Letní Letná (2): Akrobatická bohoslužba a ženství ve všech podobách

  1. 1
  2. 2
Dramaturgie festivalu Letní Letná zaručuje originální zážitky všem typům publika, ať už divák baží po artistické podívané, nebo si žádá rafinovanější tematický záběr.
Cirque Alfonse – Tabarnak (Letní Letná 2019, foto František Ortmann)

Jedním z nejočekávanějších hostů, kteří se vracejí na Letní Letnou ze zahraničí, byl kanadský soubor Cirque Alfonse, který předloni přivezl klasický varietní program. A Vousáči, jak publikum od té doby siláky nazývá (právě podle předloňského titulu Barbu), mají teď už do konce svého vystupování na Letní Letné zcela vyprodáno. Předchází je věhlas a nutno podotknout, že publikum opět zahrnují energií a rafinovanými čísly.

V představení Tabarnak (2017) se tentokrát tvůrci snažili o vytvoření sjednocujícího tématu, a i když to není právě dramaturgický oblouk či příběh, je to krok od show k inscenaci. Ačkoli zvolené prostředí je novému cirkusu, a vůbec jakémukoli cirkusu, pořádně vzdálené. Jejich vystoupení se totiž odehrává, s jistou dávkou nadsázky, v kostele. Jenže v takovém malém kostele na vesnici, kde se lidé scházejí spíš pro společný zážitek než vážné rozjímání, se může stát opravdu cokoli…

Cirque Alfonse – Tabarnak (Letní Letná 2019, foto František Ortmann)

Některá čísla glosují části církevního dne či bohoslužeb, jiná jsou ryze abstraktními revuálními kousky, oslavou pohybu a radosti z něj. Ostatně snaha pobavit a udivit stále převyšuje nad vážným pokusem dělat divadlo a skutečnou inscenaci ani příznivci souboru neočekávají a nežádají. Na Cirque Alfonse se chodí jako na tradiční revui, se zvědavostí, jaké divy fyzické dokonalosti a odolnosti, jaké nedosažitelné výkony bude možné sledovat. A jestli má Tabarnak nějaké další sdělení kromě radostné zprávy o bystrých smyslech a hbitých údech? Pokud ano, je dobře maskované a publiku na něm stejně nezáleží.

Chce vidět své oblíbené performery v kondici na scéně: dvě akrobatky, z nichž Julie Carabinier Lépine je i výraznou zpěvačkou, a tři akrobaté spolu s hudební skupinou rozehrávají absurdní situace a publikum aplauduje. Na scéně se odehrávají sportovní klání, vitrážové okno se mění ve visutou hrazdu, performeři balancují na tyči, létají na šálách, stavějí lidské pyramidy, žonglují s kropenkami, skáčí z teeter boardu a zpívají upravené chorály, za nimi pak bouří elektrické kytary a klávesy. Nevím, jestli se někdo seriózně zabýval zkoumáním užití vícehlasého chorálu v populární hudbě, zejména na konci 60. let, kdy se staly populárními elektrické varhany, infiltroval nejen do tvorby folkových skupin hrajících si na trubadúry, ale jeho principy sobě ku prospěchu užívala několik let celá bigbeatová scéna. Ryzost a síla tohoto principu je nadčasová a tolik živá, i zde najednou souzvuk udeří tak mocně, až má divák dojem, že se dotýká jakési prapodstaty hudby. Možná je to právě fascinace původní církevní hudbou, spíše než formální bohoslužbou, co vedlo tvůrce k inscenování show ve scénografii evokující sakrální prostředí. A pak odvaha k provokaci, balancování na hraně. Konzervativnější divák by toto představení skutečně mohl vnímat jako svatokrádež. Bílé obleky artistů přitom září svatouškovskou nevinností.

Cirque Alfonse – Tabarnak (Letní Letná 2019, foto František Ortmann)

Mnohá čísla sama o sobě by mohla být předvedena i v jakémkoli jiném kontextu – je samozřejmě obtížné najít styčné body s tématem v úplně každém výstupu, neboť základem je artistické řemeslo a jeho zdokonalování, to se přizpůsobuje tématu, ale ne vždy je to možné. Některé skeče jsou naopak postaveny ne na fyzických výkonech, ale na čistém humoru, například originálně pojatý křest, nebo horoskop pronášený roztomile komolenou češtinou (váhy souhlasí), a pak trošku prvoplánová děkovačka za účasti všech dětí členů souboru, ze kterých rostou akrobaté už od plenek. Okamžiky dramatické střídají i chvíle mírného odpočinku, ale lyriky není mnoho, Tabarnak své tempo nezastavuje až do konce a pro někoho je i příliš zběsilé. Poněkud provokativní show ze všeho nejvíc nabízí otázku, kam se známí artisté chtějí vyvíjet, jaké prostředí zvolí v dalších projektech a zda se jejich práce bude posouvat spíš k divadelní dramatice nebo ke klasické show pro podívanou.

Ženy ženám

Projet.PDF
nemá pranic společného se společností Adobe. Není to ani feministický manifest, jak by si mohl leckdo myslet, když je představení dílem 17 akrobatek, které vzešly ještě z větší ženské skupiny. Ale program tohoto představení je prostý a neideologický. Ženy ženám a o ženách, se vší otevřeností, rozporuplností a divokostí, jaké je ženské plémě vůbec schopno. Dveře do ženského světa dokořán.

Projet.PDF (Letní Letná, foto Patrick Fabre)
  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na