„Kreativita je osamělý proces“: O rezidencích pod záštitou SE.S.TA s Marií Kinsky a Evou Dryjovou

Můžete nám představit cíle rezidence? Co by měl umělec očekávat od takového typu rezidence ve srovnání s klasickým rezidenčním programem?
Marie Kinsky: Všechny rezidenční programy mají stejný cíl: dávat prostor a čas současným nezávislým umělcům pracovat a bádat. V ČR nejsou státem zřizované instituce anebo organizace pro nezávislý sektor našeho oboru, jako je současný tanec, nový cirkus, pohybové divadlo nebo nově vyvíjené obory zaměřené na pohyb. Tedy není náhoda, že koncept rezidenčních programů byl jeden z nejdůležitějších bodů strategického plánu Ministerstva kultury, Národního plánu obnovy, financovaného z Evropské Unie pro reformu přístupu ke kulturnímu a kreativnímu sektoru. Koncept rezidencí je klíčový nejen pro Prahu, ale je strategický právě pro rozvoj regionu, aby mohlo být současné umění součástí jeho kulturní nabídky.

Každá organizace poskytující rezidence má trochu jiný koncept, a tak se vzájemně doplňují. Cíl Centra choreografického rozvoje SE.S.TA (dále pouze SE.S.TA) je podporovat profesionální rozvoj, sdílet know-how v oboru, podporovat inovace ve výzkumu a zprostředkovat teoretické reference pro profesionály oboru současného pohybového umění, a to včetně makers, tzn. režiséři, choreografové, performeři a další tvůrčí profese. Součástí mise SE.S.TA je koprodukovat projekty, které se ubírají stejným směrem a vytváří příležitosti pro komunikaci umělce s publikem a kreativním způsobem zapojuje různé komunity.

Co charakterizuje nezávislé umělce? S čím se potýkají?
M. K.: Nezávislost mimo jiné znamená, že umělec pracuje bez stálého tvůrčího prostoru, je vystaven kontinuálnímu tlaku na výkon a stejně tak na kvalitu svého díla. Aktuální forma financování z veřejných zdrojů v ČR podporuje projektové myšlení, byť v rámci celoroční činnosti. Tento přístup lze obtížně kombinovat s výzkumem a rešerší, ve výsledku je pochopitelně kontraproduktivní a celkově se tak oslabuje konkurenceschopnost umělců. Nutno dodat, že na institucionální úrovni se situace začíná zlepšovat díky kontinuální iniciativě a advokacii partnerských institucí, jako je Nová síť nebo Vize tance a dalších. Přijít s inovacemi v jakémkoliv oboru nelze bez legitimní výzkumné fáze. Příkladem pro inovace je automobilový průmysl, ve kterém existuje samostatná oblast pro vývoj a testování, aniž směřuje k výrobě závěrečného produktu – auta. SE.S.TA podporuje tento způsob kreativního myšlení, tedy výzkum a experimenty, které nesměřují k onomu produktu, v našem případě, vzniku uměleckého díla.

SE.S.TA si uvědomuje, že pro makers, ať na úrovni jednotlivce nebo tvůrčího kolektivu, je kreativita osamělý proces. Umět tlumočit své vnitřní potřeby, zkoušet neznáme cesty, dělat každý den tvůrčí rozhodnutí není jednoduché. Proto každý program SE.S.TA vytváří pro umělce síť aktivit, které rozvíjí schopnosti pokládat si podstatné otázky vedoucí k rozhodnutí. Jeden nástroj podpory je právě koučink, který běžně existuje v jiných profesích, například v byznysu pro manažery nebo ve sportu. Tuto metodu osobního a profesního růstu lze adaptovat na umělecký proces. Mise kouče je náročná, protože nesmí poškodit křehkost kreativního momentu a musí zohledňovat specifika každého umělce.

Čeho se kromě koučinku umělcům dostává?
M. K.: Vedle uměleckého koučinku nabízí SE.S.TA umělcům další formáty, aby si mohli vzájemně pomáhat v tvůrčím procesu, výzkumném bádání. Jedná se o různé způsoby sdílení know-how v podobě moderovaných diskusí nebo týmových aktivit, například společné vaření večeře. Organizovaná setkání s experty z různých oborů nebo profesí podporují interdisciplinaritu. Tento proces obousměrně zvyšuje kompetence. Náhled způsobu práce umělců, jejich postupů v myšlení a tvorbě, otevírá profesionálům jiných oborů nové cesty, klíče a možnosti pro jejich vlastní práci. Krásná advokacie pro tanec.

Výraznou devizou Rezidencí ve Žďáře nad Sázavou je prostor areálu Zámku, který nabízí nespočet možností site-specific práce v konfrontaci s geniem loci daného místa, tedy paměti 800leté historie a současné aktivní péče o kulturní dědictví. Další směr programu je aktivace regionálních komunit, propojování s koncepty myšlení muzeí a galerií, zejména ve spolupráci s Národní galerií v Praze nebo sdružením uměleckého světa a světa průmyslu – továren.

SE.S.TA nabízí dva rezidenční programy: celoroční Program tvůrčích a výzkumných rezidencí ve Žďáře nad Sázavou neboli ART CLUSTERS, který začal v roce 2012 a Rezidence pro choreografy s koučinkem v Praze, který SE.S.TA vede již 18 let.

Jaký je rozdíl mezi Rezidencí s koučinkem a ART CLUSTERS? Jak si má zájemce vybrat, který program se hodí právě pro něj?
M. K.: ART CLUSTERS ve Žďáře funguji jako laboratoř a jsou individuální prací jednotlivých skupin s pomocí expertů na základě povahy projektu a potřeb umělce. Tvůrčí pobyt trvá 8 až 15 dnů v site-specific kontextu Zámku a partnery místa SE.S.TA. Týmy mohou zkoušet, jak potřebují, rozhodující je koncentrace a vykročení mimo své zajeté koleje, k čemuž právě přispívá změna prostředí. Musím říct, že je to výjimečný pocit, jak areál zámku žije uměním. Přes den návštěvníci mohou z ničeho nic potkat tvůrce prakticky za každým rohem, v noci se svítí a pracuje se dál. Atmosféra místa se citelně mění.

V rámci programu jsou pro rezidenty organizovaná pouze čtyři setkání a mají interaktivní prohlídku s průvodci Zámku Žďár, aby mohli skutečně opustit prostor studia a najít si sami, čím se chtějí v místě inspirovat. Konají se tři moderovaná setkání všech týmů ART CLUSTERS a každé otevírá konkrétní otázku tvůrčího procesu. Na závěr rezidence probíhá veřejná prezentace work in progres, kde mohou umělci sdílet otázky, které hledali, našli, zpochybnili během rezidence, spolu s lokálním publikem. Další nabídka setkání s veřejností je v rámci pravidelného cyklu tanečních workshopů na Zámku pro netanečníky a podporuje tak rozvoj publika na Vysočině.

Ještě jinou možností programu je zprostředkovat umělcům setkávání v rámci naší sítě expertů z oblastí souvisejících s historií, ekologií, ekonomikou a hospodářstvím v kontextu Zámku, jeho provozu ve spojení s městem a jeho společenstvím.  A protože „živá společnost, je ta, která tvoří“ další programovou linií SE.S.TA, je vytipovávání komunit v místě a jejich zapojování do kreativního procesu umělců podle potřeby jejich projektů.

Náš blížící se projekt Kulturního kreativního centra Vysočina si zakládá na rezidenčním principu a je spojením misí SE.S.TA a partnerů na úrovni města, regionu a kraje v oblasti kreativního průmyslu, vědy, vzdělávání a dále samozřejmě i našich zahraničích partnerů.

Jak rezidence probíhají?
Eva Dryjová: Rezidenti mohou pracovat kdekoliv v exteriérech Zámku, které mají svůj specifický charakter. Program garantuje ubytování, cesty, diety formou příspěvku a stejně tak příspěvek pro honorář týmu. Zámek nabízí k dispozici společné zázemí pro všechny týmy, kromě kanceláře s knihovnou a již zmíněné sdílené kuchyně, kde si umělci společně vaří. Každá rezidence poskytuje shodně produkční a marketingový servis pro umělce v době trvání rezidence a nabízí odlišný další program jako referenci.

M. K.: Rezidence pro choreografy s koučinkem v Praze má bohatou strukturu, která kombinuje osobní práci ve studiu a kolektivní reflexní práci. Každý večer probíhá intenzivní moderovaná diskuse mezi účinkujícími a jeden den je věnovaný reflexi. Je zaveden osvědčený formát kulatých stolů a konference, která prezentuje další modely a teorie z oboru pohybového umění. Vše opět poslouží tvůrcům jako reference v rozhodování podle povahy jejich projektů. Další referenci poskytuje již řadu let spolupráce s Národní galerií v Praze a umělci mají možnost, opět podle potřeb svého projektu, vztahovat se k výtvarným dílům nebo architektuře objektů Národní galerie.

E. D.: Denní harmonogram je přesně daný, tři až čtyři hodiny denně na zkušebnách. Každý kouč má na starosti tři skupiny. Choreografové si sami řídí, jak a kdy chtějí zapojit svého kouče do zkoušek. Všechny týmy se každý večer potkávají na večerním sharingu (šest až devět skupin) se všemi uměleckými kouči (dva až tři) a sdílí otázky dne. Na závěr Rezidence s koučinkem se konají dvě prezentace work in progress s diváky. Jedna v rámci Národní galerie a druhá ve spolupráci se spolupracujícími partnery, což je Studio ALTA nebo Divadlo X10.

Co je podstatou koučinku pro začínající umělce? Kdo všechno se může přihlásit? Je limit i třeba věk, taneční vzdělání?
M. K.: Na Rezidenci s uměleckým koučinkem se může přihlásit umělec na začátku kariéry, stejně tak již etablovaný tvůrce, který potřebuje obnovit svoji praxi, zkoumat jiné procesy či pole. Etablovaní makers mají také větší možnost se vzájemně posouvat dál díky své schopnosti výměny know-how. Je fascinující sledovat, jak koučink funguje pro každého zvlášť i pro celek skupiny. Celý proces názorně dokládá, jak každý umělec se dopracoval k jádru svého tvoření a našel svoje unikátní vyjádření. Nevadí, jestli se to nepromítne hned do aktuálního projektu. Zpracování impulzů koučinku lze vysledovat v dílech tvůrců mnohdy dva anebo tři projekty poté. Ale většinou to funguje jako bod obratu a skutečně vidím, že umělci neztrácí čas.

Co si všechno umělec „musí“ zařídit, než přijde na zmíněný program? Mohou se zúčastnit i umělci, kteří teprve hledají své téma, nebo musí mít už rozpracovanou choreografii/inscenaci? Pokud ano, musí předkládat k přihlášce videa, koncept choreografie?
E. D.: Umělci obou rezidenčních programů se hlásí prostřednictvím open callu, otevřené výzvy. Pro Tvůrčí a výzkumné rezidence ve Žďáře je open call na podzim předcházejícího roku, pro Rezidence s koučinkem v Praze na jaře roku aktuálního. Program ve Žďáře vybírá porota v mezinárodním složení z partnerů a spolupracovníků SE.S.TA. Pro rok 2024 zasedla ve složeníLucia Kašiarová, Dirk Föster, Kamma Siegumfeldt, Petra Fornayová, Karolína Koubová, Petr Pola a Marie Kinsky. Součástí přihlášky je popis projektu a záměru, motivační dopis a CV, včetně ukázek předchozích projektů a webové stránky, pokud existují. Open call je otevřen tvůrcům nejen z oboru tance, ale také nového cirkusu a performance.

M. K.: Porota ART CLUSTERS rozhoduje hlasováním na základě několika kritérií, která sledují aktuální témata a otázky oboru v předkládaných projektech. Sledují, zda jako koncept projektu může posloužit takto pulzující prostředí. Důležitou roli hraje schopnost spolupráce jednotlivých žadatelů. Proto vytváří porota rovnováhu mezi začínajícími a zkušenými umělci v jednotlivých ART CLUSTERS. Minimální polovinu nabízených míst na rezidenci tvoří čeští umělci. Letos se zaměříme na pomoc umělcům, kteří se z různých důvodů nemohou plně vyjadřovat ve své zemi, anebo je pro ně těžší pracovat v mezinárodním kontextu, jmenujme konkrétně Irán, Izrael, Maďarsko, Anglii a, bohužel, také Slovensko…

E. D.: Rezidence pro choreografy s koučinkem vybírají umělečtí kouči spolu s Marii Kinsky. V tuto chvíli se připravuje výzva na rok 2025. Přihlásit se mohou choreografové a umělci nového cirkusu s již rozpracovaným projektem. Kromě CV, popisu projektu a motivačního dopisu je podmínkou dodat také video záznam ze zkoušky přihlašovaného projektu.

Jak vybíráte umělce, kteří jsou oněmi kouči? Jaká to musí být osobnost, aby tento druh práce s dalšími umělci zvládla? Jak je kouč kvalifikovaný, když už toto slovo v názvu programu používáte?
M. K.: Umělecký kouč je tvůrce, které má za sebou bohatou uměleckou kariéru a disponuje schopnostmi a znalostmi pro hluboké chápání tvůrčího procesu. Dokáže nahlédnout, kde nastávají problematické překlenovací fáze, a současně pracuje s vědomím, že každý proces je jiný. Kouč je někdo, kdo se dokáže oprostit od svých vlastních uměleckých ambicí a může mít konstruktivní a empatický pohled na umělce, kterého koučuje. Musí mít bohaté reference a vzdělání nejen v tanečním světě a současně dokáže aplikovat různé analytické systémy, přičemž je umí zprostředkovat umělcům a adaptovat podle konkrétní potřeby. Umělecký kouč je trénovaný ve vedení otevřeného dotazování, které má svá pravidla. Interakce s umělci se vede systémem dotazovaní, které vyžaduje výrazné analytické schopnosti a předkládání referencí.

E. D.: Umělecký koučink pracuje s principy klasického koučinku a jednotliví profesionální umělci prošli těmito formami v zahraničí. V tuto chvíli jsou našimi partnery umělci z Francie, Itálie, Německa a USA. Umělec od začátků ví, že koncept koučinku není o získávání zpětné vazby. Kouč není divák. Zpětnou vazbu umělci poskytuje pouze publikum. Zde bych použila definici, kterou použil umělecký kouč Jean Gaudin v rozhovoru pro Operu PLUS (z 9. září 2023, celá reportáž zde):

„Začnu tím, že se koučovaného zeptám, na čem chce se mnou zapracovat. V průběhu práce mu pokládám otázky, které si někdy sám netroufne položit, nebo se ho zeptám na zdroj jeho tvorby a umožním mu znovu se propojit s původním nápadem. To, že musí reflektovat, uvést do slov odpověď pro mne, mu umožňuje porozumět lépe sobě samému a hlouběji se ponořit do výzkumu. Skrze tyto otázky se nevědomí dostává do vědomí. Je to sokratovský postup.“

Kouč zároveň není součástí uměleckého týmu, jako třeba dramaturg, ale pomáhá procesu. Tento rozdíl je pro vytváření vztahu umělec versus kouč klíčový.

Jak jsou navštěvovány veřejné prezentace? Diskutuje publikum s umělci po představení, je aktivní, nebo spíš jen pozoruje?
E. D.: Každý ART CLUSTER je zakončen veřejnou prezentací, která má svého moderátora a připravuje se spolu s umělci tak, aby právě oni dostali odpovědi, které potřebují. Dalo by se říct, že podstatou ukázek z tvůrčího procesu je právě to, že umělce divák zajímá. A díky tomuto formátu se může stát součástí jeho procesu ještě blíž.

Co má být výsledkem celého procesu? S čím bude umělec odcházet na konci programu?
M. K.: Prezentace na závěr rezidence se pořádá nejen pro získání zpětné vazby od diváků, ale také je reflexí pro samotné umělce, aby věděli, co mají v ruce. Někdy je to vyjasnění dramaturgické linky, bohatší fyzický materiál, anebo dokončení kompoziční části či vznik nového zájmu zkoumání. Kontakt s kolegy rezidenty a kouči přináší další porozumění a může dát vzniknout dalším projektům anebo diskusím napříč zeměmi.

Má rezidence s koučinkem nějaký předobraz v zahraničí, vzor, podle kterého jste připravili tento projekt?
M. K.: Na tomto projetu SE.S.TA pracuje už 20 let, spoluutváří jej s organizacemi či experty z různých zemí. Model Uměleckého koučinku, který aplikuje SE.S.TA, je unikátní a inspiruje se jednotlivými prvky existujících modelů podpory profesionálního rozvoje umělců: v Nizozemí (Dance Makers), Španělsku (BIDE), Mexiku (Camp In), a hlavně systémem Accueil-studio z Francie a jejích Národních choreografických center, Centres chorégraphiques nationaux (CCN). Model SE.S.TA inspiroval další organizace nového cirku v Anglii, ve Franci v programech u skupin Fêtes Galantes, či Beau Geste, anebo nový program na univerzitě v Toulouse a dále partnery v rámci Evropských projektů. Každá organizace jej aplikuje v závislosti na jejím směřování a misi. Zatím jsem se nesetkala s modelem programu, který by strukturoval a kombinoval tolik formátů a přístupů v jeden celek, jako nabízí SE.S.TA v konceptu Uměleckého koučinku.

Marie Kinsky je tanečnice, choreografka, pedagožka, producentka, popularizátorka současného tance, zakladatelka a ředitelka neziskové organizace Centrum choreografického rozvoje SE. S. TA a ředitelka mezinárodního festivalu KoresponDance. Více zde…