Královský balet se loučí s Monicou Mason

Monica Mason´s Farewell Season, poslední sezóna umělecké ředitelky londýnského Královského baletu Monicy Mason, spěje k svému závěru. Pro  kulturní festival London 2012, pořádaný u příležitosti Olympijských her, Royal Ballet Covent Garden připravil inscenaci Metamorphosis: Titian 2012 inspirovanou třemi obrazy renesančního malíře Tiziana Vecellio  ze sbírek National Gallery. Představení uvede britská televize 16. července, tedy právě dnes v přímém přenosu na dvacet sedm velkoplošných obrazovek v celém Spojeném království.

Koncem července skončí v londýnském Royal Opera House Covent Garden výstava fotografií, baletních kostýmů a programů s názvem Monica  Mason, A Life with the Royal Ballet.Monica Mason (1941) odchází po padesáti pěti letech svého působení v Královském baletu, kde byla nejprve nejmladší členkou baletního souboru, záhy jeho sólistkou, později asistentkou Kennetha MacMillana, poté hlavním baletním repetitorem a po rezignaci Rosse Strettona v roce 2002 deset let uměleckou ředitelkou.Jako tanečnice spolupracovala se všemi významnými choreografy Královského baletu a osvojila si jemné nuance stylových detailů, jejichž provedení charakterizuje interpretační kvality Královského baletu. Pod jejím vedením si baletní soubor zachoval své specificky anglické kvality, které mu vtiskly její předchůdci zakladatelka Ninette de Valois, zakládající choreograf Sir Frederick Ashton, choreograf Kenneth MacMillan a v letech 1986 až 2001 umělecký ředitel Sir Anthony Dowell. Výstava připomenula její baletní role a spolupráci s Kennethem MacMillanem, který pro ni vytvořil hlavní roli Obětované dívky v baletu Svěcení jara Igora Stravinského.

Královský balet patří svým repertoárem, jeho originalitou, uměleckou interpretací a stylovou čistotou mezi nejlepší baletní soubory světa. Taneční notátoři v oddělení taneční notace Královského baletu zaznamenávají systémem Benesh Notation baletní díla britských choreografů již dříve vytvořená. Monica Mason jejich znalostí úspěšně využila a v průběhu posledních deseti let uvedla postupně unikátní baletní tituly Sira Fredericka Ashtona a Kennetha MacMillana z třicátých až devadesátých let minulého století. V hlavních rolích postupně představila novou generaci vynikajících baletních umělců.

Mimořádný a neopakovatelný umělecký zážitek zanechávají jevištní realizace psychologických dramat Kennetha MacMillana, která rozehrávají tragiku vášní a osudových rozhodnutí. Kromě Prokofjevova  Romeo a Julie nebo Manon s hudbou Julese Masseneta  jsou to díla u nás téměř neznámá, třebaže představují vrcholy současného baletního umění.

Mayerling se zabývá okolnostmi sebevraždy rakousko-uherského habsburského  korunního prince Rudolfa a  jeho sedmnáctileté milenky české baronky Marie Vetserové v loveckém zámečku Mayerling nedaleko Vídně roku 1889 (hudba Franz Liszt, aranžmá John Lanchbery, nastudování 2002, 2007, 2009).

Anastázie evokuje  osudy ruského Cara Nikolaje II. a jeho rodiny, popravené v roce 1918, zejména jeho dcery velkovévodkyně Anastázie (hudba Petr Iljič Čajkovskij, Bohuslav Martinů: Fantaisies  symphoniques, elektronická hudba  Fritz Winckel a Rüdiger Rüfer, produkce Deborah MacMillan, nastudování Monica Parker, 2004).

The Judas Tree (hudba Brian Elias), balet vytvořený MacMillanem pro Ireka Muhamedova, ztvárňuje s otřesnou brutalitou biblické téma Jidášův strom (nastudování  2003).

Jiný druh baletního umění, poetického, laskavě hřejivého a humorného, reprezentují inscenace Sira Fredericka Ashtona , které Monica Mason uvedla v rámci pořadů Ashton 100 celebrations. Připomínám alespoň čtyři slavné a u nás mnohými pamětníky oblíbené baletní tituly: Sylvii s hudbou  Léo Delibese (2004), Prokofjevovu Popelku (2005), La Fille mal Gardée (Marnou opatrnost) Ferdinanda Hérolda (2005) a  Ondinu skladatele Hanse Wernera Henze (2005), vytvořenou v roce 1958 pro primabalerínu Dame Margot Fonteynovou.

Za deset let uměleckého vedení Monicy Mason vznikl v Královském baletu nespočet původních krátkometrážních baletů, vytvořených mladými britskými choreografy. Nicméně vytvořit nový originální celovečerní balet se podařilo teprve v roce 2011. Jeho autor Christopher Wheeldon, absolvent londýnské Royal Ballet School a stálý spolupracovník Královského  baletu, v současnosti rezidentní choreograf amerického New York City Ballet, se inspiroval literaturou svého dětství a ve spolupráci s hudebním skladatelem Joby Talbotem, scenáristou Nicholasem Wrightem a výtvarníkem Bobem Crowleyem uvedl na baletní jeviště příběh dětské literární klasiky od  Lewise Carrolla Alice´s Adventures in Wonderland – u nás známý jako Alenka v říši divů.

Inscenace byla pro okamžitý mimořádný úspěch u britského obecenstva zaznamenána na DVD a na scénu Royal Opera House se vrátila také v letošním roce. Výtvarným stylem evokuje známé ilustrace Sira Johna Tenniela a inscenačními postupy navazuje na  úsměvný balet Sira Fredericka Ashtona Tales of Beatrix Potter – Povídky Beatrix Potterové (obnovené nastudování 2007), inspirovaný postavami zvířátek z britské literární klasiky pro dětského čtenáře. Kromě dívenky Alice – Alenky v něm vystupují oblíbený White Rabbit – Bílý králíček, stepující  Mad Hatter – Ztřeštěný  kloboučník a další pohádkové postavy, včetně The Queen of Hearts – Srdcové královny. V závěrečném Pas de action Srdcové královny se sloužícími Christopher Wheeldon uplatňuje v komické formě choreografickou strukturu oblíbené  scény Princezny Aurory se čtyřmi Princi z Čajkovského baletu Spící krasavice.

Britské pojetí baletu oslovuje vyhraněnými žánry, muzikálností, čistými liniemi souboru a neokázalou dokonalostí brilantní techniky a výrazu sólistů. Baletní dramata jsou úchvatně tragická, baletní komedie hravé a balety pro děti rozkošně naivní. Pro baletní hvězdy není zatěžko přinášet na scénu jak velké vášně, tak hřejivý humor. Slaboduchá hra na světovost, kterou známe z domova z násilných aktualizací baletní klasiky, není britskému baletu třeba. Má dostatek původních baletních děl domácí provenience, které může opakovaně nabídnout, a také dostatek znalostí, aby klasická a neoklasická díla 19. i 20. století uváděl v odpovídajícím stylu a technice.

Na místo Monicy Mason nastoupí její dosavadní spolupracovník Kevin O´Hare, administrativní ředitel Královského baletu. Kontinuita nové vize má být zachována.

Kevin O´Hare absolvoval Královskou baletní školu, od roku 1990 tančil sólové role v repertoáru Londýnského i Birminghamského Královského baletu a po skončení aktivní dráhy tanečníka roku 2000 se stal baletním manažerem, poté administrativním ředitelem. Obdobně jako Monica Mason zná z vlastní zkušenosti základní baletní díla Fredericka Ashtona, Kennetha MacMillana, Petera Wrighta i Petipovy klasické balety, které tvoří základ programu Královského baletu.

Vytvořit nová originální baletní díla bude úkolem choreografů, hudebních skladatelů a výtvarníků, které Monica Mason vyzvala na závěr svého uměleckého působení v Královském baletu ke  spolupráci na inscenaci Metamorphosis: Titian 2012. Pro realizaci velkolepého multižánrového představení choreografie, výtvarného umění, hudby a poezie podle Ovidiových Metamorfóz se spojila s  Dr. Minnou Moore Ede z National Gallery a týmem současných britských umělců. Tři výtvarníci (Mark Wallinger, Conrad Shawcross, Chris Ofili), tři hudební skladatelé ( Mark-Anthony Turnage, Nico Muhly, Jonathan Dove) a sedm choreografů (Alastair Marriott, Christopher Wheeldon, Kim Brandstrup, Wayne McGregor, Liam Scarlett, Will Tuckett, Jonathan Watkins).vytvořili pro čtyři představení v Royal Opera House tři krátké balety na téma Ovidiových Metamorfóz podle Tizianových obrazů Diana a Actaeon, Smrt Actaeona, Diana a Callisto.

V hlavní roli Diany se ve dnech 14. až 20. července  s Královským baletem rozloučí rovněž primabalerína Tamara Rojo, která v podzimní sezóně nastupuje na místo umělecké ředitelky v English National Ballet.

Monica Mason´s Farewell Season bude pokračovat  až do konce září v nově otevřeném Choreografickém sále londýnské National Gallery simultánním programem výtvarného umění a baletu na výstavě baletních kostýmů, výtvarných návrhů a videoprojekcí inspirovaných  Tizianovými obrazy na téma Diana a Actaeon a inscenací „na rozloučenou“ Metamorphosis: Titian 2012.

www.roh.org.uk