Rezidenční umělkyně letošního Pražského jara, německá houslistka Julia Fischer, dnes vystoupila se svým druhým koncertem v rámci 69. ročníku festivalu. Recitálový večer ve zcela vyprodaném Rudolfinu odehrála se svou dvorní klavírní partnerkou ukrajinského původu Milanou Černjavskou. Koncert s několika přídavky zakončil aplaus vestoje.
Už 24. března v Obecním domě v Praze Fischer zahrála na prologu Pražského jara se Sanfranciským symfonickým orchestrem. V úterý se na festivalu opět v Rudolfinu představí jako klavíristka projektu Julia Fischer Quartet.
Na přání umělkyně se změnilo avizované pořadí skladeb a dnešní koncert zahájila Houslová sonáta F dur Felixe Mendelssohna, o jejíž existenci se veřejnost dozvěděla až v roce 1953, více než sto let po skladatelově smrti. Mendelssohn ji nikdy nezveřejnil, pravděpodobně proto, že měl v úmyslu ji přepracovat.
Interpretky vedle hudebního zážitku zaujaly také kombinací červených šatů světlovlasé Fischer a černých tmavovlasé Černjavské, která tak barevně ladila se svým nástrojem. V dnešním koncertu dále nabídly Španělské tance a Caprice Basque španělského houslového mága Pabla de Sarasate. Jednalo se o ukázku z nového alba obou umělkyň obsahujícího Sarasateho skladby pro housle a klavír.
Druhá polovina koncertu nabídla Sonátu pro housle a klavír č. 3, kterou Bohuslav Martinů zkomponoval koncem roku 1944 po mnohaletém odstupu od svých prvních dvou sonát. Bouřlivý potlesk si Fischer, která byla v devíti letech pro mimořádný talent přijata na Vysokou hudební školu v rodném Mnichově, vysloužila za provedení legendární Tartiniho Sonáty g moll zvané Ďáblův trylek, kterou skladatel srovnávaný s Paganinim údajně napsal na základě svého snu. V něm mu prý ďábel zahrál sonátu nevídané krásy. Po probuzení se Tartini pokusil ďáblovu hudbu napodobit.
Subtilní Fischer, připomínající svým vzhledem spíše čerstvou absolventku konzervatoře než třicetiletou matku dvou dětí, debutovala na Pražském jaru v roce 2004. Tehdy zahrála Mozartův Houslový koncert D dur.
Foto archiv
