Klavírní kvarteto Antonína Dvořáka Vídeň v Rudolfinu

Po minulém vystoupení Schulhoffova kvarteta se Zdenou Kloubovou v roce 2007 jsem se těšil na obdobný zážitek, ale tentokrát jsem byl více než zklamán. Druhý houslista souboru Michal Kostka byl pro koncert v rámci cyklu Českého spolku pro komorní hudbu nahrazen klavíristkou Marií Pospíšilovou-Vigilante, která nedosahuje kvalit svých kolegů. Navíc výsledek, jak Mozart a Dvořák vyzní, je zejména v rukou pianisty. Obě díla také staví na kráse středních hlasů a zejména violy.

Klavíristka hrála bez úhozové delikatesy a dynamické propracovanosti, s řadou tempových výkyvů a nedokonalostí. Často nedohrané konce běhů a frází nedaly vydechnout hudbě ani spoluhráčům. V jejím výkonu byla slyšet zřejmě malá zkušenost s komorní hudbou, a také její neadekvátní oblečení kontrastovalo s oblečením ostatních.

Milan Šetena, jehož úsměv a radost ze hry jsem po letech poprvé neviděl na novoročním koncertu Vídeňských filharmoniků, je muzikant par excelence a velký rutinér svého nádherného nástroje. Kvalita tónu i dobrá intonace jsou jeho přednostmi.

Violoncellista Jonáš Krejčí je ryzí komorní hráč s modulujícím výrazem, temperamentem a zejména velkou zkušeností komorního hráče. Violista Filip Waulin, hrající na Hellmerovu violu velmi slabého zvuku, ukázal jen výjimečně krásný tón a téměř celý večer byl více než nenápadný a téměř neslyšitelný.

Repertoár, který soubor provedl, je jeden z nejkrásnějších. S Mozartovým Klavírním kvartetem KV 478 začíná komorní hudba nového druhu. Je to patrné již od prvních taktů strohého úvodního, téměř beethovenského tématu připomínajícího jeho Pátou symfonii. Mozart se snaží oproti předchozí praxi o pravý dialog mezi smyčcovými nástroji a klavírem. Stejně tak pro posluchačovo ucho je Trio Gideona Kleina z roku 1944 v něčem na svou dobu novátorské a prosté jakékoliv plačtivosti. V překvapivé podobě jsou zde slyšet náznaky minimalistické hudby. Finále perpetuum mobile, které začíná moravskou písní, přes nekonvenční pizzicato, spojuje syrovou krásu Bartókovu s rytmickou propracovaností Stravinského a je hudbou rozjařeného humoru. Na závěr zazněl Dvořákův Klavírní kvartet op. 87, který mne oslovuje možná ještě intenzivněji než jeho Klavírní kvintet op. 81. Každá věta je plná života, vášně, štěstí, energie i téměř smyslných melodií. Že Dvořák používá violu stejně efektivně jako Mozart, ukazuje téma finále. To však bohužel nevyznělo.

Koncert před naplněným parterem Dvořákovy síně neušel zájmu řady komorních hráčů a zejména violistů. I Brahmsův přídavek ukázal, že koncertní aktivita souboru i díky pracovnímu vytížení, je více než příležitostná.

Hodnocení autora glosy: 55 %

Klavírní kvarteto Antonína Dvořáka – Vídeň
Milan Šetena (housle)
Filip Waulin (viola)
Jonáš Krejčí (violoncello)
Marie Pospíšilová-Vigilante (klavír)
Český spolek pro komorní hudbu
6. ledna 2016 Dvořákova síň Rudolfina Praha

program:
Wolfgang Amadeus Mozart: Klavírní kvartet g moll KV 478
Gideon Klein: Trio pro housle, violu a violoncello
Antonín Dvořák: Klavírní kvartet Es dur op. 87 B 162

www.ceskafilharmonie.cz