Julius Drake: Některé skladby mají takovou hloubku, že to nikdy úplně nepochopíte

  1. 1
  2. 2

V jednom z vašich předchozích rozhovorů jste uváděl, že když doprovázíte zpěváky, barva jejich hlasu ovlivňuje způsob, jakým hrajete na klavír. Jak jste to myslel? 
Chtěl jsem tím říct, že zvuk každého hlasu a nástroje je jiný. Hlasitost a bohatost zpěvu ovlivní způsob, jakým hraji na klavír, protože se snažím vytvořit se zpěvákem jednotný zvuk. Lidé zapomínají, nebo si často neuvědomují, že komorní hudba je vždy směs mnoha barev a zvuků. Když třeba posloucháte smyčcové kvarteto, máte čtyři hráče. To, co však slyšíte, je jeden zvuk. Zatímco hrají, poslouchají se navzájem a neustále se přizpůsobují, aby diváci neslyšeli čtyři samostatné nástroje, ale jednotný celek. Stejné je to s klavírem a zpěvákem. Když doprovázíte hlas nebo nástroj, snažíte se znít co nejvíc jednotně. A to je ten způsob, jakým barva hlasu ovlivní hru na klavír. 

Zápisník zmizelého se v tomto však trochu liší, někdy je klavír téměř v opozici proti hlasu. Klavír je svým způsobem samostatná postava s vlastní osobností a příběhem.

Klavír tedy sice nemá slova, ale mluví svým vlastním jazykem.
Určitě, každá nota, kterou Janáček napsal pro klavír, je plná života. Samozřejmě nemáme slova, takže přesně nevíme, co tím myslel, ale můžeme slyšet, jak moc je Janáčkova hudba ovlivněna rytmem řeči českého jazyka. V jeho instrumentální hudbě je to slyšet pořád.

Julius Drake (zdroj Národní divadlo Brno)
Julius Drake (zdroj Národní divadlo Brno)

Když se tedy klavír přizpůsobuje ostatním, je něco jako hudební chameleon?
Myslím si, že ano. Jedná se o pozoruhodně všestranný a velice přizpůsobivý nástroj. Proto je klavír tak často doprovodným nástrojem. Mám za to, že je klavír jeden z nejúžasnějších lidských vynálezů!

Jaké jsou vaše předchozí zkušenosti s úpravami lidových písní pro klavír?
Janáček moc písní nenapsal, ale sbíral lidové písně a upravoval je. Jsou nádherné a vždy mě moc těší je provádět. Všechny jsou velmi krátké – sotva je některá z nich delší než minutu. Obsahují však velké množství různých lidských emocí. Některé z nich jsou nesmírně krásné. A když jsme nahrávali Janáčkův Zápisník zmizelého pro Hyperion Records, zařadili jsme do repertoáru i několik lidových písní.

Byl v hudební historii vaší země někdo s podobným hudebním příběhem jako Janáček?
Sběr lidových písní jako způsob objevování národní hudby byl součástí celoevropského hnutí. Například skladatelé jako Ralph Vaughan Williams dělali to stejné v Británii a Kodály a Bartók v Maďarsku. Janáček byl jedním z prvních, kteří se skutečně vraceli ke kořenům tradiční hudby a řeči. Myslím, že proto ho tak přitahovala opera – směs dramatu, hudby a zpěvu – to vše pro něj bylo nesmírně důležité.

Děkuji za rozhovor.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]
  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments