Jubileum dnes slaví hudební skladatel Marek Kopelent

Jubileum dnes slaví hudební skladatel a dlouholetý pedagog HAMU prof. Marek Kopelent. Kopelent se řadí mezi významné skladatelské osobnosti nejen české, ale i evropské soudobé hudby. Jeho cesta k úspěchu však nebyla bez překážek. Nabízíme jeho krátký umělecký profil.

Marek Kopelent se narodil roku 1932 v Praze a kompozici vystudoval mezi lety 1951 – 1955 na pražské HAMU ve třídě Jaroslava Řídkého. Od roku 1956 pracoval jako notový redaktor Státního nakladatelství krásné literatury a hudebního umění, kde se díky práci s rozmanitým notovým materiálem dostal do kontaktu s autory pozdějšího okruhu Nové hudby. Na přelomu padesátých a šedesátých let se díky dočasnému společenskému a kulturnímu uvolnění důkladněji seznámil s kompozičními technikami a stylem autorů Druhé vídeňské školy i principiálně seriální evropské poválečné avantgardy. Všechny tyto podněty vnitřně důkladně zpracoval a některé z nich časem promítl do své vlastní kompoziční práce.

Absorbování skladebných principů Nové hudby znamenalo pro Marka Kopelenta nalezení dlouho hledaného kompozičního řádu. V šedesátých letech se tento řád projevuje jistou introvertností a strukturální čistotou. Představa formy jako tvaru, nikoliv však formy v učebnicovém slova smyslu, se stává pro Kopelenta naprosto zásadní. Komponuje skladby jako například Nénio s flétnou, Chléb a ptáci pro sólo kontraalt, recitátora, smíšený sbor a orchestr na verše Jan Skácela, Hallelujah či Žesťový kvintet. Skladbou Třetího smyčcového kvartetu z roku 1963, která je v českém kontextu naprosto revoluční zejména díky svému zápisu zahrnujícím například proporční notaci a jiné techniky, si Kopelent zajistil místo mezi čelními představiteli evropské soudobé artificiální hudby.

Sedmdesátá a osmdesátá léta znamenala pro Marka Kopelenta v jistém smyslu stagnaci. “Na základě skladatelových osobních angažovaných postojů v různých diskusích a polemikách v období 1968 – 1969 a následných normalizačních čistek, byl po návratu ze stipendia Deutsche Akademie (DAAD) v Západním Berlíně na konci března 1971 propuštěn ze zaměstnání, nebyl přijat do normalizovaného Svazu českých skladatelů a koncertních umělců a následně odstaven i z aktivní účasti na českém kulturním životě.” Činnost musel přerušit i soubor Musica viva pragensis, jehož byl Kopelent od roku 1965 uměleckým vedoucím. Přichází tak o existenční jistoty a slibně se formující umělecké postavení. Má však mnohem více času na komponování a tak vzniká řada důležitých skladeb jako například Laudatio pacis napsané společně s Paulem-Heinzem Dittrichem a Sofií Gubajdulinou (1975), Hrátky pro altsaxofon a orchestr (1974 – 75) nebo melodram Nářek ženy (1980). Roku 1979 získal práci korepetitora tanečního oddělení Lidové školy umění v Praze 5 Radotíně, kde působil až do roku 1991.

Po převratu v roce 1989 působí Marek Kopelent od roku 1991 jako pedagog skladby na pražské HAMU. Za dobu téměř dvacetileté činnosti v rámci této instituce vychoval řadu studentů, z nichž prakticky všichni zaujali výraznou pozici na české hudební scéně. Mezi jeho žáky na HAMU byli například Roman Z. Novák, Sylvie Smejkalová, Michal Macourek, Martin Marek, Ondřej Štochl, Michal Trnka, Tomáš Pálka a Jan Pták.