Pikoly nebo píšťaly sloužily odedávna jako nástroje do pochodu a pro vojenské signály. Jejich průrazný zvuk měl schopnost se nést na velkou vzdálenost a budil respekt zvláště v kombinaci s bubny. Jejich užití máme doloženo již z dob středověku a renesance.
Nejinak tomu bylo v 18. století ve francouzské nebo skotské armádě, kde byla kromě dud a bubínků zastoupena velká skupina pištců, kteří hráli na malou příčnou píšťalu užívanou hojně v lidové hudbě pod názvem fife. Tento nástroj měl svůj původ ve skotských a irských lidových nástrojích.
Z dobových dokumentů máme doloženo, že hvizd několika pikol najednou se šířil až na 3 míle a byl zvláště agresivní díky interferencím více ne zcela doladitelných instrumentů. Pikoly s bubínky se rozšířily i na americkém kontinentě. Podle legendy považoval George Washington jejich pištění za tak nepříjemné, že jich nechal mnoho spálit. O něco dokonalejší nástroje byly hojně užívány během americké války Severu proti Jihu pod názvem colonial fife.
Pozoruhodným materiálem, z nějž se pikoly vyráběly v 18. a 19. století byl kmen palisandru. Toto hutné dřevo bylo pro své silné rezonanční vlastnosti píšťal ideálním materiálem pro výrobu píšťal. Za jeho akustické vlastnosti však někteří vojáci platili otravou toxickými silicemi, které dřevo vylučovalo. Ta se projevovala nejprve zarudnutím úst, vyrážkou, ve vážnějších případech dýchacími obtížemi, které u některých jedinců mohly vyústit v astmatický záchvat. U alergických nebo velmi oslabených osob mohl tento stav končit i zadušením. Takový efekt se však dostavuje jen u několika konkrétních druhů palisandru. A tak dodnes nevíme, které z nástrojů mohly být smrtonosné. Celkem totiž existuje přes 30 odrůd palisandru.
https://www.youtube.com/watch?v=tvJakG-801I&frags=pl%2Cwn
