Královský balet k diamantovému jubileu Alžběty II.

Oficiální program The Queen´s Diamond Jubilee 2012 o prodlouženém víkendu ve dnech 2. až 5. června připomínal různými uměleckými žánry šedesát let vlády královny Alžběty II.  Britskému společenství národů. Královský balet pro tuto událost připravil dva baletní pořady.

Princ ze Země pagod 
První den slavností se po třinácti letech se na scénu londýnského Royal Opera House  Covent Garden vrátil balet The Prince of the Pagodas  – Princ ze Země pagod hudebního skladatele Benjamina Brittena v choreografii Kennetha MacMillana. V repertoáru Královského baletu má Brittenovo dílo výjimečné postavení.Alžběta II. převzala vládu  nad britskou monarchií a Společenstvím národů 6. února 1952, slavnostně korunována byla 2. června 1953. O čtyři roky později, 31. října 1956 vydala Royal Charter – Královskou chartu a převzala záštitu nad třemi existenčně ohroženými baletními subjekty. Soubory Sadler´s Wells Ballet, Sadler´s Wells Theatre Ballet a škola Sadler´s Wells School byly spojeny dohromady pod titulem The Royal Ballet, královna se stala jeho patronkou a její mladší sestra  princezna Margareta prezidentkou.

Královna tak podpořila záměry Ninette de Valois, zakladatelky baletu Sadler´s Wells (původně Vic –Wells), která za první krok k určení existence a podmínek rozvoje britského baletního souboru považovala jeho název, stejně tak  jako vytvoření  nového původního celovečerního díla britských autorů.

Princ ze Země pagod  je prvním britským celovečerním baletem dvacátého století, jehož partitura vznikla na tvůrčí objednávku skladatele ve spolupráci s autorem scénáře a choreografem Johnem Crankem. Tehdy devětadvacetiletý choreograf se pro koncepci celovečerního baletu obrátil k romantické tradici devatenáctého století . Ve svém scénáři zkombinoval inspiraci z Shakespearova Krále Leara s charakteristikami známých postav baletů Kráska a zvíře, Spící krasavice a Popelka. Královský balet uvedl Prince ze Země pagod ve své první sezóně na Nový rok 1957. Inscenace Johna Cranka – později  velmi úspěšného tvůrce – nebyla londýnským obecenstvem ani kritikou přijata s očekávaným  nadšením a dočkala se 23 repríz.

Pro nové uvedení Brittenovy baletní partitury se po třiceti letech rozhodl generální ředitel Royal Opera House John Tooley. Na jeho žádost Kenneth MacMillan ve spolupráci s libretistou Colinem Thubronem přepracoval Crankovo libreto a v roce 1989 uvedl originální verzi s choreografickým textem, který pohybově souzní s exkluzivní hudební předlohou. Výtvarného řešení se ujal Nicholas Georgiadis, světelného designu John B. Read. Hudební předloha Prince ze Země pagod je pro choreografické ztvárnění velmi neobvyklá, metricky a rytmicky komplikovaná. Má velmi málo společného s melodiemi romantických a klasických baletů. Vyžaduje baletního diváka  s uměleckým vkusem  posluchače soudobé vážné hudby. Brittena ovlivnila cesta na ostrov Bali, kde studoval hru gamelanových souborů. Vlivy gamelanu a jeho zvuk uplatnil v instrumentaci evropských hudebních nástrojů  Scény ze Země pagod charakterizuje zvláštní melodikou a rozmanitostí proměnlivých rytmů indonéské hudby s polyfonií v sedmitónové stupnicí  pelog a pětitónové stupnicí slendro.

Balet vypráví o císaři Východního království a jeho dvou dcerách, hodné Rose a zlé Epine, vystupují v něm čtyři Princové odlišných temperamentů z Východu, Západu, Jihu a Severu, hlavní postavou je Princ zakletý v Salamandra. Jeho role povyšuje tanečníka – muže do centra baletní akce a dává mu příležitost střídat dvě rozdílné pohybové charakteristiky v průběhu jedné inscenace. Rozsáhlá pas de deux  Princezny Rose s Princem rozšiřují výrazovost klasického tance o nové prvky MacMillanova pohybového tvarosloví.

Princ ze Země pagod v MacMillanově choreografii patří k nezapomenutelným baletním zážitkům svou exkluzivitou. Osobitý MacMillanův rukopis klasického tance je v našich zemích znám pouze z DVD. V živém provedení baletních umělců anglické baletní školy, odlišné interpretačním stylem od baletu ruského, působí velmi emocionálně a objevně. Třebaže se inscenace vyznačuje pomalým temporytmem, některé duety a sólové partie se do paměti zapisují  natrvalo intenzitou tanečního výrazu a neotřelým tvaroslovím, jímž MacMillan reaguje na  hudební originalitu Brittenovy hudby.

Pro letošní inscenaci Prince ze Země pagod ředitelka Královského baletu Monica Mason získala  souhlas ke zkrácení některých zdlouhavých části Brittenovy partitury. Nastudování podle choreografického textu zaznamenaném v systému Benesh Notation se ujal notátor  Královského balet Robert Coyle spolu s Monikou Mason a baletním repetitorem Jonathanem Copem, představitelem role Prince – Salamandra v MacMillanově verzi baletu.

Ballo della Regina – La Sylphide
Druhý pořad Královského baletu, uvedený v předvečer  hlavních oslav Diamantového jubilea 2012, nabídl dva tituly jako symbolický dárek královským oslavám: jiskřivou Balanchinovu choreografii čistého neoklasického tance Ballo della Regina a romantický Bournonvillův chef d´oeuvre La Sylphide situovaný do Skotska. Diametrálně odlišné styly obou baletů v jednom večeru představují soubor Královského baletu a sólisty několika rovnocenných  bsazení ve vrcholné interpretační formě.

Ballo della Regina vzdává poctu čistým liniím baletní neoklasicky na baletní hudbu z Verdiho opery Don Carlos. George Balanchine vytvořil choreografii v roce 1978 na principu rozvíjení  pohybových frází, jejich opakování a kánonu bez ohledu na obsah, který hudbě přisuzuje hudební skladatel. Do centra taneční akce postavil balerínu, technicky zdatnou Merrill Ashley. Taneční témata rozdělil mezi sóla a sbor tanečnic.

V historii britského baletu má spolupráce s George Balanchinem významné místo. V souboru Sadler´s Wells Ballet nastudoval Balanchine v roce  1950 svou slavnou choreografii Ballet Imperal na Čajkovského  2. klavírní koncert. Na oplátku Frederick Ashton inscenoval v Balanchinově souboru New York City Ballet svůj jednoaktový balet Illuminations s hudbou Benjamina Brittena.

Balanchinův Trust v New Yorku pečlivě dbá na zachování čistoty Balanchinovy techniky a stylu při reprízách jeho inscenací v různých baletních souborech světa. Jeho souhlas k uvedení technicky náročného tanečního textu Ballo della Regina v Královském baletu a vyslání Merrill Ashley k nastudování inscenace je vyjádřením nejvyššího uznání interpretační kvality.

Romantický balet La Sylphide, příběh o tragické lásce skotského hocha Jamese k vzdušné víle Sylphidě známý u nás ve scénickém ztvárnění Augusta Bournonvilla z roku 1836, nastudoval v Královském baletu jeho vynikající sólista „principal“ Johan Kobborg. Absolvent Dánské královské baletní školy je nejen vynikajícím znalcem, ale i nedostižným interpretem specifické techniky a taneční pantomimy baletů Augusta Bournonvilla, které sám tančil v Královském dánském baletu.

V Kobborgově inscenaci je La Sylphide baletním symbolem  nedosažitelné touhy a výrazem úcty ke specifice  národní identity. Ve vztahu k historii královských tradic, sjednocení Anglického a Skotského království v roce 1707, má skotské téma filozofický význam i pro současnost.

Letošní oslavy diamantového jubilea spadají do poslední sezóny baleríny a ředitelky Královského baletu Monicy Mason. Tři balety, uvedené k jubileu šedesáti let vlády patronky královny Alžběty II., předkládají k posouzení dramaturgickou invenci Královského baletu a jeho mimořádnou schopnost umělecké interpretace rozmanitých opusů světového baletu.

Benjamin Britten:
The Prince of the Pagodas
Libreto Colin Thubron podleJohna Cranka
Choreografie: Kenneth MacMillan
Nastudování: Grant Coyle
Dirigent: Barry Wordsworth
Scéna a kostýmy: Nicholas Georgiadis
Světla: John B Read
The Royal Ballet
Orchestra of the Royal Opera House

***

Ballo della regina & La Sylphide

Ballo della regina
Hudba: Giuseppe Verdi – Don Carlos
Choreografie: George Balanchine
Nastudování: Merrill Ashley

Herman Løvenskiold:
La Sylphide
Choreografie: August Bournonville
Nastudování: Johan Kobborg

Dirigent: Daniel Capps
The Royal Ballet
Orchestra of the Royal Opera House

www.roh.org.uk