Jolana Fogašová zpívá Salome v Catanii. A řada dalších aktualit v Operním kukátku
Reimannova Medea v berlínské Komische Oper
Komická opera v Berlíně uvedla s ohlasem dvouaktovou operu klasika moderního hudebního divadla, německého skladatele Ariberta Reimanna (narozen 1936). Textovým základem díla je Grillparzerovo drama podle antických předloh. Silně expresivní dílo je v totožném klíči také inscenováno Benedictem Andrewsem, australským režisérem usazeným na Islandu. Ten zde v Berlíně už zaujal režií Prokofjevova Ohnivého anděla v produkci z roku 2014. Scénografie Johannese Schütze akcentuje nehostinnost prostředí, dominantou scénografie je tmavošedá cihlová stěna s vnější technickou elektroinstalací a podlaha je pokryta sypkým materiálem obdobně neurčité barvy, do kterého se vsakuje krev obětí.
Hvězdou představení je bezesporu americká sopranistka Nicole Chevalier, která je členkou souboru berlínské Komische Oper od roku 2012. Zpěvačka je přímo spřízněná s francouzskou filmovou a revuální hvězdou Mauricem Chevalierem, ale vyrostla v Tampě na Floridě. V berlínském angažmá vytvořila sérii velmi různorodých rolí, která zahrnuje role klasického repertoáru, jako je Pamina, Rosina, Fiordilligi, Konstanze, Donna Elvira, ale také ženskou čtyřroli v Offenbachových Hoffmannových povídkách nebo titulní roli v Krásné Heleně téhož skladatele. Zpívá zde i role staršího repertoáru jako Télaïre v opeře Castor et Pollux Jeana-Philippa Rameaua a na příští sezonu se připravuje na titulní roli Händelovy Semele. Má ale i zkušenosti se současným repertoárem. Tato vynikající představitelka strhla kritiky svým podáním titulní role, kterou při vídeňské premiéře roku 2010 zpívala jiná skvělá umělkyně – Marlis Petersen. Partnerem Nicole Chevalier je německý barytonista Günter Papendell jako nevěrný Iason a polská mezzosopranistka Anna Bernacka v roli Kreusy i tenorista ze Záhřebu Ivan Turšić. Od premiéry 21. května 2017, která proběhla za přítomnosti skladatele, následuje až do poloviny července ještě šest repríz, které diriguje Steven Sloane.
Gala premiéra opery Petera Eötvöse v Budapešti
O generaci mladší maďarský skladatel Peter Eötvös (narozen 1944) dirigoval nejen slavnostní premiéru své opery Love and Other Demons (Láska a jiní démoni) na budapešťské scéně Maďarské státní opery 27. ledna 2017, ale také zde dirigoval i šest repríz do 27. května 2017. Pro budapešťský soubor připravil komponista novou verzi. Skladatel si pro své opery vybírá závažná literární díla, jež často nesou nadčasová filozofická poselství. Zhudebnil mimo jiné také Čechovovy Tři sestry, Genetovo drama Balkón a také oceňované (mimo jiné Pulitzerova cena) americké drama Andělé v Americe s námětem epidemie AIDS, které pak posloužilo jako předloha významné televizní minisérie.
I opera Láska a jiní démoni vychází z kvalitní literární předlohy, v tomto případě se jedná o kratší román Gabriela Garcíi Márqueze O lásce a jiných běsech (Del amor y otros demonios) z roku 1994 (česky 1997). Textová předloha je zpracována ve stylu magického realismu a námět je poněkud zvláštní z hlediska západního pohledu na problém pedofilie. Osou historického příběhu z druhé poloviny osmnáctého století je láska kněze k teprve dvanáctileté dívce ze šlechtické rodiny, která je nakažena vzteklinou a podstupuje vymítání ďábla. Ale libreto v sobě nese četnou symboliku a zásadní je také otázka víry a falešných výkladů náboženství. Libreto v sobě slučuje několik jazyků (angličtina, latina, španělština a také yoruba jako jazyk otroků).
Rumunský režisér Silviu Purcărete ve spolupráci s pomocným režisérem Raresem Zahariou a výtvarníkem Helmutem Stürmerem (též návrhy kostýmů) připravil imaginativní scénu, vytvářející jednotlivé působivé obrazy. Vizuální složka inscenace je inspirována jihoamerickými výtvarníky právě ze směru magického realismu, který je propojen s technickými prvky (variabilní kovová konstrukce). Scéna je kombinována s projekcemi Jerryho Skeltona. Strhující výkon podává mladá ukrajinská sopranistka Tetiana Zhuravel, která zpívá velmi náročný part mladičké Marie Siervy. Inscenace je doporučena pro diváky starší osmnácti let.
Camilla Nylund slaví úspěch jako Leonore v Beethovenově opeře Fidelio na scéně Vídeňské státní opery
Finská sopranistka patří k velmi častým hostům Wiener Staatsoper, v posledních letech zde zpívala několik wagnerovských (Elsa, Alžběta, Sieglinde) a straussovských rolí (Arabella, Salome), ale také hlavní ženskou roli v Korngoldově opeře Mrtvé město. A v letošním květnu zde debutovala také v roli Leonory, tedy v partu, který má již řadu let v repertoáru a k němuž se vrací jen příležitostně. Už ale její ztvárnění v Curychu roku 2004 (zachycené na DVD, kde je jejím partnerem Jonas Kaufmann jako Florestan), vzbudilo kladné ohlasy. V loňské sezoně v tomto partu vystoupila i na scéně berlínské Unter den Linden pod taktovkou Daniela Barenboima v inscenaci Harryho Kupfera.
Teď Camilla Nylund vstoupila do letité inscenace Otty Schenka ve Vídni a kritici se předhánějí v superlativech. Recenze oceňují její vynikající kantilénu a strhující výraz bez jakéhokoliv násilného tvoření tónu, stejně jako přesvědčivé herectví v tradičně pojaté režii. Partnery jsou jí tenorista Peter Seiffert jako Florestan, Albert Dohmen jako Don Pizzaro, basbarytonista Günther Groissböck a lyricko-koloraturní sopranistka Chen Reiss. Za dirigentským pultem v krátké sérii představení Beethovenovy opery stojí Cornelius Meister. Příští sezonu Camilla Nylund zopakuje na této scéně jinou svoji významnou roli – Agathe v nové inscenaci Weberova Čarostřelce, a to patrně pod taktovkou českého dirigenta Tomáše Netopila.
Jolana Fogašová zpívá Salome v Catanii
Slovenská zpěvačka Jolana Fogašová, která zpívá role dramatického mezzosopránu i dramatického sopránu, opakuje svoji roli judejské princezny Salome v nové inscenaci stejnojmenné opery Richarda Strausse.
Tuto roli v sezoně 2014/2015 ztvárnila i na jevišti Slovenského národního divadla v Bratislavě. Současná inscenace v druhém největším sicilském městě má dvojí obsazení hlavních tří rolí, se slovenskou interpretkou, která zpívala premiéru 21. května 2017, se střídá italská kolegyně Cristina Baggio. Tato pěvkyně je zase známá na Slovensku, kde vystoupila v Bratislavě (Pucciniho Manon Lescaut) i v Bánské Bystrici (Fedora, Alžběta v Donizettiho opeře Maria Stuarda). Inscenace disponuje také dvěma Herody (Arnold Bezuyen a Peter Svensson, který je známý z produkcí v Praze i Brně) a dvěma Jochanaany (Sebastian Holecek a Anton Keremidtchiev). Pouze role Herodiady nemá alternaci a zpívá ji významná americká vysokodramatická mezzosopranistka, která se dnes specializuje převážně na party v operách Richarda Wagnera.
Inscenace je dílem dvou významných umělců Güntera Neuholda, dirigenta z Rakouska, a legendárního italského režiséra Piera Luigiho Pizziho. Nejde ovšem o novou inscenaci, ale o „putovní“ inscenaci s vkusnou, ale jednoduchou výpravou, kterou už před Catanií viděli diváci v Reggio Emilia, později ve Španělsku a přes Bolognu se zase vrátila na italská jeviště. Sedm představení od premiéry do 28. května 2017 (zpravidla hraných od 17.30) je vybaveno titulky v italštině a němčině, protože dílo se samozřejmě hraje v originálním znění.
Jolana Bubnik Fogašová tak v letošní operní sezoně pokračuje ve ztvárňování nejdramatičtějších sopránových partů – vedle Salome zpívá Tosku (Banská Bystrica, Bologna), Abigaille (Praha, Bánská Bystrica) a Lady Macbeth (Praha), a také Elsu z Wagnerova Lohengrina (Athény). V repertoáru si udržuje i titulní roli v Bizetově Carmen.
Není Maršálka jako Maršálka
Linda Watson nahrazuje v představeních Straussova Růžového kavalíra 27. a 31. května i 1. června 2017 ve Wiener Staatsoper indisponovanou sopranistku Angelu Denoke.
Nahrávka týdne
Hindemith, Paul – Das Marienleben. Naxos 8.573423. 2017 (1 CD). Písňový cyklus Paula Hindemitha Život Mariin je českému koncertnímu publiku takřka zcela neznámý. Naposledy byl uveden Obcí křesťanů roku 2009. Skladatel v něm zhudebnil stejnojmennou básnickou sbírku Rainera Marii Rilkeho z roku 1912 (naposledy vydanou v českém překladu Josefa Hrdličky Karmelitánským nakladatelstvím roku 2009), která je vyvrcholením literárního zájmu slavného básníka o mariánský kult ve střední Evropě. Část básní je také inspirována zlidovělými mariánskými písněmi.
Paul Hindemith přistoupil k inspirativním textům hned dvakrát, poprvé je zhudebnil v letech 1923/1924 a pak vypracoval značně rozdílnou verzi v roce 1948. Cyklus obsahuje patnáct písní, které tematicky sledují zásadní biblické momenty života Panny Marie. Cyklus převážně ve verzi z roku 1948 nahrálo v minulosti několik velmi známých operních pěvkyň, mimo jiné také Erna Berger nebo Gundula Janowitz, poslední verze nahrály také třeba Karita Mattila nebo Soile Isokoski.
Zcela nová nahrávka na labelu Naxos spojila švýcarskou sopranistku Rachel Harnisch s klavíristou Janem Philipem Schulzem z Mnichova. I oni si vybrali k nahrávce pozdější verzi. Sopranistka byla několikrát ve spojení s curyšskou operou a na konci minulého roku také zpívala roli Emilie Marty v Janáčkově opeře Věc Makropulos v Antverpách. V současnosti se také věnuje obsáhlé koncertní činnosti.
Kultivovaná nahrávka stylově vychází z Hindemithova přechodu od expresionismu k objevené neoklasicistní základně. Přesto, že poctivý a stylový výkon sopranistky (i klavírního doprovazeče) je posluchačsky přesvědčivý, hlasový materiál se nedá označit za „krásný“ a zůstává otázkou osobního vkusu. Hudební opus je neefektní, ale intenzivní poctou křesťanství ve dvacátém století.
Opera na ČT1
Do pokračování dokumentárních portrétů GEN – Galerie elity národa je na neděli 4. června 2017 v hlavním vysílacím čase (20.00) zařazena premiéra pořadu věnovaného slovenskému tenoristovi Štefanu Margitovi, dnes žádanému hostu předních operních scén především v rolích wagnerovského a janáčkovského repertoáru, a také v roli Tambojara v Bergově Vojckovi.
Patnáctiminutový dokument režíroval v roce 2016 šéf činohry pražského Národního divadla Daniel Špinar, se kterým zpěvák úspěšně spolupracoval mimo jiné na inscenaci Janáčkovy opery Z mrtvého domu (naši recenzi najdete zde). S tímto režisérem se také Štefan Margita má příští sezonu znovu sejít při nastudování role Kapitána Vereho v české premiéře Brittenova Billyho Budda v Praze, kdy byla zvolena původní čtyřaktová verze.
Co vše se na operním jevišti může stát…
Duševní porucha je problémem při výkonu jakékoliv profese. Ale na jevišti může přinést nečekaná nebezpečí. Jedna ze slavných italských sopranistek meziválečného období Lina Bruna Rasa (1907–1984), obdivovaná interpretka Mascagniho Santuzzy a řady dalších veristických rolí, trpěla od počátku třicátých let paranoidními příznaky komplexní duševní poruchy schizofrenického typu.
Mimo scénu spíše apatická žena na scéně nečekaně ožívala a velmi intenzivně prožívala svěřené postavy. To několikráte vyděsilo představitele Scarpii v provedení Pucciniho Tosky, když se pěvkyně velmi nebezpečně oháněla ve druhém aktu divadelní dýkou. Vyděšený barytonista chytil její zdviženou ruku s dýkou a prudce si zabodl rolovací dýku do hrudi. Tak se zřejmě stal prvním Baronem Scarpiou, který na scéně spáchal sebevraždu…
(Poznámka: Lina Bruna Rasa musela po roce 1935 několikráte přerušit kariéru z důvodů pobytu v psychiatrických léčebnách. Po posledním vystoupení v aréně v Pesaru roku 1942 strávila dalších šestatřicet dní hospitalizována v milánském psychiatrickém zařízení.)
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
