José Cura jako skladatel v Českých Budějovicích

  1. 1
  2. 2

Problém je v tom, že badatelům se totiž nepodařilo prokázat, do jaké míry Franz Süsmayer, jako velmi ambiciózní skladatel, tvořil samostatně, nebo podle Mozartových skic a motivů, které mu sám Mozart předzpívával (ve Formanově filmu Amadeus je tato etapa zachycena barvitě). Problémem je totiž nedostatek rukopisného notového materiálu. Badatelé v rozborech poukazují na rysy, které jsou cizí slohu vrcholných děl Mozartových. Navíc poslední tři věty již Mozart nestačil ani naskicovat. A právě od tohoto podstatného punktu povstává snaha uchopit dokončení Requiem jinak, stylověji, než učinil Franz Xaver Süsmayer. O revize se pokusilo více snaživců, ale posledním je právě uvedený americký muzikolog. Tolik na vysvětlení daného problému, byť recenze není ani nemá být hudebně vědeckou laboratoří, není k tomuto účelu ani prostorově vymezena. Poukázat na všechny odlišnosti a detaily oproti oblíbené verzi Franze Süsmayera, díky němuž ale dílo vůbec vešlo ve známost, žádá samostatný rozbor. Premiéře by nemělo uniknout eventuelní zachycení v rozhlasovém studiu, právě proto, že v tomto směru se jednalo de facto o důležitou světovou premiéru.Provedení Mozartova Requiem Mariem De Rose se vyznačovalo dramatismem až neobvyklým, jdoucímu takřka k beethovenovskému výrazovému rozměru Missy solemnis. V prvních dvou jediných autentických větách, Requiem aeternam a Kyrie (Mozartem jedině vypracovaných), jsem měl trochu obavu o tektoniku celku. Forte sboru mocně zabouřilo romantickými fortissimy a nedávalo tak moc nadějí na vystižení dynamiky vrcholu celého díla. Ale další části byly již diferencovanější, byť spodní dynamika stále trochu chyběla. Ne, že by se v gestu o ni dirigent nesnažil, ba snažil se značně, jen ve vlastní interpretační praxi to beze zbytku nefungovalo. V gestu, pravda, byla piana žádána, v prostoru to byla ale mezzoforte. Pian bylo poskrovnu, ani sboru, ani orchestru se do nich moc nechtělo, dramatická forte prožívali zřetelně raději. Což není ostatně jev neobvyklý. Dokonalá piana musí dirigent nekompromisně vynutit, nejsou nikdy snadná. V prostoru je poté opět ověřit, jinak to nejde. Velmi krásně vyzněla vypointovaná Lacrimosa, skutečně nádherná ve frázování, s dramaticky přesvědčivým nervem v dílčí výborné výstavbě věty. Bravo! V Domine Jesu trochu vadilo neobratné mazání poněkud neperlivých běhů, vyplývajících z tématu fugy v Andante con motu. Sbor ale zněl jako celek velmi dobře, ve forte až impozantně, s převahou sopránů, mírným upozaděním altů, s opravdu krásnou spodní pevnou harmonií kultivovaných a zvukově sjednocených basů. Nutno vyzdvihnout v tomto ohledu práci sbormistra opery Jihočeského divadla Martina Veselého. Sbormistr je vždy podstatnou devizou úrovně sboru.V kvartetu sólistů zaujala Dagmar Volfová v působivém Benediktu nádhernou vstupní frází tématu v B dur, imponující hloubkou citu, poté převzatou dynamicky vyrovnaně nastupujícími hlasy. Velmi kultivovaně působil Alexandr Beň. Jako barytonista sice v basové partii nemohl polohově rozvinout všechny své nesporné hlasové přednosti vyšších poloh, ale jeho frázování bylo vzorné, hlas krásně zněl ve velmi zajímavém řešení Tuba mirum, kde hudba výrazově imponuje basovým sólem, k němuž se přidruží sólový pozoun. Velmi pěkně vyvážené místo. Weil Long Tao sice není typický mozartovský tenor, jeho parketou je jiný styl, ale slohu Requiem se dokázal se ctí přizpůsobit. Maria Bisso doplňovala slušně vyrovnaný kvartet lesklými, lehce tvořenými tóny a instrumentálně stylově vedenými frázemi.

Orchestr opery Jihočeského divadla se v chrámové akustice předváděl v dobrém světle, dozvuk prostoru mu zjevně oproti poněkud hluchému orchestřišti v Domu kultury prospíval, zejména smyčcové nástroje působily kompaktním dojmem. Potvrdil tak zřetelný vzestup úrovně posledních let.

Shrnuto: velmi příjemný, přínosný a koncízní večer, mimořádně dobře publikem navštívený. Natolik dobře, že se mohlo uvažovat o repríze, která by si byla našla své publikum. Již z dramaturgického pohledu je škoda tato kvalitní nastudování obou děl mnohem více nevyužít.

Hodnocení autora recenze: 85%

Hudba duše
Dirigent: Mario De Rose
Vladimíra Malá (soprán), Světlana Juránková (alt), Josef Falta (tenor), Jiří Pasovský (bas) (sólisté Stabat mater)
Maria Bisso (soprán), Dagmar Volfová (alt), WeiLong Tao (tenor), Alexandr Beň (baryton) (sólisté Requiem)
Sbormistr: Martin Veselý
Sbormistryně dětského sboru: Petra Nová

Orchestr a sbor Jihočeského divadla
Dětský pěvecký sbor Canzonetta
31. října 2014 Katedrála sv. Mikuláše České Budějovice

program:
José Cura: Stabat mater (světová premiéra)
Mozart: Requiem (v hudební redakci Roberta D. Levina) (česká premiéra)

www.jihoceskedivadlo.cz

Foto Michal Siroň

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Hudba duše (Cura & Mozart)(České Budějovice 31.10.2014)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na