Korzár potvrdil kvality plzeňského baletu

  1. 1
  2. 2

Výtvarná podoba Korzára měla jistě za cíl vytvořit plastický obraz orientu i přírodních živlů. Ale méně by znamenalo v tomto případě více. Scéna Alice Stuchlové působí přemírou rekvizit a kulis v prvním a třetím dějství nesourodě, mnoho různobarevných jednotlivostí na jevišti ruší celek a odvádí pozornost. V prvním dějství navíc omezuje prostor pro tanec. Pestré kostýmy navržené Annou Srncovou sice vycházejí vstříc tanečníkům a jejich potřebám, ale z výtvarného hlediska v tomto rámci zapadají a v jejich přílišné zdobnosti nakonec zanikají i sami tanečníci. Rozhodně by jim prospěla větší diferencovanost, především v kostýmech Medory a Gulnary. Je to romantika až příliš pestrá. Palác Saidův je vytvořen zajímavou světelnou koncepcí navozující iluzi nekonečného prostoru vzájemně průchozích důsledně orientálních komnat, ale projekce pohybující se chodby ruší (nelze nevzpomenout na Orfea, jehož režisérem byl šéf opery Tomáš Pilař, který nyní také pro Korzára vytvořil spolu s Jakubem Sloupem světelný design) – na scéně je pohyb a za tanečníky je promítán pohyb další. Vše se tedy tříští. I v prvním dějství probíhají na jevišti paralelně různé akce – vnímání hlavního tanečního čísla narušují drobné děje inscenované v pozadí. A jedna nedůslednost, kterou není možné přejít – Paša Said sní o svém ideálu ženy a kreslí si při tom postavu baletky na velkou skleněnou desku v obrazovém rámu, kterou má posléze vystavenu v komnatě všem na očích. Islám ovšem přímo zakazuje zobrazování jakýchkoliv živých bytostí, osob i zvířat. V důsledně orientálních dobových kulisách působí tento jev nepatřičně a rušivě.

Uvedení Korzára v Plzni je ovšem v každém případě významný dramaturgický počin, který nepochybně přijde vhod milovníkům klasických baletů. Svou koncepcí a délkou vychází vstříc široké škále publika, směle na něj můžete vzít i své malé děti. A plzeňský balet v něm prokázal své nesporné kvality.

Korzár
Libreto: Jules-Henri Vernoy de Saint-Georges, Joseph Mazilier
Úprava libreta a režie: Jiří Pokorný
Choreografie: Jiří Pokorný
Hudba: Adolphe Charles Adam, Rodrigo Drigo, Cesare Pugni, Leo Delibes
Scéna: Alice Stuchlová
Kostýmy: Anna Srncová
Světelný design: Tomáš Ondřej Pilař
Asistenti choreografie: Zuzana Hradilová, Martin Šinták
Asistent režie: Miroslav Hradil
Premiéra 16. 11. 2019

Psáno z druhé premiéry 23. 11. 2019

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat