Kdo dnes hraje na Stradivariho nástroje?

  1. 1
  2. 2
Antonio Stradivari (asi 1644–1737), nejslavnější představitel cremonské houslařské školy, byl italský výrobce smyčcových nástrojů, především houslí, ale i viol, violoncell, kytar a harf. Odhaduje se, že vyrobil celkem 1116 nástrojů, z nichž bylo 960 houslí. Do dnešní doby se zachovalo 650 nástrojů, z toho kolem pěti set houslí, dvacet viol a padesát violoncell (v různých zdrojích se údaje poněkud rozcházejí, zde vycházíme z Wikipedie). Většina z nich se nedochovala v původním stavu vinou přestavování a oprav. Velkou změnou byly nové typy strun v 19. století. Kteří ze slavných hudebníků dnes hrají na Stradivariho nástroje?
Antonio Stradivari (zdroj commons.wikimedia.org)

Přesné datum narození Antonia Stradivariho není doloženo, odhaduje se mezi lety 1642 až 1648. Nejčastěji se uvádí rok 1644, který se odvozuje od nápisu „d’anni 93“ na štítku v houslích, které postavil v roce 1737 ve věku devadesáti tří let. Místo jeho narození rovněž není zdokumentováno. Jeho rodiče byli Alessandro Stradivari a Anna Moroni, kteří žili několik let v Cremoně. Stradivari se houslařskému řemeslu učil u Niccoly Amatiho. První vlastní housle postavil v roce 1665, jak je uvedeno v deníku sběratele hraběte Cozia di Salabue. Svá nejlepší díla vytvořil v rozmezí let 1698–1725. Nástroje vyrobené po roce 1730 již pravděpodobně nevytvořil Antonio Stradivari, ale jeho synové Francesco (1671–1743) a Omobono (1679–1742); jsou signovány Sotto la Desciplina d’Antonio Stradivari F. in Cremona [rok]. Stradivari je pohřbený v rodinné hrobce v kostele San Domenico v Cremoně. Stradivariho synové Francesco a Omobono, kteří převzali dílnu po otci, svého otce přežili jen o pět let. Po jejich smrti dílnu přeměnil nejmladší syn, obchodník se suknem, na sklad sukna. V roce 1774 nabídl pozůstalost po otci (nářadí, šablony, modely, formy) včetně řady nástrojů městu Cremona, které však nemělo dostatek prostředků na její odkoupení. Majitelem se stal sběratel hrabě Cozio de Salabue. Po jeho smrti sbírku známou jako „Collezione Salabue“ zdědil markýz Rolande della Valle di Torino, který ji dále rozšířil a katalogizoval. Roku 1920 sbírku čítající 1303 kusů odkoupil známý houslař Giuseppe Fiorini, který ji před svou smrtí věnoval muzeu v Cremoně.

Stradivariho nástroje se stále těší neobyčejné popularitě a prodávají se za extrémně vysoké ceny. Na newyorské aukci v květnu 2006 se prodaly housle „Hammer Stradivarius“ za rekordní cenu v přepočtu přes 70 milionů korun. Přesné postupy při konstrukci Stradivariho nástrojů, stejně jako složení laku, zůstávají dodnes tajemstvím, přestože bylo na toto téma provedeno nespočet výzkumů. Zavedená kombinace dřeva Stradivariho nástrojů je smrk na přední desce, vrbové vnitřní díly a javor pro zadní desku, luby, krk. Housle cremonských mistrů (Stradivari, rodina Amati a rodina Guarneri) jsou dodnes údajně nepřekonané v kráse tónu. Stradivariho housle mají překrásný zvuk, zejména ve frekvenčním pásmu 2000–4000 Hz, kde je lidské ucho nejcitlivější. Ne všichni hudebníci si však Stradivariho nástrojů považují. Například houslista Christian Tetzlaff přestal hrát na stradivárky a dal přednost nástroji z roku 2002. Jak sám řekl, „stradivárky nefungují tak dobře ve velkých koncertech romantiky a 20. století.“

Anne-Sophie Mutter (zdroj Deutsche Gramophon)

Na dva Stradivariho nástroje hraje německá houslistka Anne-Sophie Mutter. Jedním jsou housle „Emiliani“ z roku 1703, mající podle Mutter vynikající zvuk, ale postrádající ostrost, proto používá ještě druhý nástroj „Lord Dunn-Raven“ z roku 1710, který má drsnost, již houslistka upřednostňuje pro Beethovenovy sonáty, Brahmse, Sibelia či soudobé skladby, které často a ráda provádí.

Americký houslista Itzhak Perlman hraje od roku 1986 na nástroj „Soil“ s červeným lakem z roku 1714. Před ním na něj hrál od roku 1950 Yehudi Menuhin. Nástroj je pojmenován po belgickém průmyslníkovi Amédée Soilovi a je dodnes považován za jeden z nejlepších, které Stradivari vyrobil. Perlman hrál také na nástroj „Sinsheimer; General Kyd; Perlman“ z roku 1714.

Americký houslista Joshua Bell hraje na nástroj „Gibson ex-Huberman“ z roku 1713. Ten byl v minulosti dvakrát ukraden, a to jednomu z předchozích majitelů Bronislawu Hubermanovi. Bell hrál i na jiné stradivárky, „Chanot-Chardon“ (1718), „Birsou“ (1721) a „Tom Taylor“ (1732).

Joshua Bell (foto Alan Kerr)

Italský houslista Salvatore Accardo, který se proslavil hlavně interpretací Paganiniho děl, hraje na nástroj „ex-Reynier“ nebo též „Le Reynier“, dnes zvaný „Hart ex-Francescatti“ (1727), který měl v zápůjčce také francouzský houslista Augustin Dumay a hrál na ně i Maxim Vengerov. Accardo předtím hrál na nástroj „Firebird ex-Saint Exupéry“ (1718). Vengerov dnes hraje na housle „Kreutzer“ z roku 1727, pojmenované po francouzském houslistovi, dirigentovi a skladateli Rodolphu Kreutzerovi.

Maďarský houslista a skladatel ukrajinského původu Edvin Marton hraje na nástroj „Paganini“ z roku 1697, pojmenovaný po proslulém italském houslovém virtuosovi a skladateli; k doživotnímu užívání je má díky švýcarské bance.

Americká houslistka Anne Akiko Meyers hraje na dvoje stradivárky: „Molitor“ z roku 1697, které patřily Napoleonu Bonapartovi a pak je vlastnil generál Napoleonovy armády hrabě Gabriel Jean Joseph Molitor; a „Royal Spanish“ z roku 1730, které kdysi patřily španělskému králi, proto mají tento název.

André Rieu (zdroj andrerieu.com / foto Marcel van Hoorn)

Nizozemský houslista, skladatel, kapelník a hudební producent André Rieu, který se specializuje na lehkou klasiku, hraje na nástroj „ex-Captain Saville“ z roku 1667, který dříve vlastnil Jean-Baptiste Vuillaume, francouzský houslař a obchodník, a na začátku 20. století kapitán Saville, po němž jsou tyto housle pojmenovány.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na