Hned na začátek nutno podotknout, že v minulé sezoně slyšel autor recenze První a Druhou symfonii Gustava Mahlera v nastudování Jiřího Bělohlávka a vždy to byl velký úspěch jak u něj, tak u publika. Píseň o zemi, i když může být pro některé posluchače méně přitažlivá než například efektní První symfonie nebo monumentalistická Osmá, je právě tím mahlerovským vrcholem a často obrovsky složitým dílem jak pro posluchače, tak pro samotné hráče a pěvce.
Její velikost je ukryta v nesmírně citovém a vážném obsahu. Ten se však zásadně netýká nejdůležitějších otázek lidského bytí, tak jako tomu bylo v předchozích symfoniích. Gustav Mahler se zde noří do svého nitra jako nikdy předtím a otevírá svoji duši v poslední životní etapě. Je to nemocný, rezignující Mahler, plný smutku ze smrti dcery a strachu z budoucnosti. Mahler, jenž přestává hledat odpovědi světa a pomalu začíná vyprávět o pocitu vyrovnání a smíření, který vrcholí v následné Deváté symfonii. K otevření stavu duše mu pomohla sbírka čínské poezie z cyklu Čínská flétna, kterou částečně přebásnil a zasadil do šesti vět Písně o zemi.
Mahlera je potřeba často vnímat s jistou ironií sobě vlastní. V jeho hudbě není vše dáno tak, jak se na první pohled zdá. Zjednodušeně, i ta nejlíbeznější a nejkrásnější část jeho symfonie může vyjadřovat negativní pocity a naopak hudba strachu může být vnímaná jako hudba naděje a vyrovnanosti. A to je případ Písně o zemi.
Česká interpretace Mahlera jako by tomuto ironickému vyjádření jeho hudby nesmírně pomáhala a tento pocit často i u těch nejlepších orchestrů světa chybí. Možná je to typickým českým humorem nebo schopností dívat se na věci satiricky. Už Neumannovy nahrávky vykazují tuto nádhernou vlastnost interpretace Mahlera a Česká filharmonie v čele s Jiřím Bělohlávkem jako by tomuto pocitu ještě více pomohla, hlavně ve čtvrté a páté části, kde je sice přítomna radost, avšak v hloubi příběhu je smutek. I přes radostný zvuk bylo možno slyšet tyto ironické parafráze.
Bělohlávek dokáže (i přes vážnost tématu) přidat Mahlerově hudbě jemnější a hlavně uvolněnou tvář. Jako by dokázal Mahlera vysvobodit z okovů životního osudu, které Mahlera tak často svíraly. Jemnost přednesu orchestru byla krásná u poslední části Abschied (Rozloučení). Ta je vlastně pomyslným centrem Písně a také nekrásnějším vyjádřením Mahlerova pocitu. Hra byla sice překrásně jemná, ovšem hloubku neztratila.
Bernarda Fink je nesmírně zdatnou interpretkou Mahlera. Její oduševnělý přístup k hudbě v kombinaci s nesmírně zralým altovým hlasem dokáže podat příběh s ohromnou hloubkou a pokorou. A tento pocit lze spatřit i na pódiu. Niterné vybarvení Rozloučení, souhra s orchestrem i šéfdirigentem přidala na kvalitě. I přes některé kritické hlasy je její vyjádření Písně o zemi stále krásným zážitkem a vysoce kvalitním hudebním vyjádřením. Dalším sólistou byl Pavel Černoch. Absolvent brněnské Janáčkovy akademie múzických umění je v poslední době vyhledávaným představitelem tenorových rolí. Plný a velmi hravý hlas ukázal v části Von der Jugend (O mládí) nebo Der Trunkene im Frühling (Opilý na jaře). První část ale byla více než rozpačitá. Jako by Černoch potřeboval ještě více času „rozezpívat se“ a tím vniknout do příběhu Písně, někdy nebyl schopen se před orchestrem prosadit. Jeho hlas je však pro Píseň velmi krásný a lahodný, a tak bude jistě skvělé poslechnout si jeho zpěv v Písni o zemi za několik let.
V závěru nezbývá než popřát České filharmonii a Jiřímu Bělohlávkovi hodně štěstí v nové sezoně. Ať ukazují krásno i v tom nejtemnějším tónu stejně, jako tomu bylo v Písni o zemi Gustava Mahlera.
Hodnocení autora recenze: 90%
Zahajovací koncert 121. sezony České filharmonie
Dirigent: Jiří Bělohlávek
Joshua Bell (housle)
Bernarda Fink (mezzosoprán)
Pavel Černoch (tenor)
Česká filharmonie
29. a 30. září 2016 Dvořákova síň Rudolfinum Praha
(psáno z koncertu 30. 9. 2016)
program:
Petr Iljič Čajkovskij: Houslový koncert D dur op. 35
přídavek:
Sergej Rachmaninov: Vokalíza, op. 34
= přestávka =
Gustav Mahler: Píseň o zemi
Vystoupení Joshuy Bella s Českou filharmonií při zahajovacím koncertě jsme recenzovali zde
