Laura Tatulescu: Do Rudolfina se moc těším

Už za pár dnů, poslední březnovou neděli bude v pražském Rudolfinu ke slyšení další zajímavý hlas. Rumunsko americká sopranistka Laura Tatulescu sice – alespoň prozatím – nepatří mezi hvězdy těch nejzvučnějších jmen, ale její dosavadní úspěchy na četných předních zahraničních scénách a v koncertních síních vzbuzují respekt a nutí zpozornět. Laura Tatulescu se narodila ve Spojených státech, avšak kořeny její rodiny jsou v Rumunsku. V roce 2005 absolvovala Národní hudební univerzitu v Bukurešti a hned rok poté obdržela prestižní cenu Uliho Märkla ve Vídni pro nejnadějnějšího mladého umělce. Svoji pěveckou kariéru však začala již v roce 1999 a od té doby se představila na mnoha recitálech, koncertech a v operních produkcích v celé Evropě. Jako sólistka působila dva roky ve Vídeňské státní opeře a od roku 2009 účinkuje v Bavorské státní opeře v Mnichově. Lauru Tatulescu si ke spolupráci vybrala řada významných dirigentů, jako je Riccardo Muti, Adam Fischer nebo Marco Armiliato, ale také filmový režisér Woody Allan pro produkci Pucciniho opery Gianni Schicchi v Los Angeles.


Podle soupisu vašeho repertoáru se zdá, že vám je momentálně nejbližší Mozart. Je to tak? Pokud ano, kterou jeho roli zpíváte nejraději a proč?

No, nechtěla bych mít nálepku čistě mozartovské zpěvačky, ale zpívám v jeho operách často a ráda.

Nemůžu říct, že bych měla nějakou jeho roli raději, než jinou. Nejvíc si ale asi užívám Despinu a Zuzanku. Tyhle dvě role mě dost naplňují. Mozart je taková medicína na hlasivky, která zpěvákovi umožňuje specifické vedení hlasu, a to pomáhá k jeho ozdravení.

Pokaždé, když zpívám Mozarta, objevuji něco nového. Práce na Despině s Maestrem Muttim mi otevřela pohled na další možnosti, příležitosti i nový hudební výklad téhle role, které jsem předtím nezaznamenala. Recitativy mají vždycky víc než jeden výklad. Hledání jejich nových významů a výkladů mě zajímá – a do hereckého podání pak vnáší nový rozměr. Vlastně to platí pro každou roli a je to vždycky výzva, kterou vítám!

W.A.Mozart: Don Giovanni (Zerlina, M.Kwiecien jako Giovanni – Mnichov)

V poslední době vystupujete hlavně v Bavorské opeře v Mnichově. Jak se tam cítíte a jak se vám tam pracuje?

Cítím se v Mnichově báječně. Vždycky je tady práce nadmíru zajímavá. Debutovala a zpívala jsem tady v samých báječných rolích. Moje první role tady byla Zuzanka – debutovala jsem s ní ale ve Vídeňské státní opeře, v Mnichově jsem zpívala poprvé Adinu a Gretel a svoji první Zerlinu. Mám za sebou Despinu, Zerlinu, Marzelinu ve Fideliovi -premiéru s Maestrem Danielem Gattim. Budu tady taky zpívat Mussetu… Pracuju tady vždycky s báječnými dirigenty. Vlastně všichni zaměstnanci jsou tu skvělí a vždycky pomohou.

Práce s takovými lidmi, kteří jsou v každém směru profesionály, mi pomáhá k rychlému rozvoji. Je to pro mne permanentní výzva. Udržet za všech okolností stabilní kvalitu svého výkonu, být maximálně soustředěná, organizovaná, stále na sobě pracovat. Je to skvělé divadlo a jsem hrdá na to, že tu jsem!


V Německu se opera často hraje v hodně moderních režiích. Nevadí vám to?

Já jsem pro, pokud to, co se děje na scéně, má logiku a zůstává v souladu s libretem.

V Mnichově jste zpívala také Karolku v Jenůfě. Jak se vám Janáčkova hudba líbí? A jak zpívá? Je to vaše jediná role v češtině?

Tahle hudba má velmi zvláštní výraz. Modulace zpěvu je úžasná, konec opery je strhující. Nebylo to ale těžké zpívání, Karolka má velmi průzračný a čistý charakter. Užila jsem si to moc.

Žádné další role v českém jazyce ještě nastudované nemám. Strašně často – pochopitelně! – ale zpívám krásnou árii o měsíčku z Dvořákovy Rusalky. Myslím, že to je árie, kterou zpívám asi nejčastěji.

Co nového v Mnichově i jinde chystáte?

Brzo budu zpívat v Mnichově Bohému, potom v průběhu mnichovského letního operního festivalu v červnu v moderní opeře s názvem Make No Noise, složené jedním z vašich nejtalentovanějších hudebních skladatelů – Miroslavem Srnkou. Na mnichovském festivalu budu také zpívat Marcelinu ve Fideliovi pod vedením Fabia Luisiho a Zerlinu v Donu Giovannim s dirigentem Constantinosem Carydisem. V září budu zkoušet pro English National Opera v Londýně novou inscenaci Rameauova Castora a Polluxe, v Drážďanech budu zpívat svého prvního Strausse pod vedením Christiana Thielemanna – Zdenku v Arabelle. A na festivalu v Glyndebourne budu mít debut jako Zuzanka.

G.Puccini: Gianni Schicchi (Lauretta, T.Allen jako Schicchi – Los Angeles)

Máte čas sledovat operu v Rumunsku? Jaká je?

Naše rodina přišla do Rumunska až po pádu komunismu, takže srovnání nemám. Nicméně oproti roku 1991 se hudební život v Rumunsku v mnohém změnil k lepšímu. Rumunsko vždycky bylo a stále je zemí velkých talentů – ve všech oborech. Operní dům je v Rumunsku vždycky plný, stejně jako koncertní síně. A publikum? Od patnácti do pětasedmdesáti let. A George Enescu Festival, který se koná každé dva roky, je také jednou z velmi zajímavých kulturních událostí v Rumunsku.

Začínala jste jako houslistka. Ještě si na housle zahrajete?

Ne, ne! Neměla jsem vůbec žádný talent!!! Nicméně mi to pomohlo ke studiu hudby a v tom to bylo dobré.

Jak se těšíte do Prahy?

No určitě! Mám Prahu ráda. Před pár lety jsem se tu zastavila na cestě do Rumunska. Byla jsem tu jen pár hodin, ale Prahu jsem si zamilovala. Z města vyzařuje kulturní atmosféra na každém kroku a lidé jsou zde fajn. Ani na chvíli jsem teď neváhala! Navíc se strašně těším na zpívání s Pražskou komorní filharmonií a s Jakubem Hrůšou, slyšela jsem o nich tolik báječných věcí. A Rudolfinum je překrásné… Strašně se na to těším!

Děkujeme za rozhovor, nashledanou v Praze!

Ptala se Jana Schwarzová

Související články


Napsat komentář