Každý si může svého Janáčka vymodelovat sám

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
Pavel Haas Quartet. Dnes šestinásobný držitel Ceny Gramophone se katapultoval do světové elity vítězstvími v soutěžích Pražské jaro a Premio Paolo Borciani v italském Reggio Emilia v roce 2005. Mezi další trofeje, které získal, patří dvě BBC Music Magazine Award, ECHO Klassik 2007, Diapason d'Or nebo účast v prestižním programu BBC New Generation Artists v letech 2007–2009. Momentálně připravuje souborné provedení smyčcových kvartetů Bohuslava Martinů v londýnské Wigmore Hall. Ještě předtím ho ale budete moci slyšet v rámci Lednicko-valtického hudebního festivalu 9. října v Rytířském sále jednoho z architektonických klenotů jižní Moravy – zámku Lednice. S violoncellistou Peterem Jarůškem jsme si povídali nejen o bolestech a radostech špičkového komorního souboru, ale hlavně o Smetanovi, Janáčkovi a „komorním uchu“.
Pavel Haas Quartet (foto: Marco Borggreve)

V jednom z rozhovorů jste se zmínil, že jste kvarteto, které studuje pomalu a dlouho. Na co se momentálně soustředíte?
V této sezoně nás čeká jedna speciální věc, a to kompletní provedení smyčcových kvartetů Bohuslava Martinů ve Wigmore Hall.

To bude krásný počin!
Ano, a čím dále do jeho tvorby pronikáme, tím více vidíme, jakým byl geniálním, zcela výjimečným skladatelem. Ale pokud splníte jen ty kuličky, tak zní vlastně všechno stejně. To je u Martinů velké nebezpečí, že má všechno stejný charakter, přitom tomu tak není. Musíte ale velmi, velmi přemýšlet, bádat a vymýšlet, do jaké nálady a jakým způsobem chcete tu kterou frázi posunout. Tím se Martinů stává mnohem zábavnějším a barevnějším pro vás i pro publikum. Ale je to výzva, náročná práce, která stojí mnoho času.

Budete Martinů uvádět i jinde než ve Wigmore Hall?
Ano, sice ne v takové intenzitě, ucelený komplet provedeme skutečně jen tam, ale budeme hrát Martinů hned několikrát, a i v další sezoně se někde určitě objeví. Sice pracujeme pomalu a dlouho, ale vzhledem k tomu, že budeme mít novou violistku z Ameriky, tak myslím, že budeme muset zrychlit!

Když jste to zmínil, vaše kvarteto se muselo za těch osmnáct let vyrovnávat s poměrně velkým počtem personálních změn. To musí být asi hodně náročné?
Tato otázka směřuje k psychologii, k paralelám se životem. Je to složité. I v normálním životě musíte nějakým způsobem přijímat něco, co přichází ať zevnitř, tak zvenčí. Pracujete s interakcí, s nějakým organickým systémem, organizmem, ve kterém se věci vyvíjí a nic není stejné. Ke změně nás nevedl nikdy jen jeden důvod, každá situace byla specifická, ale kdybych to měl nějak zevšeobecnit, tak když už z určitého důvodu změna nastala, byla vždy nutná. Nechci nějak přeceňovat to, co teď řeknu, ale představte si, že se setkají dva lidé, kteří se do sebe zamilují. Když někoho máte rád, tak buďto problémy nevidíte, nebo nad nimi přimhuřujete oči. Ale tato fáze zamilovanosti jednou pomine a vy máte dvě možnosti: buďto zvládnete vzájemné rozpory vyřešit, nebo se z nich začnou postupně stávat problémy zásadnější a zásadnější, které mohou samozřejmě vést až k rozchodu. Někdy bouřlivějšímu, někdy pragmatičtějšímu, ale v každém případě se jedná o rozchod a o určitý druh stresu, který si nikdo v tu chvíli nijak neužívá. S odstupem času dávají samozřejmě tato nelehká rozhodnutí smysl, ukážou se v jiném světle. Ale v ten konkrétní moment je to velmi náročné a únavné. Protože hledání nového partnera, když se tedy vrátím zpět ke kvartetu, je opět velice podobné každému jinému vztahu. Zpočátku přichází určité nadšení, víra, naděje, že by to zase mohlo fungovat. Což je opět jistý druh stresu, i když pozitivní. Čím častěji se tyto situace opakují, tím více je člověk – stejně jako v osobním životě – zklamanější, unavenější, stává se nedůvěřivějším. Protože už nechce zažívat další zklamání, hůře se otevírá. Na druhou stranu my jsme se vždy snažili, ať to bylo v jakékoliv sestavě, a toto by myslím potvrdili i bývalí členové, kteří to, řekněme, nedali a odešli, jít do vztahů s otevřenou myslí a upřímností, protože bez toho se nedá z našeho pohledu hudba dělat.

Pavel Haas Quartet (foto: Marco Borggreve)

O čem je život v kvartetu?
O spolužití čtyř lidí, takže samozřejmě o obrovském respektu, sdílení podobných hodnot, podobném hudebním vkusu a směřování, o vzájemném porozumění. Což je vždy komplikované. Ale základem zůstává, aby všichni čtyři měli stejně rádi to, co dělají, a chtěli na tom společně pracovat, sledovali společný cíl. Mělo by to být také o rovnosti, to si myslím já, i když existuje mnoho kvartet, která mají jakéhosi lídra, jenž to celé určuje, což je z určitého pohledu i jednodušší. My se snažíme být si sobě rovní a vytvářet tak i hudbu.

Nový člen kvarteta by měl tedy splňovat tyto parametry? Jak si nového kolegu vybíráte?
To jsou takové pilíře. Na druhou stranu, na začátku nikdy nepoznáte, zda to takto bude fungovat. Až čas ukáže, jestli jde o pilíře pevné, nebo falešné, jestli jsou to jen berličky. Zda jste trefili to skutečně pravé zjistíte až časem. A jak si vybíráme nového člena? Tak čistě prakticky buďto dostaneme tip, nebo si sami myslíme, že bychom někoho mohli zkusit, nebo nás někdo i oslovil. S každým jsme si zahráli, povyprávěli a potom nastoupila intuice. Když se bavíme úplně o základních kritériích, tak zájemce musí v první řadě ovládat svůj nástroj. To je prostě jasné. Musí mít komorní ucho. Tento cit poznáte, když si s ním zahrajete. Takže člověk musí ovládat nástroj, být nějakým způsobem kreativní a z lidského hlediska ideálně kamarád! Ale jak říkám, vše ukáže až čas. Velkou roli hraje intuice těch tří, kteří hledají čtvrtého.

Co znamená „mít komorní ucho“?
No… (přemýšlí) Přirovnal bych to k perifernímu vidění. Někdo ho má více vyvinuté, někdo méně. Někdo stojí v tunelu a dívá se jen před sebe. Když ale vidí periferně, více vnímá okolí, detaily, nuance, náznaky. Takto bych definoval komorní ucho. Smysl pro zvukový balanc, abyste nikde netrčel, nebo byl naopak málo. Prostě „vnímání“. Citlivé vnímání i minimálních detailů a toho, co se děje okolo.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments