Jiří Bárta (nejen) o Mezinárodním hudebním festivalu Kutná Hora

Kutná Hora světoznámou kostnicí v Sedlci děsí návštěvníky z celého světa a pyšní se tím, že je jako městská památková rezervace zapsána na seznamu UNESCO. Toto středověké královské město je neméně známé také mezi hudebníky a hudbymilovnou veřejností – a to díky Mezinárodnímu hudebnímu festivalu Kutná Hora, který se poprvé konal již v roce 2008. Letošní 14. ročník tohoto festivalu proběhne ve dnech 21.-29. srpna a na programu má – jako tradičně – spoustu zajímavých koncertů. Nejen o tom, co se chystá, se dočtete v následujícím krátkém rozhovoru s jeho zakladatelem a uměleckým ředitelem, jedním z nejlepších českých violoncellistů, Jiřím Bártou.

Dnes se považuje za téměř nezbytné začít již dítěti v maminčině břichu pouštět klasickou hudbu a předčítat angličtinu… V jednom rozhovoru jsem se dočetla, že jste s violoncellem začal „až“ v devíti letech – není to z dnešního pohledu pozdě?
Stejně tak bylo dřív přirozené, že si děti hrály na ulicích měst, chodily samy do školy, stavěly přehrady na potocích, prolézaly stodoly a opuštěné domy, hrály si lupiče a policajty, doktory a pacienty, prostě prožívaly to, co se považovalo za přirozené dětství. Cvičit v šesti letech 8 hodin na hudební nástroj je všechno, jen ne přirozené. Jsem si vědom, že dnešní požadavek po nástrojové dokonalosti a neomylnosti tento dětský drill vyžaduje. Přesto jsem přesvědčen, že komplexní rozvoj osobnosti se širokým vzděláním i je pro hudebníka důležitější než dětství strávené mezi čtyřmi stěnami.

Váš syn je také na programu festivalu v Kutné Hoře – v kolika letech začínal on? „Vnutil“ jste mu tento nástroj nebo si ho vybral sám?
Poprvé seděl na nočníku v cca dvou letech a šmidlal na violu, v šesti letech pak začal hrát pod vedením Kateřiny Hroníkové. Nic jsem mu nenutil, ale znáte to, kluci v jistém věku napodobují otce… Má talent, zdá se, že hudbu chce dělat, je to celé v jeho rukách, já mu se mohu snažit jen mu předat zkušenosti a to něco málo, co vím.

V jedné skladbě s vámi syn Josef bude vystupovat – a v jeho CV je uvedeno, že jste nyní jeho učitelem – jaké to je učit vlastní dítě? Budete mít na tomto koncertě „dvojitou trému“?
Společně hráváme už dlouho, vlastně si jen vyměníme role, já jsem ho zatím jen doprovázel, ať už při hodinách nebo sem tam při vystoupeních. Potřeboval jsem druhé cello ve Vivaldiho sonátě v rámci barokního programu s Janou Semerádovou a jejími přáteli. Poprvé vezme Josef do ruky barokní smyčec se střevovými strunami, na to se těšil dlouho. Doufám, že si to budeme dvojnásobně užívat.

Jak je to vlastně s vámi a trémou – míváte ji nebo jdete na jeviště vždy zcela klidný? Máte nějaké rituály, kterými se uklidňujete před vystoupením?
Nikdy nejsem stoprocentně klidný, ovšem záleží samozřejmě na tom, jak často v daný moment vystupuji i jaký repertoár hraji. Snažil jsem se nějaké rituály vystopovat, ale řeknu vám, že nejlépe funguje absolutní příprava a soustředění před koncertem, to je ten nejlepší rituál.

Vloni jste na festivalu v Kutné Hoře vystupoval myslím na sedmi nebo osmi koncertech – to je pro tento festival typické nebo jste tím řešili situaci kolem pandemie?
Řekl bych, že to je víceméně typické, takový Karel Untermüller se nahrál v některých ročnících ještě více bez jediného slůvka stesku. A to nemluvím o Konstantinu Lifschitzovi, který v tom samém časovém rozmezí provede všech 32 Beethovenových klavírních sonát, podotýkám zpaměti. Je to intenzivní týden, hodiny se proměňují v minuty a minuty v sekundy.

Jak vás vlastně napadlo založit festival? Proč jste vybral Kutnou Horu? Máte k tomuto místu nějaký osobní vztah?
Jen jsem přivezl model z podobných zahraničních festivalů, kterých na podobném základě funguje bezpočet již léta. Kutná Hora byla nápadem Aleny Turkové, která se realizace festivalu chopila a která z KH pochází.

Kdo zpracovává dramaturgii tohoto festivalu?
To bylo od začátku mým úkolem.

V sobotu 21. srpna 2021 vystoupíte se skladbami Mieczyslawa Weinberga (24 preludií pro violoncello sólo, op. 100) a Johanna Sebastiana Bacha (6 preludií z violoncellových suit, BWV 1007-1012) – proč jste vybral tuto dramaturgii koncertu? Co vás vedlo k tomu dát do souvislosti právě tyto dvě skladby? Mají nějaký společný prvek?
Myslím, že s hudbou J. S. Bacha je konfrontován každý skladatel minimálně od 19.století, o to jednodušší je její kombinace zvláště s hudbou 20. století. Na tomto programu je v kostce obsažen princip našeho festivalu, kontrasty, střet nového a starého a třeba nacházení souvislostí.

Jak si vybíráte nové skladby do svého repertoáru? Tím, že si čtete v partiturách nebo tím, že je někde slyšíte?
Někdy jsem k nastudování vybídnut pořadatelem, zbytek je výsledkem mé zvědavosti zkoušet něco nového, touhy poznávat nové světy. Když je možnost si dílo poslechnout, jsem tomu rád. V případě málo hraných děl samozřejmě nastupuje luštění partitury.

Trochu „technických údajů“ pro mladé violoncellisty: na jaký hrajete nástroj?
Rexhausen z roku 2012, Eberle z roku 1730 na starou hudbu.

Jaké používáte smyčce?
Většinou německé provenience kromě dvou barokních od Opluštila.

A jaké struny?
Od střevových Aquilla přes kovové Kaplany až k nejobvyklejším Larsenům.

Vraťme se ale k festivalu – co zajímavého ještě můžeme letos najít na programu?
Letos se můžete těšit na provedení všech Beethovenových 32 klavírních sonát v mistrovské interpretaci Konstantina Lifschitze. Tento významný umělecký počin bude rozdělen do osmi podvečerů. Tím se navýší celkový počet koncertů komorní hudby na 16 koncertů. Kromě tohoto významného projektu zazní skladby klasické komorní literatury světově známých autorů (Haydn, Mozart, Vivaldi a další), ale i díla zřídka uváděných autorů a skladatelů druhé poloviny 20. století (Klusák, Barber, Górecki, Kabeláč, Vasks a další).

Koncerty komorní hudby tradičně propojujeme a doplňujeme o projekty na hranici žánrů. Do programu 14. ročníku kutnohorského festivalu jsme zařadili projekt Kantáta, který spojuje dvě zdánlivě nesourodá díla. Neznámou a dosud nepublikovanou báseň Arnošta Lustiga propojila Lustigova dcera Eva s kantátou J. S. Bacha „Ich habe genug“ (Mám dostatek) a inscenovala hudebně-lyrické pásmo, které proběhne ve svíčkami osvícené kapli Božího těla.

Děkuji za rozhovor a přeji bezproblémový průběh festivalu!

Jiří Bárta – iniciátor, umělecký ředitel a spoluzakladatel Mezinárodního hudebního festivalu komorní hudby v Kutné Hoře patří již od 90. let ke špičce violoncellistů své generace. Přečtěte si více.