Julius Drake: Některé skladby mají takovou hloubku, že to nikdy úplně nepochopíte

  1. 1
  2. 2
V sobotu 12. listopadu 2022 nabídl festival Janáček Brno recitál skotského tenoristy Nickyho Spence s provedením Janáčkova Zápisníku zmizelého. O klavírní doprovod se postaral neméně známý klavírista Julius Drake, který projevuje velké zaujetí pro Janáčkovo dílo.

Julius Drake (foto Marco Borggreve)

„Od počátku bylo jasné, jak unikátní doprovazeč je britský pianista Julius Drake, hned v tanci svatojánských mušek v třetí části projevil své velké umění zvukomalby a jeho nedostižný, dramaticky orchestrální doprovod tvořil tenoristovi výrazovou podporu velkého, bouřného vyznání. A nebyla to jen místa zvukomaleb, to jasné kokrhání kohoutů, či let skřivánka, klavír byl zkrátka účinný dramatický vypravěč, všechna ta psychologická sdělení Julius Drake zvýraznil, mezihra fascinovala,“ uvádí ve své recenzi ke koncertu Anna Šerých (více si můžete přečíst zde).

Julius Drake je britský klavírista a profesor. Pravidelně se účastní mezinárodních hudebních festivalů a vystupuje s předními špičkami na poli hudby. Kromě hry na klavír se rovněž věnuje hudební režii. Mezi jeho režisérské počiny patří například Zápisník zmizelého Leoše Janáčka, působil jako umělecký režisér na Waleském festivalu Machynlleth Festival. Povolání profesora se věnuje v Londýně a rakouském Grazu.

Právě jste na cestě z Vídně do Brna. Jaké máte tam plány na zítřejší den?
Mám v plánu připravit se na nadcházející vystoupení Zápisníku zmizelého, taky bych rád zašel na nějaké dobré jídlo a rozhodně chci navštívit Janáčkův dům, abych mu mohl vzdát poctu. 

Julius Drake (zdroj Česká filharmonie, foto Petr Chodura)
Julius Drake (zdroj Česká filharmonie, foto Petr Chodura)

Kdy jste měl naposledy cestu do Brna?
Připadá mi to jako tři nebo čtyři roky zpátky, ale je to asi o hodně více kvůli covidu. Pravděpodobně to bude už pět let. 

Četla jsem, že už máte se Zápisníkem zmizelého zkušenosti. Za jakých okolností jste ho poznal?
Znám ho už dlouhou dobu. Naučil jsem se ho zpaměti přibližně před dvaceti lety. Jel jsem tehdy na evropské turné s tenorem Ianem Bostridgem a mezzosopranistkou Ruby Philogene. Celou akci produkovala Deborah Warner. Vystupovali jsme v Londýně, Dublinu, Paříži, Mnichově ale i v New Yorku a na dalších několika místech. 

Myslíte si, že se vaše interpretace Zápisníku změnila?
Určitě se vyvinula. Stejně jako u všech jiných velkých děl. Je to životní zkušenost a celoživotní cesta. To, jakým způsobem hrajete hudební dílo, se mění s vašimi zkušenostmi během let. Nikdy nemůžete v jednom díle objevit všechno. Je to jako živoucí věc, jež se mění, zatímco stárnete a moudříte!

Objevil jste něco konkrétního tentokrát?
Ano. Zrovna jsem seděl doma a dílo studoval, což je vždy zajímavý proces, a překvapil mě jeden motiv, který se objevuje v mnoha Janáčkových dílech, zvláště v operách. Vždycky jsem ho považoval pouze za něco rytmického, za něco, co bych spíše přiřadil bicím nástrojům. Ale když jsem se ho učil znovu, začal jsem mít pocit, že je opravdu melodický. Takže to je příklad něčeho, co jsem pro sebe objevil, když jsem znovu studoval Zápisník zmizelého. V hudbě je stále potřeba nacházet další objevy. 

Leoš Janáček: Zápisník zmizelého, Festival Janáček Brno, 12. listopadu 2022 – Julius Drake a Nicky Spence (zdroj Festival Janáček Brno)
Leoš Janáček: Zápisník zmizelého, Festival Janáček Brno, 12. listopadu 2022 – Julius Drake a Nicky Spence (zdroj Festival Janáček Brno)

Zní to zajímavě. Měl jste někdy pocit, že zatímco se umělecky vyvíjíte, se mění i vaše hudební cítění?
Ano, měl. Někdy je těžké definovat skvělou hudbu. Má takovou hloubku, že to nikdy úplně nepochopíte. Je pro mě velká radost být muzikantem a zároveň milovníkem hudby. Dozvídám se stále více o hudbě a víc pro mě znamená, zatímco ji poznávám. Například včera večer jsem slyšel Brucknerovu 9. symfonii. Brucknerovu hudbu moc neznám, teprve teď ji objevuji a je úžasné, že hudbu můžete poznávat v jakékoli fázi života. Dříve jsem Brucknera moc neocenil, ale teď se to mění.

Pojí vás s Janáčkem i něco jiného než to, že hrajete jeho hudbu?
Pojí mě s ním láska k jeho hudbě. Snažím se chodit na Janáčkovy opery kdykoli to jde. Četl jsem spoustu jeho dopisů, znám jeho životní příběh a vím o věcech, co se mu staly. Je to jeden ze skladatelů, o které mám největší zájem. Pro britského klavíristu je velká pocta vystupovat v Janáčkově rodném městě a pro české publikum. Je to pro mě výjimečný zážitek.

Myslíte si, že je vaše interpretace ovlivněna i tím, že znáte jeho životní příběh? 
Myslím že ano. Ale také si myslím, že umění je nezávislé na člověku, který ho tvoří. Nemyslím si, že byste měli o uměleckém díle něco vědět, aby vás mohlo potěšit. Skutečně věřím, že k tomu, abyste si užili hudbu, o ní nemusíte nic vědět. Stačí naslouchat. Stejně jako není třeba mít znalosti o Rembrandtovi, aby vás ohromily jeho obrazy. Myslím, že je velmi důležité umět oddělit dílo od jeho autora. Koneckonců, ne každý velký umělec je dobrý člověk. Například Richard Wagner byl nesporně skvělý skladatel, ale zároveň docela nepříjemný člověk. To ale nic nemění na tom, že napsal skvělé opery. Umělecké dílo je ve své podstatě odděleno od člověka, který ho vytvořil.

Leoš Janáček: Zápisník zmizelého, Festival Janáček Brno, 12. listopadu 2022 – Julius Drake a Václava Krejčí Housková (zdroj Festival Janáček Brno)
Leoš Janáček: Zápisník zmizelého, Festival Janáček Brno, 12. listopadu 2022 – Julius Drake a Václava Krejčí Housková (zdroj Festival Janáček Brno)

Tohle je nepochybně zajímavé a velké téma. Pojďme se ale ještě vrátit k vašemu brněnskému koncertu. Je něco, co byste chtěl o tomto projektu zmínit?
Nastudovat Zápisník zmizelého je vždy náročná záležitost. Je zde sbor, dva sólisté a také klavír. Hrdinou příběhu jsou tenor a mezzosopranistka. Hlavní částí díla je jejich setkání, při kterém zní jedna z nejkrásnějších a nejnabitějších skladeb s dechberoucím sborovým zpěvem. Přestože se jedná o příběh jejich vztahu, sólistka je na pódiu asi jen deset minut. Sbor zpívá mimo jeviště, takže je slyšíte, ale nevidíte. Důležitou součástí přípravy skladby je vybrat, kde přesně bude sbor zpívat. Musí na sebe totiž navzájem vidět s klavíristou, ale zůstat neviditelný pro publikum. Každý sál je jiný a je to vždy výzva!

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]
  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments