Kiri Te Kanawa a André Previn: Pocta Japonsku

  1. 1
  2. 2

Kiri Te Kanawa a André Previn v Montrealu na Place des Arts

Když marketingové oddělení Place des Arts připravovalo tento výjimečný večer, nikdo nemohl tušit, za jakých neblahých okolností k němu nakonec dojde. Nebýt významného sponzora, koncert v „La Série classique Mercedes Benz“ by se asi ani neuskutečnil. Mezitím několikrát udeřilo devastující zemětřesení: koncem února v Christchurch na Novém Zélandu, odkud hlavní hvězda večera Dame Kiri Te Kanawa pochází, a pak před pouhým týdnem v Japonsku, odkud přijel tamní Symfonický orchestr NHK. K dnešnímu dni v Japonsku napočítali skoro 17 tisíc mrtvých nebo pohřešovaných…

Celý týden se také tady v Montrealu samozřejmě píše a mluví o neutěšené situaci obyvatel Japonska. V kulturních rubrikách médií se okamžitě objevily také rozhovory, pořízené na dálku s protagonisty dnešního koncertu. Ani jim katastrofa pochopitelně nedá spát..


Dame Kiri Te Kanawa oslavila před pár týdny, 6.března, svoje sedmašedesáté narozeniny. Její impozantní kariéra lyrické sopranistky pokrývá skoro půl století. Již několik posledních let se věnuje téměř výhradně pěveckým recitálům, ale loni udělala výjimku, když se objevila v operním domě v Kolíně nad Rýnem jako Maršálka ve Straussově Růžovém kavalírovi. V newyorské Met přijala víceméně mluvenou roli Vévodkyně Crackentorp v Donizettiho opeře Dcera pluku. Přesto, že je její kalendář stále zaplněný, Dame Kiri nachází čas na pomoc mladým zpěvákům, prostřednictvím své nadace Kiri Te Kanawa Foundation. Sama k tomu řekla kanadskému státnímu rozhlasu CBC před několika dny: „Mnozí zpěváci zakončí aktivní kaiéru definitivním odchodem ze scény, ale já jsem se rozhodla zůstat a pomáhat těm nejnadanějším z mladé generace uskutečnit jejich sen.“


Druhá hvězda montrealského koncertu, André George Previn, narozený v Německý roku 1929 jako Andreas Ludwig Priwin, americký klavírista, dirigent a skladatel, získal během svojí dlouhé kariéry čtyřikrát Oskara za filmovou hudbu a jeho nahrávky dostaly desetkrát ocenění Grammy. Previnovou poslední manželkou byla o čtyřiatřicet let mladší, neméně slavná německá houslistka Anne Sophie Mutter. Zanedlouho dvaaosmdesátiletý André Previn je v současné době hlavním hostujícím dirigentem japonského Symfonického orchestru NHK. Přes určité zdravotní potíže, projevující se velmi obtížnou chůzí i za pomoci hůlky, má orchestr zcela viditelně pod kontrolou a hudebníky je vysoce respektován.


Nippon Hōsō Kyōkai, v dnešní době nejspíš nejlepší japonský symfonický orchestr, byl založen už v roce 1926 jako první profesionální orchestr ve své vlasti. V Montrealu jsme jeho hráče teď uvítali poprvé, podobně jako dirigenta Previna. Symfonický orchestr NHK uvádí v Japonsku ročně okolo dvanácti desítek koncertů a může se chlubit jmény těch nejvýznamnějších dirigentů: Vladimir Ashkenazy (současný hudební šéf), Charles Dutoit (hudební šéf emeritus), dříve také Wolfgang Sawallisch (stále čestný dirigent-laureát), Herbert von Karajan, Joseph Keilberth, Lovro von Matačić a další.

Když udeřilo to strašné zemětřesení, všichni tady v Montrealu se obávali o osud hudebníků, kteří byli ještě v Japonsku. Mohu jen obdivovat jejich disciplínu a vytrvalost, že jsou nejen schopni za všech těch okolností přicestovat z takové dálky a také odlišné časové zóny, ale současně i podat tak skvělý a soustředěný výkon – když jejich mysl je zcela pochopitelně s jejich blízkými v Japonsku. Bohužel, dva z pětaosmdesátičlenného orchestru už přiletět na montrealský koncert nemohli…

Pár dní před koncertem se jeho organizátoři společně s protagonisty rozhodli k uctění památky obětí zemětřesení přidat do programu ještě jedno krátké číslo – Árii na struně G, transkripci druhé části Bachovy III.suity D Dur od německého houslisty Wilhelmiho. Tato Bachova svita (BWV 1068) je jedním z nejpozoruhodnějších čísel barokní hudby; vznikla někdy mezi lety 1717 a 1723 na objednávku Prince Leopolda z Anhaltu a v roce 1902 byla první nahrávkou z Bachovy tvorby.

Je celkem logické, že nejlepší japonský symfonický orchestr rád v zahraničí předvede hudbu nejslavnějšího skladatele své země, jimž je Toru Takemitsu (1930-1996). Skladba Green pochází z roku 1967 a je inspirována Debussyho hudbou. Patří mezi skladatelovy nejznámější kompozice a pro většinu posluchačů je přinejmenším zpočátku trochu neobvyklá. Trvá jen šest minut a člověk si ji k úplnému vychutnání musí nejspíš poslechnout několikrát, aby si na takový styl hudby zvykl. Pokud najdete její nahrávku, rozhodně doporučuji.

Richard Strauss složil Vier letzte Lieder (Čtyři poslední písně) v roce 1948, na sklonku svého života, údajně pro Kirsten Flagstad která také zpívala jejich premiéru v roce 1950. Od té doby toto mistrovské dílo nechybí v repertoáru mnohých sopranistek a posluchači po celém světě je milují. Jejich provedení trvá zhruba dvacet minut a i při montrealském koncertu to byl zlatý hřeb večera. Dame Kiri se tímto dílem proslavila na vrcholu své kariéry. Z té doby, z roku 1990, také pochází následující videoukázka, s dirigentem Georgem Soltim.

Frühling (Jaro) zkrátka patří k jedné z nejkrásnějších Straussových písní. Vzhledem k okolnostem montrealského koncertu sehrál svoji roli při vyznění této písně i fakt, že jaro je odjakživa spojeno s obnovou fyzických i duševních sil… Dame Kiri očekávání i tentokrát splnila, stále má svůj jasný a zvonivý hlas neobyčejné krásy. Srovnám-li ukázku z roku 1990 s tím, co jsem slyšel tentokrát, tedy o dvě desítky let později, přidal bych k charakteristice jejího nynějšího hlasového fondu anglické slovo mellow, tedy něco jako měkký. Také rád podotknu, že když blond Dame Kiri doslova vplula na pódium ve světle fialové koncertní róbě, hádali byste jí minimálně o deset či patnáct let méně.

  1. 1
  2. 2

Související články


Reakcí (2) “Kiri Te Kanawa a André Previn: Pocta Japonsku

Napsat komentář