstupy, opět prvotřídní výkon podaly žestě.


Pendant k Mahlerovi tvořila Šostakovičova Symfonie č. 15, podle autora Mahlerem přímo ovlivněná. Ale nejen jím: tak např. v první větě se několikrát ozve motiv z Rossiniho Viléma Tella, jenž je v zápětí zkarikován, celá věta je velmi groteskní. Vlasta Reittererová ve zmíněném citátu v kombinaci s dodekafonními postupy vidí zkratku stoletého vývoje hudby. Ve čtvrté větě cituje Šostakovič Wagnerův motiv „zvěstování smrti“ z Valkýry. A protože s kompozicí začal během svého pobytu v nemocnici, lze si toto spojení a celou symfonii vykládat i jako obraz lidského života, od radostného mládí ke smrti. Druhá věta se vyznačuje ponurou atmosférou s dusnými vstupy žesťů a sóly violoncella, pozounu a houslí. Vrchol věty a pomyslný střed symfonie je závěrečné tutti orchestru, které v pojetí Jiřího Kouta vyznělo neobyčejně naléhavě. Čtvrtá věta připomíná kaleidoskopičnost mahlerovských partitur, údery tympánu ve hře celého orchestru opět zněly jako údery osudu, střídají se však s téměř taneční melodií ve smyčcích s pizzicatem violoncell a kontrabasů. Závěr díla je ztišený, až smířlivý. Pokud si dobře pamatuji, před čtyřmi lety, když tuto symfonii u FOK dirigoval Maxim Šostakovič, mne zaujala zejména ona grotesknost skladby připomínající až jakousi ilustraci k některým scénám z Mistra a Markétky. Jiří Kout jako by více akcentoval psychologickou rovinu skladby.
Publikum ocenilo voláním bravo již Alexandru Petersamer a dlouhým potleskem ocenilo i výkon orchestru a pana šéfdirigenta v závěru večera. Pohled do jeho řad byl však smutný – ve středu totiž nezaplnilo ani polovinu Smetanovy síně.

Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK
Jiří Kout – dirigent
Alexandra Petersamer – mezzosoprán
15. a 16. září 2010, Smetanova síň Obecního domu

program:
Gustav Mahler: Písně o mrtvých dětech
Dmitrij Šostakovič: Symfonie č. 15 A dur, op. 141

www.fok.cz

Mohlo by vás zajímat


4
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
4 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
0 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Anonymous

videl jsem obe predstaveni /to vcerejsi bylo jeste procitenejsi/ a taky se nestacim divit jak na tak fascinujici dila v tak dobre interpretaci zela polovina salu praznotou ;(
robert

Anonymous

Souhlasím, byla jsem na včerejším (čtvrtečním) koncertě, byl to zážitek. Jen mi bylo líto, že nás tam bylo tak málo. Takový koncert by si zasloužil plný sál.
Eva Kolářová

Anonymous

Když nejsou plná ani divadla, protože sezona se teprve pomalu rozbíhá, nelze se divit ani prázdným koncertním síním. Pořadatelé měli udělat pořádnou slevu, měli by plno a jistě by neprodělali…

Anonymous

S návštěvností zápasí FOK léta. V Praze je příliš mnoho orchestrů, které stojí příliš mnoho peněz a pak mají poloprázdné sály. Mělo by se do toho říznout, když se má obecně stát veřejný sektor efektivnějším.