Koncert Versaillské radovánky přinesl bezprostřední radost publiku i interpretům

Koncert začal na „rozehřátí“ publika hravě rozehranou Chaconnou z divertissement Les Fontaines de Versailles (1683). K zahřátí publika ostatně ve vlhkém počasí stačily nasazené roušky a v této souvislosti je třeba poznamenat, že i v kostele sv. Šimona a Judy se potvrdily sdílené statistiky, že zhruba deset procent návštěvníků kulturních akcí zcela ignoruje epidemiologická nařízení.

Hlavní náplní koncertu byla provedení dvou divertissement, ryze francouzského hudebně-dramatického útvaru úzce spojeného s královským dvorem. Tyto kratší opery, přejímající z větší části dramaturgii, strukturu i typy hudebních čísel z francouzské tragédie lyrique (původně tragédie en musique) spojované především s díly Jeana-Baptista Lullyho a vrcholící operami Jeana-Philippa Rameau, jsou zároveň v některých ohledech jejím pravým opakem, co se týče délky, výběru námětů, mnoha dobových odkazů a někdy i výrazným humorem. Byly prováděny v (královských) salónech koncertně při pravidelných „komnatových dnech“, které královská bourbonská rodina pořádala pro rodinné členy i pozvanou šlechtu.

Divertissement byla uváděna koncertně, patrně ale s náznakovou a symbolickou hereckou akcí a jednoduchými rekvizitami, ovšem bez kulis. Toto uspořádání samozřejmě ovlivňovalo charakter díla ve směru komornějšího obsazení jak nástrojového, tak sólistického. Sborové party většinou přednášeli sami sólisté ve spojení, a není vyloučeno ani zapojení, nadaných dvořanů při mimořádných příležitostech. Právě zmiňovanými komediálními rysy vynikala první část programu Les Plaisirs de Versailles (se zažitou datací 1682) Marca-Antoineho Charpentiera (1643–1704). Versaillské radovánky také daly název celému koncertu. Dílo bylo vícekrát již nahráno a patří také k oblíbeným opusům Williama Christieho. Kvalitní libreto dnes neznámého autora se soustředí na rozmíšku mezi patetickou Hudbou (soprán) a prostořekou Konverzací (soprán) o prioritě jejich oborů v rámci zábavy. Do výměny názoru vcelku bezvýsledně zasahuje s nabídkami smíru Comus, bůh zábav (bas) a další personifikace – hazardní Hra (tenor). Jak je zřejmé z načrtnuté dějové linky, dílo je naplněno alegoriemi, personifikacemi, ale i ironickými odkazy na soudobé salónní zvyky – včetně pití čokolády, pojídání cukrářských pochoutek, nabídky vín z oblíbených vinic, hraní karetních her a kostek atd.

Provedení dominovaly dvě protagonistky, které by okamžitě mohly vyučovat francouzský hudební šarm. Jedna ze současných div francouzské barokní a klasicistní opery, Chantal Santon Jeffery, se s obvyklou energií a stylem ujala zpočátku vznešené postavy Hudby, která poněkud znervózní po slovních výpadech bezstarostné Konverzace v podání sopranistky se skvělým komediálním instinktem, Marine Lafdal-Franc. Divertissement tohoto typu je v úplnosti zprostředkovaná posluchačům zřejmě pouze francouzskými interprety, kteří dokonale vystihují nuance textu, což obě zpěvačky splnily dokonale – navíc ve vynikajícím vokálním podání. Jim zdařile sekundovali v menších rolích Jordan Mouaïssia s příjemným tenorem a basista Thierry Cartier, pěvec na počátku kariéry s poněkud „sušším“ témbrem a ne vždy stabilním objemem a nosností hlasových prostředků.

Druhá část večera přinesla novodobou premiéru divertissement Le Retour des dieux sur la terre (1725) u nás takřka neznámého francouzského skladatele Francoise Colina de Blamont (1690–1760). Skladba už místy předjímá některé vlastnosti hudebního klasicismu i posun v nástrojové hře, což se oboje podařilo zdařile vyjádřit v nastudování. Text je více oslavný a chvalozpěvný, protože dílo bylo určeno ke svatebním slavnostem Ludvíka XV. a jeho nevěsty Marie Leszcyńské, mladší dcery svrženého polského krále, která pak úspěšně rozvíjela dvorské hudební tradice (včetně dvorských představení a koncertů) po Ludvíkovi XIV. Skladba s obsáhlejším nástrojovým obsazením dvaceti hráčů oproti jedenácti v Charpentierově opusu zaujala především orchestrálními čísly s četnými tanečními rytmy a některými velmi půvabnými pěveckými čísly.

Skladba vyžaduje sedm pěveckých sólistů v rozsahem vyrovnaných partech. Vedle Chantal Santon Jeffery (Nymfa Seiny), Marine Lafdal-Franc (Minerva), Thierryho Cartiera (Apollon) doplnily obsazení sopranistky Anne Sophie Petit (Pastýřka, Láska, Poezie) a maďarská sopranistka Adriána Kalafszky (Astrée, Hudba). První z nich s dramatičtěji vyhroceným sopránem směřujícím ke koloraturním partiím a soudobé hudbě, druhá pak sladkým hlasovým fondem. Sedmým sólistou večera se pak stal Clément Debieuvre, rozsahem zvládající party od francouzského vysokého tenoru (haute-tenor) až ke kontratenoru. Tento hlasový typ se vyvinul také z důvodu odporu francouzského publika k hlasům kastrátů.

Celý večer vynikal stylovostí, vynikající souhrou mezi sólisty i orchestrem a obdivuhodnou pohodou na pódiu. Zcela mimořádný večer nastudovala vždy usměvavá Jana Semerádová s Collegiem Marianem, v současnosti souborem nejvyšší kvality a mezinárodní úrovně. Přesnost nastudování bez jakékoliv umělosti, pochopení a respektování dobové rytmiky i pravidel nástrojové hry, vysoká stylová poučenost bez školometství a dogmat, to jsou hlavní rysy výkonu soboru Collegium Marianum, přinášející bezprostřední radost publiku i samotným interpretům.

Plný sál nadšeně kvitoval nasazení převážně mladých sólistů (ale již s četnými zkušenostmi při interpretaci staré hudby) i orchestru spontánním potleskem a odměnou byly přídavky. V Čechách dobře známá zpěvačka i vokální pedagožka, Chantal Santon Jeffery, se dokonce v jednom z nich chopila historického bubnu a pobavila sebe, kolegy i publikum. Vzácný večer, dokazující, že vážná hudba nemusí být vůbec tak vážná ani v tak vážné době.

Versaillské radovánky
5. srpna 2021, 19:30 hodin
Kostel sv. Šimona a Judy (1 přestávka)

Program:
Michel Richard de Lalande (1657–1726): Chaconne z Les Fontaines de Versailles (1683)
Marc-Antoine Charpentier (1643–1704): Les Plaisirs de Versailles (1682)
François Colin de Blamont (1690–1760): Le Retour des dieux sur la terre (1725), novodobá premiéra

Účinkující:
Chantal Santon Jeffery (soprán)
Marine Lafdal-Franc (soprán)
Anne Sophie Petit (soprán)
Adriána Kalafszky (soprán)
Clément Debieuvre (haute-contre)
Jordan Mouaïssia (tenor)
Thierry Cartier (bas)

Collegium Marianum
Umělecká vedoucí: Jana Semerádová
Koncertní mistr: Lenka Torgersen