Tři otázky pro Jeanne Solan

Významná americká tanečnice a pedagožka, momentálně působící v Národním divadle moravskoslezském, kde se podílela na nastudování triptychu Návraty domů (Smetana: Trio g moll – choreografie Pavel Šmok, Martinů: Škrtič – choreografie Nataša Novotná, Janáček: Po zarostlém chodníčku – choreografie Jiří Kylián), před jeho nedělním uvedení v pražském Národním divadle, v krátkém interview pro Operu Plus. 
Pražské hostování ostravského baletu s představením Návraty domů je už doslova za dveřmi. Jak jste spokojena s přípravami a jak rozhodujete o obsazení? Podle jakých parametrů vybíráte tanečníky?

V těchto posledních dvou představeních inscenace Návraty domů (Trio g moll, Škrtič, Po zarostlém chodníčku) jsem byla velice spokojená se zápalem a otevřeností tanečníků a asistentů a také s tím, jak korespondovali s charakterem daného tanečního kusu. Výběr tanečníků pro role je krátký a v některých případech také složitý proces. Protože velkou roli hraje čas, chcete ho mít spoustu pro vypilování tance a uvedení na jeviště. Rozhodnutí při castingu musí být rychlé, musíte si představit tanečníka v roli a instinktivně si promítnout, čím se tanečník může ve své roli stát. V obou případech se až časem ukáže, zda bylo rozhodnutí při výběru dobré, či nikoli. Vždy se snažím dělat to, o čem si myslím, že je pro danou práci nejlepší. Bude mi chybět spolupráce s tanečníky, Igorem (Vejsadou), Lenkou (Dřímalovou) a Danou (Muntágovou).

Jak vypadá váš běžný pracovní den v Ostravě?

Máme téměř dvě kompletní pracující obsazení a je nezbytné se ujistit, že každému tanečníkovi byl dán čas a péče, aby se mohl cítit sebejistě. Jedeme podle hracího plánu a pětihodinový pracovní den včetně tréninku (což je nejkratší pracovní rozvrh ze všech souborů, se kterými jsem kdy pracovala, a to nejsem nejmladší) je rozdělen mezi další dvě díla, která si zasluhují svůj vlastní pracovní rozvrh. Obecně pracujeme několik hodin ráno na zkoušce s korekcemi a večer na specifických tancích, které vyžadují hlubší práci a soustředění. Musím říct, že tanečníci byli velkorysí, co se týče času navíc, když to bylo nezbytně nutné.

Poprvé jsem přijela do Česka v roce 1977 a zamířila jsem do moravské metropole Brna navštívit rodinu mého drahého přítele, protože mu nebylo povoleno se vrátit. Poté přišel pozoruhodný Kyliánův návrat 18. – 19. května 1982 s Nizozemským tanečním divadlem. Vrátil se s mistrovskými kusy českých skladatelů Martinů a Janáčka, což dokazuje, že i když odseknete květině hlavičku, její kořeny to nezabije. Jiří vytvořil jazyk, který byl originální a hluboce emotivní. To představení bylo pro mne a mé vážené kolegy zážitkem za hranicí dotknutí se a překonání normální touhy. Bylo naším závazkem představit Jiřího dary jeho zemi a naši lásku a důvěru v něj. Během této praxe jsem se dostala do styku s lidmi pohybujícími se ve sféře mezinárodního tance. Můj drahý přítel Igor (Vejsada) mne před mnoha lety pozval do Ostravy, Pavel Šmok a Antonín Schneider do Prahy a já nyní pokračuji ve spolupráci s Lenkou (Dřímalovou) a Igorem, Mariem Radačovským, Petrem Zuskou, AttilouEverhazim, Ivankou Kubicovou a Jaroslavem Slavickým na nazkoušení Kyliánových Songs of a Wayfarer. Takže mé spojení s vaší zemí začalo před mnoha lety a je dodnes přetrvávajícím zdrojem potěšení, jakési výživy a štěstím být a pracovat mezi báječnými lidmi.

Děkujeme za odpovědi.
***

Vizitka:
Jeanne Solan se narodila v roce 1948 v Trentonu, New Jersey. V dětství se věnovala akrobacii, stepu a navštěvovala kurzy baletu u Albiny Hall. Poté studovala klasicky balet na Kiernan School of Ballet pod vedením Francise Kiernana. Jako tanečnice působila v souboru Princeton Ballet a spolupracovala s choreografkou a bývalou tanečnicí Královského baletu v Londýně Margaret Lee-Sinclair. V roce 1964 absolvovala stipendium na škole Phyllis Bedell v Londýně a v roce 1966 dokončila akademii Villa Victoria v New Jersey. V letech 1968–1970 působila v baletním souboru Harkness v New Yorku, poté byla na pozvání George Balanchina hostující sólistkou Německé opery v Berlíně (1970–1971), tančila v Lar Lubovitch Dance Company v New Yorku (1971–1974 a 1986–1988) a v Dancer’s Company v New Yorku (1978–1980). Hlavní část své umělecké kariéry však prožila v Nizozemském tanečním divadle vedeném Jiřím Kyliánem (1974–1978, 1980–1986 a 1994–1999). Spolupracovala s řadou světových choreografů, například s Matsem Ekem, Williamem Forsythem, Johanem Ingerem, Hansem van Manenem, Jennifer Muller, Jeromem Robbinsem a řadou dalších. Jako asistentka pracovala například pro Jiřiho Kyliána, Geralda Tibbse, Nacha Duata nebo Christophera Bruce. Jeanne Solan je velmi žádanou taneční pedagožkou. Své zkušenosti předávala například ve Scapino Ballet Rotterdam, izraelských souborech Kibbutz Contemporary Dance Company a Batsheva Ensemble, ve švédském Cullberg Ballet, španělském Compania Nacional de Danza nebo v Les Grands Ballets Canadiens. Jeanne Solan je častým hostem českých souborů a škol. Jako taneční pedagožka nebo asistentka působila v pražském Národním divadle, Národním divadle Brno, Laterně magice, Pražském komorním baletu, Jihočeském divadle, na Taneční konzervatoři hl. m. Prahy, v Tanečním centru Praha nebo na Katedře tance HAMU. S Národním divadlem moravskoslezským spolupracuje jako pedagožka a asistentka již více než deset let. V letech 2007–2010 byla tanečním mistrem Europa Dance. V roce 1996 získala Jeanne Solan Golden Theatre Dance Prize – nizozemskou cenu za dlouholeté úspěchy v oblasti kultury.***

Návraty domů
Balet NDM
Premiéra 21. listopadu 2013 Divadlo Jiřího Myrona Ostrava

Bedřich Smetana:
Trio g moll
Choreografie: Pavel Šmok
Kostýmy: Josef Jelínek
Světelný design: Jakub Sloup

Bohuslav Martinů:
Škrtič
Hudební nastudování: Jakub Žídek
Choreografie: Nataša Novotná
Kostýmy: Eva Brzáková
Scéna a světelný design: David Bazika

Leoš Janáček:
Po zarostlém chodníčku
Choreografie: Jiří Kylián
Scéna a kostýmy: Walter Nobbe
Světelný design: Kees Tjebbes

www.ndm.cz

Foto NDM Ostrava, Vojtěch Bartek, Lenka Dřímalová