Krutost a něha v písních: Bella Adamova a Malte Schäfer debutovali na Pražském jaru

Pražské jaro se mladým hudebníkům věnuje v rámci každoroční soutěže, zároveň však festival i v koncertním programu dává příležitost představit se umělcům, jejichž nadějná kariéra se teprve rozvíjí. K takovým patří i altistka Bella Adamova. Tato rodačka z Čečenska vyrůstala v Praze, studovala v Londýně, Kolíně nad Rýnem a naposledy v Basileji, kde se zaměřila na hudební improvizaci. Profiluje se zejména jako písňová interpretka a experimentátorka překračující hranice žánrů (album Blooming natočené s klavíristou Michaelem Geesem). Má za sebou také úspěchy na řadě soutěží (mimo jiné na International Robert Schumann Competition ve Zwickau či International Chamber Music Competition Franz Schubert and Modern Music ve Štýrském Hradci).

Jak v úvodním Mahlerovu Prasvětlu (Urlicht) z cyklu Chlapcův kouzelný roh, tak v cyklu Pět písní, op. 40 Roberta Schumanna předvedla Adamova, plně podpořena svým klavírním partnerem, výkon, kterému z vokálního hlediska bylo málo co vytknout. Pěvkyně znamenitě ovládá svůj zajímavě barevný hlas v celé dynamické škále, což dokáže náležitě využít. Bylo rovněž zřejmé, že tento repertoár není náhodnou volbou a že (i díky studiím v Německu) k němu má pěvkyně pevný vztah. I tak však v posluchači mohla místy klíčit pochybnost, zda se vždy jedná o niterně prožívanou interpretaci, nebo o výkon tak trochu „na efekt“.  

První polovinu programu zakončilo Třináct písní Miroslava Srnky na originální texty (vzkazy) německého básníka Jureka Beckera. Ty Becker psal pro svého syna zčásti v době, kdy umíral a tušil, že mu nezbývá dost času, aby s ním strávil celé jeho dětství. Hravá imaginace textů nachází kongeniální a posluchačsky vděčné vyjádření v Srnkově hudbě, v níž klavír spíše vtipně glosuje pěvecký part, který vyžaduje i mimohudební ztvárnění. Jednotlivé vzkazy jsou rámovány vtipným oslovením a rozloučením, které je obvykle ponecháno mluvené řeči (zde se zapojoval i klavírista). Bella Adamova, které rozhodně neschází pódiové charisma, zde ukázala i čistě divadelní talent. Zasloužených ovací se dostalo nejen oběma protagonistům, ale též přítomnému autorovi.

Tematika smrti a loučení byla až drásavě zpřítomněna v písních maďarského autora Györgyho Kurtága Tři staré nápisy (Három régi felirat), které zazněly po krátké technické pauze. Tato temnější linka programu postaveném na kontrastu něhy či lásky a krutosti byla patrná i ve dvou písních Stefana Wolpeho na texty Ericha Kästnera z meziválečného období. Vyprávění barmanky (odkazující ke kabaretu či dalším formám hudebního divadla) Adamova ztvárnila velmi barvitě a s živelným dramatickým nasazením. Závěr koncertu přinesl opět návrat k Mahlerovi. Jako předposlední zazněla píseň Na neshledanou! (Nicht wiedersehen!) a jako přídavek pěvkyně po krátké promluvě k publiku zařadila Miluješ pro krásu (Liebst du um Schönheit) z Rückertových písní. Dramaturgický záměr a využívání kontrastů nicméně jako by se ve druhé části programu poněkud vymkly kontrole. Jednotlivě zařazované ukázky z Janáčkovy Moravské lidové poezie v písních vyzněly neautenticky a nesnoubily se se zbytkem programu. Zdálo se, že nekomplikovaná prostota lidové melodiky (ani zpívaná čeština) interpretce není zcela vlastní.

Pěvkyně v náročném programu celkově podala působivý výkon. Její klavírní partner Malte Schäfer ji podporoval precizní hrou, které nescházela výrazová drobnokresba. Publikum, v němž nechyběly význačné osobnosti tuzemského hudebního života jako sopranistka Kateřina Kněžíková (kterou s Adamovou pojí spolupráce), sbormistr Pražského filharmonického sboru Lukáš Vasilek nebo klavírista Jan Bartoš, mělo rozhodně důvod ke spokojenosti.   

Hodnocení autora recenze: 70%

Pražské jaro: Adamova & Schäfer
20. května 2023, 11:00 hodin
Praha, Anežský klášter

Program
Gustav Mahler: Urlicht (Prasvětlo) z cyklu Des Knaben Wunderhorn (Chlapcův kouzelný roh)
Robert Schumann: Fünf Lieder, op. 40
Miroslav Srnka: Dreizehn Lieder
György Kurtág: Három régi felirat, op. 25 (Tři staré nápisy)
Leoš Janáček: Obrázek milého z cyklu Moravská lidová poezie v písních
Stefan Wolpe: Fantasie von Übermorgen (Fantazie z pozítří) z cyklu Drei Lieder nach Gedichten von Erich Kästner (Tři písně na básně Ericha Kästnera)
Leoš Janáček: Stálost
Stefan Wolpe: Ansprache einer Bardame (Vyprávění barmanky)
Leoš Janáček: Bolavá hlava
Gustav Mahler: Nicht wiedersehen! (Na neshledanou!) z cyklu Lieder und Gësänge (Písně a zpěvy)
Leoš Janáček: Loučení

Účinkující
Bella Adamova – alt
Malte Schäfer – klavír