Klavíristka, která je nerada na pódiu sama, sklidila v Praze ovace

Vyprodaný Obecní dům dnes v rámci festivalu Pražské jaro okouzlila klavíristka Maria João Pires. Za doprovodu Budapešťského festivalového orchestru pod vedením Ivána Fischera nabídla Mozartův Klavírní koncert Es dur. Orchestr na úvod zahrál předehru k Mozartově opeře Kouzelná flétna, v druhé části programu zazněla Brahmsova První symfonie c moll.

Subtilní rodačka z Lisabonu Maria João Pires si za provedení novátorské Mozartovy skladby vysloužila aplaus ve stoje, k němuž se připojil i přítomný český klavírní virtuos Ivo Kahánek. Nadšené obecenstvo si vytleskalo přídavek, kterým byla část cyklu Lesní scény Roberta Schumanna.

Uznávaná interpretka klavírního díla Wolfganga Amadea Mozarta, jehož skladby tvoří velkou část její obsáhlé diskografie, vedle klavírního mistrovství zaujala také svým skromným vystupováním. Matka čtyř vlastních a dvou adoptovaných dětí se zabývá sociálními a vzdělávacími projekty a považuje za nesmyslné hudební soutěže. Nemá ráda klavírní recitály. “Člověk je na pódiu sám, nemůže se dělit, stává se výlučným a tedy osamělým,” vysvětlila v jednom z rozhovorů.Sólistka koncertu se na Pražské jaro vrátila po více než dvaceti letech. “Maria João Pires do hudby vkládá upřímnost a lidskost. Je to jedinečná bytost. Je to slyšet ze všeho, co hraje,” konstatoval dirigent Iván Fischer, který se také vyznačuje neotřelým přístupem ke světu klasické hudby. Tradiční symfonické koncerty prohlašuje za “dinosaury” a na rozdíl od většiny kolegů nemá agenta ani webové stránky. Přesto prý v jeho diáři není místo ani na ty nejatraktivnější nabídky.

Iván Fischer se svým Budapešťským festivalovým orchestrem na Pražském jaru vystoupili již v letech 2005 a 2008. Orchestr byl založen v roce 1983 Fischerem a Zoltánem Kocsisem a dnes se řadí mezi světově uznávaná tělesa. Na svém kontě má spolupráci s řadou významných umělců, mezi něž patří Georg Solti, Yehudi Menuhin či Pinchas Zukerman. Když budapešťský orchestr hudební kritici zařadili mezi deset nejlepších na světě, Fischer poznamenal: “To nebylo cílem. Důležité je, aby člověk hudbu, kterou hraje, miloval a aby totéž cítilo i publikum v sále.”

Foto Felix Broede