Jiří Bělohlávek trochu jinak

Když vaří múzy – nová kniha, mapující svět klasické hudby skrze výrazné interprety, jejich vzpomínky a v neposlední řadě i vztah k vaření a jídlu jako takovému. Její autorka, Jitka Novotná, přibližuje jednotlivé protagonisty v miniseriálu, určeném pro naše Kuloáry.
***

Ze šestnácti rozhovorů se právě tento rodil bezkonkurenčně nejdéle. Mezi prvotním příslibem a autorizací uplynul bezmála rok. Původně jsem si ani netroufala pana dirigenta s daným tématem oslovit. Jenže jak jsem se nad jídlem postupně setkávala s dalšími a dalšími umělci, začal se stále zřetelněji vyjevovat obraz Jiřího Bělohlávka gourmeta. Věřte, byl velmi dráždivý! A ty pobídky – tu od Ivana Ženatého, tu od Jakuba Hrůši, Dagmar Peckové, Štefana Margity… Když jsem pak pana Bělohlávka v roce 2013 po slavném provedení Smetanovy Mé vlasti v Litomyšli oslovila, vzal si den na rozmyšlenou a následujícího večera vyslovil tu sladkou větu: „Mně se to líbí.“Ač poznal speciality mnohých zemí, na českou kuchyni nedá dopustit. Vnímá ji jako velmi bohatou a vynalézavou. Díky své ženě má blízko i ke slovenské kuchyni – a ať už zmiňuje bryndzové halušky, strapačky, bobaľky s mákem, tekvicový prívarok nebo kačicu s lokšemi, všechno z toho bez váhání označuje jako snové záležitosti.

S pokusy v kuchyni začal poměrně brzy. Jako kluk rád připravoval rodičům k nedělní snídani omeletu s rajčaty. V repertoáru si ji zachoval též jako otec rodiny. Svůj kuchařský um postupem času rozvinul zejména pod vlivem maminčiných pokrmů. „Její“ škubánky s mákem si upřímně zamilovali dokonce přátelé z Anglie. Aby si pochoutku mohli připravit doma, obdaroval je pan dirigent pytlíkem máku i mlýnkem.K nejnákladnějším laskominám v pomyslném nákupním košíku Jiřího Bělohlávka patří čerstvé ryby, francouzské sýry a kvalitní vína. A protože ryby u nás moc upravovat neumíme, zajímalo mě, jak je pan dirigent připravuje: „Nic výjimečného, peču je v troubě, na másle, to je nejlepší. Základem je ovšem kvalitní surovina. Doma jsme svého času chovali pstruhy v průtočném rybníku. Nádrž ale mívala při vyšších srážkách tendenci přetékat do domu, a to bylo při našich častých pobytech v zahraničí pochopitelně nebezpečné. Museli jsme ji zrušit.“Když jsem se opatrně dotkla tématu, „sladkosti“, Jiří Bělohlávek se nejprve snažil vemluvit nám (i sobě), že si je ze zdravotních důvodů zapovídá, aby takřka jedním dechem připustil, že ony nezdravosti jsou prostě skvělé! Dokonce se vyznal z roztomilého prohřešku: „Nedávno, na turné v Číně, jsem se jeden den ,utrhl‘ a vydali jsme se s mojí Annou na nedělní hotelový brunch. Podávali tam nejrůznější jídla západní, japonská, čínská, prostě všechno. Také přichystali skvostnou přehlídku malých dezertů. Něco takového jsem v životě neviděl, dvacet druhů lahodných miniatur. Řekl jsem si ,einmal ist keinmal‘ a skutečně jsem ochutnal jeden kousek od každého druhu.“V našem rozhovoru dojde i na alkohol a jeho zásadní roli v pozoruhodných historkách z koncertních pódií. V neposlední řadě vás pan dirigent zahrne celou řadou tipů na osvědčené restaurace světových metropolí i matičky Prahy.

www.kdyzvarimuzy.cz

Foto Andrea Filičková

Mohlo by vás zajímat


Napsat komentář