Kašlíkova Rusalka již v únoru na DVD

  1. 1
  2. 2

Vydavatelství Filmexport Home Video připravuje po pětiletém odkladu vydání DVD s filmovým přepisem Dvořákovy opery Rusalka v režii Václava Kašlíka z roku 1962. Po televizním zpracování z roku 1975 (režie Bohumil Zoul) a filmové adaptaci z roku 1977 (režie Petr Weigl) se jedná již o třetí filmovou Rusalku, která se objeví na DVD. Teoreticky tak zbývá vydat už jen televizní černobílou inscenaci této opery v režii Ilji Hylase z roku 1960, aby byla rusalkovská filmografie zájemcům k dispozici ve své úplnosti. Převedení této poslední položky na DVD je však pravděpodobně utopií. Vydání Kašlíkovy Rusalky lze považovat za oceněníhodný počin, neboť film, který měl svoji premiéru v kinech v květnu roku 1963 a záhy se objevil i na obrazovkách tehdejší Československé televize, výrazně ovlivnil vnímání této opery pro celou generaci diváků. Z televizního vysílání se však později vytratil a teprve v poslední době ho bylo možno znovu zhlédnout na kabelové televizi CS Film.Václav Kašlík (1917 – 1989), jeden z nejvýznamnějších českých operních režisérů minulosti, měl s inscenováním Rusalky na divadelních jevištích bohaté zkušenosti. Poprvé se s touto látkou setkal již ve svých šestadvaceti letech v Divadle Josefa Kajetána Tyla v Plzni. Úspěšná inscenace, která měla premiéru roku 1943, dosáhla na oblastní divadlo úctyhodného počtu pětapadesáti repríz. Ve stejném roce Kašlík režíroval Rusalku také v Brně a o sedm let později v pražském Národním divadle. Pražská inscenace dosáhla 150 repríz a hrála se po dobu čtyř let. Kašlík sám tato čísla překonal ve svém dalším nastudování Rusalky pro Národní divadlo: inscenace z roku 1960 měla svoji derniéru až po jedenatřiceti letech a dosáhla 642 repríz. Kašlík byl jako „rusalkovský specialista“ zván i na zahraniční scény. Roku 1963 nastudoval operu v Amsterdamu, 1964 ve vídeňské Volksoper, 1970 v Mnichově a 1978 v Karlsruhe. Celoživotní zájem o Dvořákovo vrcholné operní dílo režiséra přivedlo také k myšlence na její filmové zpracování (jemuž předcházely dva Kašlíkem režírované živé televizní přenosy v letech 1954 a 1955).

 Celková koncepce Kašlíkova filmu v zásadě vychází z výkladu, který režisér uplatňoval při jevištních realizacích díla, totiž z vizuálně velkorysého pojetí tradičně pohádkového stylu, jehož scénická okázalost podle dobových kritik mnohdy příliš potlačovala Dvořákovu hudbu. Využití filmových vyjadřovacích prostředků navíc tvůrcům umožnilo pracovat s různými trikovými záběry apod., které by byly na jevišti nerealizovatelné. Na dnešního diváka, přivyklého vizuálním orgiím současné kinematografie, už samozřejmě Kašlíkův film nijak příliš „akčně“ nepůsobí. Snaha o rozpohybování určité statičnosti, která je obecně pro operní žánr příznačná, je zde však jasně patrná. Velký podíl na celkovém vizuálním účinku snímku má legendární kameraman Jan Stallich, který s režisérem spolupracoval rovněž na televizní inscenaci Offenbachových Hoffmannových povídek. Časté jízdy kamery či invenční práce se světlem působí i po padesáti letech svým způsobem moderně a významně přispívají k celkovému vyznění filmu. Kašlíkovi se díky možnostem filmové techniky a originálním režijním nápadům podařilo oživit řadu míst, která na jevišti někdy působí staticky (hemžení nadpřirozených bytostí v lese během orchestrální mezihry před čarováním ježibaby, ohňostroj na vrcholu svatební polonézy atd.). Na druhou stranu působí některé dějové úseky nepřesvědčivě, a to především kvůli natočení části filmu ve studiu (týká se to zejména druhého jednání v zámecké zahradě). Dekorace, ve kterých se herci pohybují, příliš kontrastují se snahou o realistickou a životnou podobu postav.

 Na rozdíl od filmové adaptace Petra Weigla, která se záměrně vzdaluje od (domnělé) lidové pohádkovosti příběhu, která klade akcent spíše na psychologické vazby mezi postavami a v celkové koncepci vychází z atmosféry přelomu 19. a 20. století, Kašlíkův přístup k látce je méně progresivní, tradičnější a – dalo by se říci – téměř erbenovský. Tyto tendence lze vysledovat zejména ve zdůraznění kontrastu mezi lidským a pohádkovým světem, v téměř hororové atmosféře některých výstupů a ve vyhrocené démoničnosti postav ježibaby a zejména vodníka. Není úplně zřejmé, zda se jednalo o záměr či nikoli, ale vodník v této filmové adaptaci nepůsobí ani v nejmenším jako „tatíček“ vodních víl, ale spíše jako jakési odpudivé vodní monstrum, k čemuž bezpochyby přispívá i fyziognomie jeho představitele. Volba herce Josefa Hlinomaze pro roli vodníka zůstává pro autora tohoto textu záhadou.

Představitelé ostatních rolí jsou již typově mnohem přesnější. Pro titulní roli zvolil režisér dnes již neznámou Janu Andrsovou – Večtomovou, jejímž hlavním oborem nebylo herectví, ale balet. Působila především v Laterně magice, ale několikrát byla obsazena také do filmových rolí, především v pohádkách. Roli prince ztvárnil přesvědčivě Vladimír Ráž, jedinou nevýhodou tohoto obsazení jsou neodmyslitelné asociace na hercovu nejslavnější roli ve filmu Pyšná princezna. Role ježibaby byla svěřena typově přesné Jiřině Šejbalové, která svým expresivním hereckým výkonem dokonale zapadá do celkové režijní koncepce. Cizí kněžnu spolehlivě hraje i zpívá Ivana Mixová.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Dvořák: Rusalka (V.Kašlík)

[Celkem: 1    Průměr: 4/5]

Mohlo by vás zajímat


2
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
2 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
2 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
jiri

Kašlíkova Rusalka z r.62 je zajímavá. Dík CSfilmu jsem si ji lřipomněl po mnoha letech. aujal zejména Z.Švehla ve velmi elegantním pěveckém projevu v roli Prince. Krásné lehké výšky a nádherná modulace hlasu v závěrečné scéně. Kašlík zde udělal výborný tah. Švehla na scéně ND Prince nezpíval,jeho profilem byl Mozart a italský repertoár. Prince zpívali dramatičtější hlasy,vedle Blachuta a Žídka J.Stříška, O.Spisar, J.Zahradníček. Ale on ten krásně lyrický Švehla Kašlíkovi báječně vyšel! I onen herecký přepis na Vl.Ráže. Na portálu Zdeněk Švehla jsou ukázky z Rusalky a pustil jsem si je vícekrát. Některé škrty opravdu vadí, ale film chtěl mít.asi… Číst vice »

oskarina

To si určitě koupím, není nad starší nahrávky oper.