Josef Špaček ve dvou rolích

Koncertní mistr České filharmonie Josef Špaček je v České Lípě znám nejen jako houslista, ale zároveň jako pedagog. Pořady Má to smysl? jsou vítány dětskými muzikanty základní umělecké školy. Obzvláště právě ti malí muzikanti s rozzářenýma očima sledují mistra a jednou by s ním toužili hrát. Josef Špaček dovede kolektiv malých upoutat laskavým slovem a s pedagogickým šarmem.

V rámci Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica se tentokrát představil nejen jako koncertní mistr, ale také jako dirigent. V tom byl koncert svým způsobem jedinečný. S Českou studentskou filharmonií provedl dvě díla: koncert pro housle a orchestr Felixe Mendelssohna-Bartholdyho e moll, op. 64 a symfonii č. 35 D dur „Haffnerovu“od Wolfganga Amadea Mozarta.

V polovině devatenáctého století Evropa prožívá bouřlivý kulturní rozmach. Malíři, spisovatelé a především hudebníci navazující na barokní velikány, se snaží vytvářet nové. Koncert pro housle tak uvádí posluchače do světa emotivních obrazů s fantastickým dějem. Vysoké nároky klade i na hudebníka, který musí zvládnout široký rozsah výrazových i technických možností, a tak pozorovat sólistův výkon je zážitkem.

Při rozhovoru s moderátorem se posluchači dozvěděli, že tento koncert hrál Josef Špaček poprvé v jedenácti letech. Už tam se projevilo jeho nadání, protože skladba není vůbec snadná.

První tóny koncertu mohou být vnímány jako vstup do krásné přírody, z louky do lesa plného zvuků. Ale je možné také vcítit se do nálady rozbouřeného moře mezi útesy. Po celou půlhodinu trvání koncertu je posluchač doslova zahlcován bohatostí hudebních myšlenek, rozmanitých melodií a houslových kouzel. V závěru se housle dostávají do konvergentního vztahu s orchestrem. Odvážnost Josefa Špačka vystoupit společně s Českou studentskou filharmonií a pustit se do interpretace tak náročného díla romantického stylu i bez druhé osoby dirigenta je čin, který je nutno obzvláště ocenit.

Mozartova symfonie č. 35 vznikla ve Vídni v roce 1782. Obdržela přízvisko „Haffnerova symfonie“. Napsal ji v několika dnech na objednávku Sigmunda Haffnera, který byl povýšen do šlechtického stavu a oslava měla být ve velkém stylu. Rodina Haffnerů byla velice zámožná a otec Sigmunda vykonával v Salzburgu funkci primátora v letech 1768 až 1772.

Mezi ostatními hudebními útvary zaujímá symfonie opravdu důležité místo. Mozart v ní dosáhl vyrovnanosti všech nejsložitějších prostředků. Je to skvělá kompoziční práce, velkolepá formou, vznešeností a patosem. Okouzlující jsou nápady melodické, rytmické i harmonické. Řád a fantazie se prostupují v jediný celek. Skladba je rozdělena do čtyř vět. Výrazně znějí fanfáry, jejichž motiv se ve skladbě opakuje. Běžnému posluchači se Haffnerova symfonie nebude zdát jako výrazně klasicistní, otevírá postupnou cestu k tvorbě romantismu, s nímž nastupují Mozartovi následníci. Při poslechu lze poznat, že koncertní mistr Josef Špaček se svými svěřenci dokázal Mozartovo nadšení dobře pochopit.

V České Lípě se tedy poprvé představila Česká studentská filharmonie. Mladí hráči se prezentovali nadšeným, avšak současně soustředěným výkonem. Vystoupení bylo pro všechny zúčastněné zajisté velkým zážitkem, inspirací a motivací pro jejich další profesionální hudební dráhu či prostě život s hudbou.

Díky této bohulibé myšlence mládežnického orchestru, jejímž otcem byl bývalý šéfdirigent České filharmonie Jiří Bělohlávek, si náš první orchestr vychovává novou generaci hudebníků, která své zkušenosti sbírá v rámci koncertní a zájezdové činnosti „áčkového týmu“ České filharmonie a postupně do něj dorůstá. O tom, že Česká studentská filharmonie není žádné „béčko“, ale mladistvou energií a talenty nabité kompaktní a kvalitní filharmonické těleso, nás společně s Josefem Špačkem s houslemi i taktovkou v ruce v České Lípě přesvědčili.