Kvint et Sense – Chápání nepochopitelného

Vytvořit prostor, kde je nabízeno a využíváno vše, co nelze slovy popsat, okem zachytit, myšlenkou polapit. Reagovat na samou podstatu existence, zhmotnit energii jako předmět v jeho akceleraci i rozmělnění. Být svou emocí mezi smysly ostatních. Stovkami vznosných slov by se dala popsat snaha, kterou v představení Kvint et Sense vyvinula pětice tanečníků pod vedením Petera Šavela v produkci DanceWatch. Bylo uvedeno v premiéře 10. září 2019 ve Studiu Alta.

Lákalo na taneční zpodobnění fyzikální teorie, autorskou hudbu i zajímavá jména interpretů (Martina Hajdyla Lacová, Lucia Kašiarová, Tereza Ondrová, Renan Martins de Oliviera a Peter Šavel), což slibovalo interesantní začátek nové divadelní sezóny současného tance. Ovšem v naplnění příslibu zůstaly překvapivé rezervy a lze se jen dohadovat, jestli to bylo proměnou v avizovaném obsazení (Terezu Ondrovou alternovala Eva Priečková), čerstvostí díla, náročností tématu či rezignací na silnější akcentaci výtvarné stránky projektu.

Tanec, který se na jevišti Alty odehrával, vycházel z momentálního rozpoložení protagonistů přestavení. Nešlo o setkání bez konceptu, ale o vzájemnou naladěnost, kterou podchycovali své imaginace. Pohybově nikterak objevně vytvářeli tanečníci na jevišti své vize v různých mírách vzájemného chápání formou sekvencí bez individuálně daných charakterů. Kostýmy sice naznačovaly nějaké vztahy, ale byla to spíše šifra než indicie.
Silným aspektem, který ovšem působil v celku jako opomíjený, byla hudba Tomáše Vtípila a kol. stylově silně směřující k ambientu, což se jevilo jako opodstatněné. Ovšem tím, že nevznikala přímo během samotného představení, vytvářela ve vztahu k dění na jevišti určitou, těžce pochopitelnou disproporci. Tu jen prohluboval světelný design (Zuzana Režná), který svou polohu jako by také teprve hledal. A tak tanec na jevišti plynul sám, občas se potkal s hudbou, občas se světlem či bílým diagonálně situovaným obdélníkem na zemi, až nakonec zmizel jako částice atomů v nekonečnosti vesmíru. Zůstal jen nikdy nekončící zvuk.

Kvint et Sense, tak jak bylo na premiéře uvedeno, nevybočilo z průměrnosti choreografií současného tance, které místo narativních námětů využívají taneční abstrakce stavící na smyslovosti prožitku. Jejich základním znakem je syrovost, s jakou jsou divákům servírovány tak, aby se soustředili na taneční pohyb a vnitřní energetický náboj mezi protagonisty. S trochou ironie můžeme říci, že to skvěle fungovalo na přelomu tisíciletí v éře vrcholné postmoderny, ale dnes už to vyžaduje o něco víc, než jen zaštítění se mantrou „my tanečníci to tak chceme, protože to tak cítíme“. Přesto nelze Kvint et Sense rezolutně odsoudit, spíše mu dopřát zamyšlení na jeho podstatou. Při tvůrčích i životních zkušenostech zúčastněných by to už snad nemuselo být jen o hledání.

Kvint et Sense
Vytvořili a účinkují: Martina Hajdyla Lacová, Tereza Ondrová/Eva Priečková, Lucia Kašiarová, Renan Martins de Oliveira, Peter Šavel
Hudba: Tomáš Vtípil a kol. (Jana Vondrů, Pavla Klusová – zpěv, Petr Fučík – bicí, Pavel Zlámal – saxofon, Tomáš Vtípil – housle, elektronika, perkuse, koncept, aranž)
Světelný design: Zuzana Režná
Produkce: danceWATCH / Karolína Hejnová, Linda Průšová
Koprodukce: Studio ALTA
Premiéra 10. září 2019 ve Studiu Alta