Údaje, které tento týden předložily veřejnosti Národní informační a poradenské středisko pro kulturu (NIPOS) a Český statistický úřad říkají, že lidé vloni nejvíce z kulturních akcí utratili za návštěvu divadla. Do divadel loni přišlo přes 5,5 milionu diváků a jejich počet se za poslední léta příliš nemění.
Divadel, provozovaných různými subjekty, NIPOS vloni evidoval 130 (nejsou to ale pravděpodobně všechna, která v ČR působí). Diváci za lístky utratili 864 miliony korun. Počet divadel i představení stabilně mírně roste. Nejnavštěvovanějším divadlem v ČR loni bylo Národní divadlo v Praze, další dvě příčky patří Brnu (Národní divadlo a Městské divadlo). NIPOS a ČSÚ mají také údaje za posledních 30 let. Podle zveřejněných výsledků poslední tři dekády v produkci a konzumaci kultury charakterizují odlišné aspekty – první byla poznamenána ideologicky, druhá rychlými změnami ve společnosti, které provázel propad návštěvnosti, poslední pak ustálením vývoje a pomalým nárůstem zájmu veřejnosti o kulturní akce a produkty. Nárůst je patrný ve veřejných výdajích na kulturu – zatímco v roce 1991 to bylo 5,8 miliardy korun, v roce 2000 pak 13 miliard a v roce 2008 už 22 miliard korun. Přibližně třikrát také narostly spotřebitelské ceny vstupného. V relaci k HDP však podíl výdajů na kulturu klesl (z 0,8 procenta na 0,6 procenta).
Zajímavé to je zejména ve světle poznání, že divadlo není zdaleka nejčastěji navštěvovanou kulturní institucí. Tou jsou nemovité kulturní památky (hrady, zámky atd), které navštívilo minulý rok více než 11,5 milionu lidí. Statistiky jsou zajímavé i z pohledu toho, že oblast divadelní kultury má stálou a stabilizovanou diváckou obec. Divadlo (a hudební obvzvlášť) prošlo porevolučním obdobím stagnace, nyní je stabilizované a dá se očekávat, že by se mohl (obdobně jako tomu je v západních zemích) počet návštěvníků hudebních divadel začít výrazněji zvyšovat. Nezbytnými kroky k tomu, aby se hudební divadlo v České republice stalo co do návštěvnosti rostoucím kulturním odvětvím, je především zahájení transformace operních a operetních divadelních souborů v ČR. Z dnešního pohledu nejhustší síť operních divadel na jednoho obyvatele v Evropě (hustší, než v kolébce opery Itálii) drobí stále (vzhledem k inflaci a HDP) klesající objem peněz, věnovaných na tuto oblast ze státního rozpočtu mezi příliš mnoho subjektů. Ty pak dostávají na svůj umělecký provoz jen nejnutnější minimum a výsledkem jsou (mimo Prahu a Brno) neadekvátní provozní a inscenační podmínky a nedostatečná umělecká kvalita inscenací. Jedině redukce počtu operních a operetních souborů v ČR při zachování alespoň stávajícího objemu financí může přinést vyšší kvalitu hudebního divadla v Česku, pozvednout jeho prestiž a zajistit vyšší návštěvnost a markantnější podíl na tržbách ze vstupného. V neposlední řadě nám to může pomoci vrátit pověst tradovanou známým příslovím Co Čech to muzikant. V tomto případě možná modifikovanou na Co Čech, to návštěvník hudebního divadla.
Statistická data převzata ze servisu ČTK