Jonathan Stoughton, nadšený obdivovatel opery Jonny vyhrává

  1. 1
  2. 2
Ve dnech 24. a 26. ledna 2019 má v budově Národního divadla premiéru nová inscenace Státní opery, pseudojazzová opera Jonny vyhrává (Jonny spielt auf) Ernsta Křenka v režii Davida Drábka. Roli skladatele Maxe zde zpívá jako host tenorista Jonathan Stoughton, označovaný za jednoho z nevýraznějších britských hrdinských tenorů současnosti.
Jonathan Stoughton (foto Patrik Borecký)

Pro českého čtenáře je to pravděpodobně první příležitost, jak se s Vámi (byť jen na stránkách hudebního časopisu) „setkat“. Je pro Vás spolupráce s českým prostředím něco zcela nového? Jaký na Vás Česká republika udělala dojem?
V České republice nyní pracuji poprvé. A je to velmi příjemná zkušenost. Zdejší lidé jsou nesmírně přívětiví a přátelští, a Praha je skutečně nádherné město.

Jste označován jako jeden z nevýraznějších britských hrdinských tenorů současnosti. Jaká byla Vaše cesta na světová pódia?
Tu cestu dláždí usilovné a rozsáhlé studium! Obzvlášť u dramatických hlasů je důležité se nejdřív ze všeho ustálit a vytříbit. Po absolvování Royal College of Music v Londýně jsem pokračoval ve studiu v National Opera Studio, ale tím moje práce neskončila – poté jsem se musel věnovat (a nadále se věnuji) přípravě vlastního repertoáru s pedagogy, dirigenty a pěvci, kteří mi nabízejí nedocenitelné odborné znalosti.

Studoval jste s řadou zasloužilých osobností ve Vašem oboru. Které zkušenosti pro Váš hudební vývoj byly klíčové?
V roce 2012 mi organizace Mastersingers poskytla příležitost zpívat úvodní duet ze Soumraku bohů s orchestrem v londýnské síni Henry Wood Hall – to byl můj úplně první „vpád“ do Wagnerovy hudby, který mě „odpálil“ na dráhu hrdinného tenoru!

Křenek: Jonny spielt auf, ND 2019 (foto Patrik Borecký)

Jakou roli hrála ve Vašem hudebním vývoji anglická Wagner Society a Mastersingers. Mohl byste českému čtenáři blíže přiblížit tyto instituce?
Obrovskou. Tyto instituce nabízejí vynikající platformu pro mladé Wagneriány, jednu nebo dvě možnosti zkusit si zazpívat nějakou roli s velkým orchestrem. Také poskytují finanční podporu a vzdělávací kurzy se zkušenými Wagneriány. Práci s umělci, kteří vědí, jak zpívat takové role na nejvyšší úrovni, považuji za nesmírně cennou.

V roce 2017 jste obdržel Carole Rees Award for Advanced Musical Studies in Wagnerian Repertoire. Jste milovníkem Wagnera? Vedl vás k wagnerovskému repertoáru Váš hlasový fond a pěvecké „pracovní“ příležitosti, nebo zvláštní láska právě k tomuto skladateli a hudebnímu repertoáru?
Mou cestu k Wagnerově hudbě určitě vedl můj hlas. Než jsem začal zpívat wagnerovské role, o jeho hudbě jsem věděl málo. Až když jsem studoval party, které se pak staly součástí mého budoucího repertoáru a blíže jsem ho poznal jako skladatele tak jsem si opravdu zamiloval jeho hudbu. Pořád je v ní co objevovat a má tolik různých vrstev, které lze do hloubky zkoumat. Díky tomu je tento repertoár tak úžasně vzrušující.

Jak jste se dostal ke Křenkově opeře Jonny spiel auf a jak se vidíte roli skladatele Maxe?
Maxe vidím jako vášnivého, úzkostlivého skladatele – muže zmítaného krajními emocemi, od obrovské radosti, až po sebevražednou skleslost! Nakonec však ukáže, že je schopen se změnit.

Jaký máte vztah ke Křenkově hudbě? Hudba Ernsta Křenka byla v jisté době kladena do přímého estetického protikladu s hudbou Richarda Wagnera jako „Entartete Kunst“. Vidíte v těchto typech repertoáru ještě jiný rozdíl než hudebně stylový? Přistupujete k tomuto typu role jinak, než ve velkých romantických operách?
Jsem nadšený obdivovatel této opery! Hudba, kloubící prvky jazzu a německé tradice, zahrnuje skutečně nádherné momenty. Jonny spielt auf se však také zabývá filozofickými otázkami svobody a změny.  Maxův styl je především neoromantický (vlastně se tedy  výrazně neliší od hudby, na kterou jsem zvyklý!), vliv jazzu se v něm odrazí až ke konci opery, když Max přijme nový svět.

Křenek: Jonny spielt auf, ND 2019 (foto Patrik Borecký)

Evropské publikum Vás zná zejména v sólových hrdinských operních rolích. Jaký je ale Váš nejoblíbenější repertoár? Můžeme se těšit na nějaký osobní projekt, který bude „jenom Váš“?
Wagnerova hudba nepochybně zaujímá v mém srdci velké místo, proto samozřejmě hraje  výraznou roli v mé kariéře. Kromě Wagnera však také rád zpívám jiný repertoár. Jsou dvě postavy, které mám obzvlášť rád – Bakchus v Ariadně na Naxu a Princ v Rusalce. Obě jsem už měl možnost nastudovat a pevně doufám, že budu mít příležitost je někdy zpívat znovu.

Na jakou další operní spolupráci se obzvláště těšíte a proč?
Role Siegfrieda byla doposud pro mě velmi významná a bude nadále ústřední v mém repertoáru. Velice se těším na její další ztvárnění v kompletním provedení cyklu Prsten Nibelungův ve Spojeném království v roce 2021. Letos také rozšířím svůj repertoár o part Tristana, který však zazpívám pouze v rámci koncertního večera. S dramatickým repertoárem je rozumné dát si na čas!

Jak se Vám spolupracuje s ansámblem Státní opery v Praze?
Velmi dobře. Práci pro Státní operu si doslova vychutnávám. Soubor je skvělý  – velmi vstřícný a jsem moc rád, že jsem dostal příležitost spolupracovat s tak fantastickými kolegy.

Rýsuje se pro Vás nějaká další spolupráce s českou hudební scénou?
V to pevně doufám!

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně štěstí i úspěchu!

Křenek: Jonny spielt auf, ND 2019 (foto Patrik Borecký)
  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na