Kristýna Morfová – výjimečný hlas, který předčasně umlčela autonehoda

Před osmdesáti lety, 1. června 1936, tragicky při autonehodě u bulharského města Karlova skončil život významné bulharské, ale také české pěvkyně, Kristýny Morfové.

Kristýna Morfová se narodila 6. května 1889 ve městě Stara Zagora. Vyrůstala v dosti neutěšených rodinných poměrech, což nepochybně mělo určitý vliv na formování její osobnosti. Naučilo ji to jít důsledně za svými cíli, myslet a jednat samostatně, i když tím leckdy narážela na nepochopení svého okolí. Velkou část svého mládí strávila s matkou, nejprve na venkově, posléze v Sofii, kde také navštěvovala gymnázium. Velký vliv na ni měl její starší bratr, vojenský kapelník a skladatel, Alexandr Morfov (správně česky by se mělo psát Kristýna Morfovová, ale v českém prostředí používala zásadně příjmení Morfová). Bratr ji vedl ke studiu hudby a zpěvu, učila se rovněž francouzsky a rusky. Po absolutoriu gymnázia se jednoznačně rozhodla pro studium zpěvu a při výběru možného studia nakonec zvítězila Praha, jejíž konzervatoř se tehdy zejména ve slovanských zemích těšila výborné pověsti a vystudovala na ni řada budoucích bulharských hudebníků.

Po příjezdu do Prahy se shodou okolností dostala do rodiny hudebníka Josefa Prokopa, kde se ubytovala a začala se připravovat ke zkouškám na konzervatoř. Příchod k Prokopovým se stal pro ni osudovým. Seznámila se zde s o rok starší dcerou Prokopových Ludmilou, nadanou klavíristkou, žačkou profesora konzervatoře Karla Hoffmeistera. Profesor Hoffmeister si mladou adeptku poslechl a doporučil jí studium zpěvu na tehdy prestižní pěvecké škole Marie Pivodové, kde strávila celkem tři roky.

Připravovala se na zkušební vystoupení v Národním divadle. V té době ale už její vztah s Ludmilou Prokopovou dospěl do takové fáze, že díky němu se rozhodla odejít do Brna, protože Ludmila nastoupila jako učitelka hry na klavír na brněnskou varhanickou školu Leoše Janáčka. Svou roli nepochybně sehrál i fakt, že v Brně dostane více příležitostí než v jaké mohla doufat na scéně Národního divadla.

Do Brna se po čtyřech letech vracel jako ředitel František Lacina, zkušený divadelní matador. Nástup neměla jednoduchý. První sopránový obor v Brně zpívala po léta zdárně v celé jeho šíři Leopoldina Hanusová-Svobodová, první představitelka Kostelničky při premiéře Její pastorkyně v roce 1904, o níž v nekrologu v roce 1941 prof. Gracián Černušák napsal, že se stala přímo symbolem celé epochy brněnské opery. Ke Kristině Morfové neprojevoval staronový ředitel příliš důvěry. Pomohla až intervence Leoše Janáčka, který Morfovou slyšel zpívat. Na základě předzpívání nabídl ředitel Lacina Morfové vystoupení v roli Mařenky v Prodané nevěstě.

Při studiu hodně Morfové pomohl dirigent Rudolf Pavlata. Uspěla jak u běžného publika, tak u kritiky. Kladně byl hodnocen její přirozený pěvecký i herecký projev, příjemný hlas s perspektivou dalšího rozvoje v dynamice i přednesu. Od Marie Pivodové si přinesla smysl pro smetanovsky autentickou interpretaci role, což rovněž velice pozitivně zapůsobilo na milovníky Smetanova díla.

První sezona jí přinesla řadu úkolů, v nichž dostala možnost prokázat šíři a kvalitu svých schopností. Zejména pěvecky zazářila v rolích Micaely v Bizetově Carmen a v titulní roli Pucciniho Madame Butterfly. Ve Fibichově Bouři ztvárnila postavu Ariela, ve Foersterově Evě Zuzku, v Mozartově Kouzelné flétně jednu ze tří dam z družiny Královny noci. Kritika vyzdvihla její jasně zářivé výšky v lidové opeře skladatele Antonína Förstra Krajinský slavíček. S brněnskou operou se v roce 1910 zúčastnila zájezdu do Vídně.

Od svých brněnských počátků se Kristýna Morfová věnovala koncertním vystupováním a zejména interpretaci písní, což se postupně stalo jednou z domén její tvůrčí činnosti a velkým zdrojem jejích pěveckých úspěchů.

Na jaře 1911 odjíždí Kristýna Morfová spolu s Ludmilou Prokopovou do Paříže, kde studuje zpěv u známého pedagoga Jacquese Ismardona. Ismardon ji připravoval pro role francouzského operního repertoáru. Pod jeho vedením si nastudovala své mnohé pozdější hvězdné role, jako byla titulní hrdinka Délibesovy Lakmé, Filina v Thomasově Mignon anebo Markétka v Gounodově Faustovi a Markétce.

Z Paříže zamíří Morfová s Prokopovou do Sofie, kde v té době působil Spolek přátel opery, což byl základ pozdější sofijské Národní opery. Stala se jeho členkou poté, co jí byla splněna podmínka, že členkou se stane i její přítelkyně Ludmila. Díky Morfové se uskutečnilo v Sofii dne 7. září 1912 první bulharské představení Prodané nevěsty, na němž se podílela rovněž jako režisérka.

V letech 1912–1916 působila v Bulharsku, zpívala v opeře a spolu s Ludmilou Prokopovou absolvovaly řadu koncertních vystoupení. V roce 1916 se vydaly na koncertní turné v Rakousku-Uhersku a Německu. V únoru 1916 vystoupily na koncertě věnovaném bulharským a rakouským obětem války, který dirigoval Oskar Nedbal. Během svého koncertního turné navštívily mimo jiné Berlín, Budapešť, Prahu, Brno a řadu dalších měst včetně českých. Prostřednictvím malíře Alfonse Muchy se v té době Morfová zapojila i prohabsburského odboje a udržovala kontakty s českou politickou emigrací.