Příběh singspielu s názvem Musica aneb Prastarý příběh, který andělé přenášejí z času do času zpracovává nadčasové téma pokřiveného vidění světa, které s sebou může přinášet moc, sláva a bohatství v konfrontaci se zásadovostí a odhodláním, nedoceněným talentem a vlastními sny, jejichž nositel však často končící v bídě, nechce-li se zaprodat. Ústřední postava Zpěvačky, v podání Ireny Troupové, se vyrovnává s oběma světy po svém, tu dává zapravdu jednomu či druhému z herců (Dušan Sitek v roli Pána a Petr Burian v roli Muzikanta), tu se sama zasní do vlastních myšlenek. Irena Troupová skladateli premiérovala nejednu skladbu, i na interpretaci této role s Markem Kopelentem velmi úzce spolupracovala. Náročný pěvecký part je podporován neméně vynikajícími členy Pánovy kapely – Clara Nováková (flétna), Martin Daněk (hoboj) a Monika Knoblochová (cembalo). Vzhledem k dosavadním úspěchům a bohatým zkušenostem zvolených interpretů (nejen) se soudobou hudbou si vhodnější obsazení lze jen těžko představit.
Na pořádání akce se podílejí HAMU, spolek Ateliér 90 a spolek Pontes musici, každý z nich spojen s Markem Kopelentem jiným způsobem. Společnými silami se však rozhodli připravit k poctě skladateli důstojnou vzpomínku a přivést opět k životu skladbu, které byla napsána již v roce 1979, tedy v době, kdy byl Marek Kopelent komunistickým režimem odstaven a jeho skladby se uváděly převážně v zahraničí – i Musica byla psána pro německou zpěvačku Sigune von Osten, v roce 1980 byla poprvé provedena na festivalu Wittener Tage für neue Kammermusik a poté v opeře v Düsseldorfu. Proto také zpěvní čísla zůstávají v německém originálu, s překladem v tištěném programu, dialog herců je veden česky. České premiéry se ujala až o třicet let později Monika Knoblochová, kdy ho magického dne 10. 10. 2010 uvedla v rámci svého koncertního cyklu Hudební salón Café crème. K této příležitosti také vzniklo autorovo průvodní slovo ke skladbě, které bude v nezměněné podobě též zveřejněno v programu večera. Jistým způsobem lze v námětu vidět nejen příběhy z dob dávno minulých, jejichž příklady autor zmiňuje, ale i jeho vlastní zkušenosti z komunistického Československa. Různé časové linie se prolínají i během samotného představení a opravdu tak příběh přenášejí „z času do času“, jak je psáno v podtitulu skladby. Kdo však je oním andělem, který jediný je nadčasovou postavou, přetrvávající věky? Odpověď je nasnadě. Je jím sama hudba.
