Václav Trojan a jeho hudební svět
Václav Trojan komponoval svá díla převážně z vnějšího impulsu. V letech 1935–1937 působil jako korepetitor, dirigent a skladatel v Pražském dětském divadle Míly Mellanové (1899–1964), kde se seznámil s autorkou dětské literatury, učitelkou Marií Charousovou-Gardavskou (1893–1967), jejíž žáci tvořili základ nového Kühnova dětského sboru založeného v roce 1932 sbormistrem Janem Kühnem. Trojan pro Charousovou-Gardavskou zkomponoval písně k její hře Americká panna. Během roku 1936 za Trojanem přišla Charousová-Gardavská s nápadem společně vytvořit dětskou operu Kolotoč. Náčrtek jejího libreta se Trojanovi líbil, autorka jej na základě jeho podnětů vypracovala a dokončila. Na opeře skladatel pracoval celé čtyři roky – až do léta 1940, v době, která nebyla nikterak radostná. V prosinci následujícího roku dirigoval Otakar Jeremiáš první obraz Kolotoče v rozhlasové premiéře, titulní roli zpívala hvězda Národního divadla sopranistka Maria Tauberová, pana Josefa vynikající Karel Leiss. ZaKolotoč obdržel Trojan v roce 1942 národní uměleckou cenu.
V březnu roku 1943 uvedla Česká filharmonie pod taktovkou Karla Boleslava Jiráka Suitu z dětské opery Kolotoč a v červnu téhož roku nastudoval a uvedl první obraz Kolotoče Otakar Pařík s Českou filharmonií na koncertě ve Smetanově síni Obecního domu věnovaném dvěma oceněným autorům, Celestinu Ryplovi a Václavu Trojanovi. Účinkoval Kühnův Český pěvecký sbor a dětský sbor, Maria Tauberová, Karel Leiss a dětští sólisté. Produkce byla velmi ceněna pro preciznost, plastičnost a vysokou hudební působivost. „Po tomto provedení možno přímo prorokovat, že opera, kterou připraví Národní divadlo, bude mít úspěch…,“ psaly Lidové noviny. Národní divadlo však Kolotoč neuvedlo, z připravované inscenace 5. května 1948 ve Velké opeře (dnes Státní opera) sešlo, dílo bylo komunistickými ideology označeno jako formalistické. Další tvorba Václava Trojana je nerozlučně spjata především s filmem a divadlem, půvabná je mimo jiné jeho scénická hudba ke KarafiátovýmBroučkům (1943) pro Intimní divadlo Umělecké Besedy. Nadčasovou filmovou hudbu psal především pro loutkové filmy Jiřího Trnky – ke Špalíčku (1947), Císařovu slavíku (1948), Bajajovi (1950), Starým pověstem českým (1952) či Snu noci svatojánské (1959). Suity z jeho filmů jsou svébytnými orchestrálními a vysoce ceněnými díly. Václav Trojan současně tvořil komorní díla i skladby pro sólové nástroje, jeho Pohádky pro akordeon a orchestr (1959) jsou jednou z nejvýznamnějších kompozic pro tento nástroj vůbec, populární je Trojanův Žabák pro pozoun a orchestr, určený původně do Císařova slavíka.
Kolotoč se však na jevišti neobjevoval. Na svou světovou premiéru si musel počkat dvacet let. V roce 1960 jej nastudoval v Divadle Zdeňka Nejedlého v Ostravě (dnes Divadlo Antonína Dvořáka) dirigent Bohumil Gregor v režii Ilji Hylase. Inscenace se tehdy setkala s velkým ohlasem. Žádná jiná scéna však poté Kolotoč už neuvedla, do Ostravy se vrátil v nové inscenaci v roce 2008 (dirigoval Jurij Galatenko, režíroval Luděk Golat). Silně proškrtaná filmová podoba opery (1967) je zatížena dobovou ideologií.
Opera nebo filmová hudba?
Děj opery rozdělený do šesti obrazů je jednoduchý. První a poslední scéna je s pouťovým kolotočem, jeho majitel pan Josef dovoluje třem chlapcům a děvčátku zůstat i po uzavření kolotoče u jejich oblíbených vozítek – aeroplánu, koně, autíčka a kachničky, aby na nich v nočním snu mohli dojet do vytoužených zemí. Průvodcem a ochráncem jim je Měsíc, který řeší jejich šlamastyky. Každá ze čtyř snových scén má jednoduchou pointu – malého letce, který havaruje v africkém pralese mezi trpaslíky, ohrožuje gorila; v Austrálii chtějí zákeřní zlatokopové chlapci na koníčku a jeho kamarádům klokanům ukrást zlatý poklad; hoch v autíčku pomůže v indické džungli prchnout posvátnému bílému slonovi, jehož pronásledují siamští vznešení královští lovci; holčička by se ráda stala v Americe filmovou hvězdou, ale život celebrity se jí nelíbí, chce domů, a tak jí Měsíc pomáhá, „plní svůj slib“, protože „doma bude líp“, a odnáší ji v balonu. Po prožitých snových výletech se děti probouzejí mezi svými kamarády a na kolotoč se vrací denní život.
Václav Trojan k jednoduše zrýmovanému libretu Marie Charousové-Gardavské zkomponoval rozmáchlou hudbu symfonického rázu. Tato disproporce textu a hudby je zásadní problém Kolotoče. Velké orchestrální plochy obsahují rozličné hudební finesy a rytmy, které zaručují jejich plastičnost, různorodost a barevnost, jsou však spíše filmového charakteru, než operního a vokálního. Však také Trojan kombinuje zpěv s mluveným slovem a sborovou recitací. Dětský sbor má funkci vypravěče a je přítomen na scéně. Ač má text snad být humorný, hudba sama je místy zádumčivá, až teskná. Ani veselí u kolotoče není nespoutané. Jako by se v Trojanově kompozici odrážela atmosféra předválečných a válečných let, kdy smích měl svou krutou pachuť a touhy a sny končily za pevně zamčenými dveřmi. V současné době by hudební kvality Kolotoče nejlépe vynikly ve formě suity, která by sloučila jeho nejlepší části.
Jednotvárné hudební nastudování a nesrozumitelná výslovnost
Při pečlivém hudebním nastudování by ovšem mohlo dospělé (možná i dětské) publikum ocenit alespoň kvality Trojanovy hudby. Ač se však technicky výborný Orchestr Národního divadla snažil o co nejlepší výkon, sunula se hudba pod taktovkou Zbyňka Müllera vpřed sice přesně, ale v jednotvárné dynamické hladině, málo plasticky, únavně. Hlučný orchestr navíc velmi často pěvce kryl. Nedostatečné vypracování pěveckých partů a nedbalá výslovnost zpívaného textu spadá rovněž do kompetence dirigenta. Pěvcům a sboru není často ve zpěvních partech rozumět, prázdné vokalízy nejsou operou! Špatná byla i srozumitelnost mluvených pasáží. Inscenaci adresuje Národní divadlo přímo dětskému divákovi. Mají se snad děti zatěžovat čtením titulků kdesi ve výšce a nedívat se na jeviště? A co ty, které ještě neumějí číst nebo neumějí ještě číst tak rychle? Text je pro porozumění v opeře klíčový a v případě Kolotoče je alfou a omegou. Bez něj nemá uvedení opery smysl.
Třebaže Richard Samek jako Pan Josef občas orchestr hlasově překonal a dokonce mu bylo i pár slov rozumět, postrádal jeho part hudební obsah. Srozumitelnost textu u Pavly Radostové v titulní roli Kolotoče byla nepatrná, ve střední a nižší poloze zanikal její hlas v orchestru. Vyrovnaný byl pěvecký výkon Miloše Horáka jako Měsíce. Po hlasové stránce na sebe pozitivně upozornil jako Vůdce siamských lovců Raman Hasymau. Nenáročné party Hocha v aeroplánu, Hocha v autu, Hocha na koni a Děvčátka na kachničce určil Václav Trojan pro dětské hlasy. V Národním divadle byli do těchto rolí obsazeni tři dívky a chlapec, absolventi a studenti Pražské konzervatoře, kteří by si však měli na první sólové role na profesionální scéně ještě počkat. Své party nedokázali ani jeden provést intonačně spolehlivě. Maminku klokanici ztvárnila Sylva Čmugrová, Vůdce zlatokopů Vjačeslav Korsak. Kühnův dětský sbor (sbormistři Jiří Chvála, Petr Louženský) a Sbor Národního divadla (sbormistr Lukáš Kozubík) docílily pěkného zvuku, ovšem s minimální srozumitelnosti zpívaného textu. V inscenaci účinkuje rovněž Balet Opery Národního divadla (Anton Eliaš).
Přelidněný Kolotoč s nevypracovanými pointami
Režie Magdaleny Švecové nevyužila ani to málo inspirace, již poskytuje libreto. Poezie, kterou lze najít v Trojanově hudbě, zůstala na jevišti zcela nepostižena. Přebila ji přelidněnost inscenace, přeplácané kostýmy a bombasticky pojatá popisná scénografie (oboje Anna Přidalová). Režisérka inscenaci zahltila dopsanými figurkami a neúměrnou četností statistů. Na jevišti neběží děj, ale vládne takřka permanentní chaos. Pointy snových scén v něm zcela zapadly. Nevypracované jsou scény i vztahy. Kostýmy jen umocňují nepřehlednost dění. Měsíc přijde jako klaun na chůdách, pak se vznáší v balónu. Má (připsaného) pantomimického pomocníka Snílka (Radim Vizváry), který však ve výsledku odvádí pozornost od už tak dost chatrné dějové linky. Klokani mají kalhoty a nezřetelnou čelenku s ušima, zlatokopové vyhlížejí vzhledem ke svému jednotnému plnovousu skoro jako křesťanská komunita amerických amishů. Když se zpívá o zářících nebezpečných očích v noční indické džungli, ve scénických projekcích se neobjeví; když v téže džungli lovci hledají ztraceného bílého slona a táží se, kde je, vznáší se jeho obří nevkusná realistická hlava samostatně bez těla přímo vedle nich. Gorila je sice jasnou gorilou, ale její scéna je zdlouhavá. Při úvodním zpěvu Kolotoče „Točím se, točím, točím a točím pro radost sobě a pro radost očím…“, se kolotoč ještě netočí a sopranistka v nevkusném odění stojí na piedestalu jako mechanická loutka. Nelze nevzpomenout na povídku Karla Čapka Vynálezce a jeho převratný vynález „kolostoj“.
Jako obvyklý důvod, proč se Kolotoč nehraje, se uvádí jeho provozní náročnost. Ve svém originále však není tak problematický, co se četnosti postav týče. Problém je jinde – v samé podstatě díla. Množství účinkujících, na něž vsadilo Národní divadlo, jej neřeší. Naše první scéna vysvětluje uvedení Kolotoče potřebou dětské opery. Pokud by však inscenace Smetanovy Prodané nevěsty a Dvořákovy Rusalky v Národním divadle byly svěřeny režisérům, kteří nepřepracovávají originální děje, mělo by divadlo na svém repertoáru hned dva kvalitní rodinné tituly. A nepotřebovalo by se vypořádávat s problematickou a z dnešního hlediska přeživší se operou.
Václav Trojan: Kolotoč
Premiéra 23. dubna 2026, 18:00 hodin
Národní divadlo
Inscenační tým
Hudební nastudování a dirigent: Zbyněk Müller
Režie: Magdalena Švecová
Scéna a kostýmy: Zuzana Přidalová
Světelný design: Přemysl Janda
Pohybová spolupráce: Anton Eliaš
Sbormistr: Lukáš Kozubík
Sbormistr Kühnova dětského sboru: Petr Louženský
Dramaturgie: Beno Blachut
Obsazení
Kolotoč: Pavla Radostová
Pan Josef: Richard Samek
Měsíc: Miloš Horák
Vůdce zlatokopů: Petr Horák
Vůdce siamských lovců: Raman Hasymau
Maminka klokanice: Sylva Čmugrová
Hoch v aeroplánu: Marie Piechaczková
Hoch v autu: Robin Tristan Sigaud
Hoch na koni: Klára Findeisová
Děvčátko na kachničce: Angelika Broučková
Snílek: Radim Vizváry
Flašinetář / Gorila / Režisér: Lukáš Šimon
Silák / Klokan / Kameraman: Matěj Petrák
Cukrová vata / Indická tanečnice: Pavla Horká
Květinářka / Indická tanečnice: Anna Kukuczková
Žebrák / Zlatokop / Mikrofonista: Anton Eliaš
Kühnův dětský sbor
Sbor Národního divadla
Balet Opery Národního divadla
Orchestr Národního divadla
