Jevištní odkaz Zdeňka Fibicha – od Bukovína k Pádu Arkuna

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6

Letos na podzim kalendář nabízí hned dvojí možnost připomenout si hudebního skladatele Zdeňka Fibicha. Jedná se sice o výročí pouze „půlkulatá“, 15. října uplyne sto patnáct let od jeho úmrtí a 21. prosince sto šedesát pěl let od narození, ale myslím, že je to dostatečný důvod, abychom se na chvíli věnovali Fibichově jevištní tvorbě, která zaujímá v jeho odkazu velice významné místo.

Zdeněk Fibich
Zdeněk Fibich

Jednu melodii Zdeňka Fibicha zná u nás snad každý, i když velmi mnozí vůbec netuší, kdo je její autor. Jedná se o část jedné ze skladeb z jeho cyklu pro klavír Nálady, dojmy a upomínky, který vznikl v době hluboké skladatelovy lásky k Anežce Schulzové. Nazývá se Poem, a díky Janu Kubelíkovi se z ní stalo oblíbené přídavkové číslo při sólových koncertech houslových virtuosů a bývá také hrána jako hudební doprovod při nejrůznějších životních významných příležitostech. Ačkoli muzikologové zabývající se tvorbou Zdeňka Fibicha v ní vidí pouze okrajový líbivý přívěsek, těší se stále nezměrné popularitě.

Hudební fanoušci znají zcela jistě jeho cyklus V podvečer, některou z jeho tří symfonií, kantátu Jarní symfonie, symfonické básně Othello či Toman a lesní panna anebo melodramy inspirované Kyticí Karla Jaromíra Erbena. Operní fanoušci nepochybně obdivují jeho Šárku či Nevěstu messinskou, ale i přesto, že pro Zdeňka Fibicha byla dramatická tvorba možná tím nejdůležitějším, na čem mu záleželo, se zejména v posledním půlstoletí jeho opery až na výjimky z jeviště vytratily. Myslím, že je to škoda.

Fibichova cesta k hudebnímu divadlu
Díky Fibichovu příteli Otakarovi Hostinskému, žáku a ctiteli Zdeňkovi Nejedlému, muzikologům Mirko Očadlíkovi, Josefu Bartošovi, Josefu Plavcovi, Jaroslavu Jiránkovi a dalším – z těch současných jmenujme na prvním místě zaníceného a důkladného znalce Fibichova díla, docenta muzikologie na Univerzitě Palackého v Olomouci Jiřího Kopeckého, máme o jeho životě a tvorbě velmi důkladné informace.

Zdeněk Fibich byl osobností velmi složitou, což se projevovalo plně jak v jeho životních osudech, tak v jeho kompoziční činnosti. Tu komplikovanost si možná s sebou už přinesl na svět. Po otci pocházel ze starého českého mysliveckého rodu Fibichů, po matce z rodiny majitele vídeňské textilní továrničky Römische, s jehož dcerou Marií se někdy ve čtyřicátých letech devatenáctého století Fibichův otec Jan při svých studiích ve Vídni seznámil a oženil se s ní.

Mladý lesník nastoupil na místo lesníka na panství Auerspergů v západočeském Švihově, odkud se posléze přestěhovali do myslivny nedaleko vísky Všebořice na Benešovsku. Tam se jim tři dny před Štědrým dnem roku 1850 narodil syn Zdeněk. Své rané dětství prožil budoucí skladatel obklopen středočeskou přírodou a láska k ní ho provázela celý život, později obohacená o vřelý vztah k horám. Rodná Fibichova myslivna je dnes kulturní památkou.

Fibichova myslivna ve Všebořicích (autor olejomalby Johan Mareczech)
Fibichova myslivna ve Všebořicích (autor olejomalby Johan Mareczech)

Fibichovi se často stěhovali a tak za pár let se přemístili do Libáně blízko Jičína a poté v roce 1869 do Žáků, pár kilometrů od Čáslavi. Když bylo Zdeňkovi devět let, vyslali jej rodiče na školu do Vídně. Zde se stal žákem krátce předtím založené chlapecké hlavní školy (Öffentliche Kraben-Hauptschule), kterou založil tehdejší významný pedagog Johann Hermann. Fibich byl přijat přímo do druhého ročníku a studoval s vzorným prospěchem. V roce 1863 ale přešel na pražské německé malostranské gymnázium. To už se ale naplno věnoval hudbě. Skladbu studoval u Zikmunda Kolešovského. Podle některých pramenů studoval i u Bedřicha Smetany. Smetanu obdivoval, ale jeho studium u autora Prodané nevěsty není prokázáno.

Psát opery začal už v raném dětství. Když mu bylo dvanáct, zkomponoval operu Medea na vlastní německý text. V dubnu 1865 v patnácti letech dirigoval na koncertu v Chrudimi předehru k tomuto dílku. Pokoušel se o další opery, jako byl Kappelmeister in Venedig na německý námět, pokoušel se o operní verzi báje o Lorelei, a později skládal operu na námět z dánských dějin Fridtjof. O těchto pokusech toho mnoho nevíme, Fibich vesměs řadu svých nerealizovaných pokusů zničil.

V roce 1865 odchází studovat do Lipska. Zde na něj má vliv jeho strýc Raymond Dreyschock, houslista lipského Gewandhausu a zde se také poprvé seznámil s dílem Richarda Wagnera. V roce 1867 se vrací do Prahy, kde prožije vzrušené období, kdy se po zklamání z výsledků rakousko-uherského vyrovnání česká společnost aktivizovala k dalšímu kulturnímu vzepětí. Jejich vyvrcholením bylo položení základního kamene k Národnímu divadlu dne 16. května 1868, které bylo završeno premiérou Smetanova Dalibora. Už tehdy se ale projevily rozpory ve formující se české umělecké obci. Její část vyslovila k Daliborovi silné výhrady, opeře a jejímu autorovi vyčítalo závislost na Richardu Wagnerovi. Fibich, který byl jednoznačným Smetanovým stoupencem a ctitelem, pocítil později mnohokrát důsledky těchto rozporů.

Fibich nějakou dobu pobývá v Paříži, kde se živí vyučováním, pilně si prohlubuje své vzdělání a komponuje. Rozhodne se požádat o libreto samotného, tehdy ještě úspěchy a slávou ověnčeného, autora libreta Prodané nevěsty Karla Sabinu. Téma mělo být podobné Weberovu Čarostřelci, kterého tehdy Weber obdivoval. Sabina libreto vytvořil, těžko ale říci, do jaké míry se vážně celou záležitostí zabýval. Žádost mladého skladatele nebral asi příliš vážně, což se projevilo na úrovni textu. A tak vznikla první Fibichova opera, která se dočkala scénického uvedení – Bukovín.

V té době dochází ve Fibichově životě k důležité změně. Během prázdninového pobytu se v roce 1869 v podkrkonošské Jilemnici seznámí s rodinou mlynáře Hanuše, jehož prostřední dcera Betty je úspěšnou sólistkou altového oboru v Prozatímním divadle. Fibich se ale zamiloval do její mladší dcera Růženy, s kterou se oženil.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6

Mohlo by vás zajímat


2
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
2 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
2 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
HonzaB

Děkuji za velmi zajímavý článek. Vůči operám Zdeňka Fibicha máme podle mě velký dluh. Pád Arkuna byl v tomto směru úžasný počin a jen doufám, že se brzo dočkáme uvedení nějaké další jeho opery. Z hlediska námětu by mě asi nejvíce zajímalo vidět Hedy (už jenom proto, že zatím neexistuje její kompletní nahrávka). Není konečně čas toto napravit?

Pametnik

V Liberci se hrály v roce 1958 Námluvy Pelopovy a v roce 1983 Smrt Hippodamie.