V nejvyšším lesku – za přítomnosti televizních kamer, za účasti významných osobností a společenských elit – proběhl v sobotu 5. září 2026 zahajovací koncert festivalu Dvořákova Praha. Proslulý orchestr Filarmonica della Scala se svým šéfdirigentem Riccardem Chaillym sestavil program z nejslavnějších Dvořákových skladeb: v první části koncertu zazněl Koncert h moll pro violoncello a orchestr, ve druhé části pak 9. symfonie „Z Nového světa“. Sólistkou večera byla salzburská rodačka Julia Hagen, která si ve svých třiceti letech již stihla vydobýt světové renomé.
Violoncellový koncert v ukázněném podání
Orchestrální expozici Dvořákova koncertu zahájil maestro Chailly velkoryse, s energickým frázováním hlavního tématu a zřetelně kontrastně vyzpívaným tématem vedlejším. Nástup sólistky připravil citlivým ztišením. Julia Hagen od prvního okamžiku zaujala lahodným tónem svého violoncella (Stradivari), který se s orchestrem krásně pojil. Celé její pojetí bylo velmi citlivé a ukázněné, bez snahy prosazovat se za každou cenu a bez nadměrných agogických výkyvů. V určité věcnosti pojetí si s dirigentem zjevně výborně rozuměla. Přitom v lyrických polohách naprosto nic nescházelo: vedlejší téma vyzpívala uvolněně, ale stále s přirozenou plynulostí. Mezi krásné momenty patřil také dialog violoncella s flétnou. Ovšem v několika chvílích by si zvuk dřevěných dechů zasloužil ještě jemnější dynamickou modelaci, protože lahodný tón violoncella poněkud zakrýval. Právě v dechových nástrojích se projevily drobné rezervy orchestru: občasné nedostatky v ladění lesních rohů, v trombonové sekci sklon k poněkud glissandovému nasazování tónu a trochu menší dynamická citlivost u dřev.
Přesně to se projevilo i v úvodu druhé věty, kdy by vedoucí melodie snesla o něco jemnější doprovod. Ovšem od nástupu sólistky už zpívala melodie krásně a výrazně. Již zmíněný interpretační přístup Julie Hagen zde vynikl ještě zřetelněji: její přednes má jasný smysl pro metrický řád a nenásilné plynutí tempa, aniž by mu cokoli chybělo na vřelosti. Opět si v této tempové modelaci s dirigentem znamenitě rozuměla.
Energický náboj třetí věty dal opět prostor k uplatnění suverénní virtuozity sólistky, která ani v nejvypjatějších momentech nevybočovala z citlivé souhry s orchestrem. Pravý interpretační oříšek přináší závěr díla, v němž i velký tektonik Dvořák vědomě poněkud narušuje čistou hudební logiku ve prospěch hluboce niterného osobního sdělení: tklivá pomalá coda s citátem písně z mládí v sobě skrývá nebezpečí rozvleklosti. Julia Hagen s Riccardem Chaillym se i s tímto nebezpečím vyrovnali bez sklouznutí k přílišné sentimentalitě a následnou krátkou codou uzavřeli dílo v plném lesku.
Novosvětská s italským temperamentem
Interpretační přístup, který maestro Chailly již naznačil, se naplno uplatnil v jeho ztvárnění „Novosvětské“. V první větě podtrhl nejdůležitější rysy vysloveně klasicky jasné formové stavby – včetně opakování expozice, což ještě posílilo vnímání témat, jejichž návraty sehrají svou roli v celém dalším průběhu symfonie. Přímočarý tah takřka neměnného tempa ukázal, že ani obvyklá agogická zvlnění před nástupem jednotlivých témat nejsou při tak jasném strukturování potřebná.
Velmi pomalé, ale opět hladce a nerozkolísaně plynoucí tempo zvolil dirigent ve větě druhé. Drobné zvukové nedostatky (již zmíněné nasazování dechů, včetně toho, že v sóle anglického rohu běžně slýcháme kultivovanější tón) nemohly narušit onu pozoruhodnou, zdánlivě protikladnou kombinaci věcnosti s citlivostí. Nejkrásněji se zde projevila vynikající zvuková modelace smyčců.
Energický kontrast přineslo Scherzo (3. věta), s přesným frázováním rytmicky obtížných posunů hlavního tématu. Plynulé tempové změny ve středí části a reminiscence předchozích témat vyzněly s naprostou přesvědčivostí.
Ve finální větě se Chaillyho zdravě přímočaré pojetí projevilo bez nejmenších zábran: dirigent doslova „odbrzdil“ orchestr a nechal jej uplatnit skutečný italský temperament. Přitom ačkoli se žestě ve svém „vytrubování“ už téměř nekrotily, nepřekročil zvuk meze kultivovanosti a v prvé řadě vášnivě plný zvuk smyčců nedopustil, aby byl dechovou sekcí nevhodně překryt. Opět dominovalo jasné profilování všech témat a plynulé modelování tempa. Bouřlivě vygradovaný závěr s jasným vyzněním všech tematických reminiscencí korunoval interpretaci, která potvrdila, že Dvořákova genialita je vskutku univerzální a každý v ní může najít něco svého.
Dvořákova Praha: Zahajovací koncert
5. září 2026, a20:00 hodin
Rudolfinum, Dvořákova síň
Program
Antonín Dvořák: Koncert pro violoncello a orchestr h moll, op. 104, B. 191
Antonín Dvořák Symfonie č. 9 e moll, op. 95, B. 178, „Z Nového světa“
Účinkující
Julia Hagen – violoncello
Filarmonica della Scala
Riccardo Chailly – dirigent
