Liberecká Aida v mlze

  1. 1
  2. 2

Liberecká inscenace Verdiho opery Aida upoutá už na svém začátku neobyčejně hustou mlhou a světly namířenými do hlediště, která tvarují jevištní postavy do siluet nebo do napůl zastíněných tvarů s téměř nečitelnou obličejovou mimikou. V pozadí jeviště září dvě chytrá světla schopná vytvářet různé kombinace barev a pod nimi žlutavě zabarvený reflektor. Uprostřed hrací plochy je otvor, jímž proudí vzhůru „světelný“ dým. Jeviště je scénografií Milana Davida značně zmenšeno – plošný obrácený tvar „pyramidy“ v pozadí se podle potřeby spouští mezi dvojité osově souměrné trojúhelníkové kulisy, kryjící vzhůru stoupající schody pro sbor (který je tímto řešením upozaděn i akusticky).

G.Verdi: Aida - Divadlo F.X.Šaldy Liberec 2015 (foto Petr Našic)
G. Verdi: Aida – Divadlo F. X. Šaldy Liberec 2015 (foto Petr Našic)

Vepředu dvě malé a nízké šikmičky. Hrací prostor je natolik zmenšen a přelidněn, že je režisér nucen umísťovat sólisty převážně na rampu, případně na lávky nad orchestrem, z nichž pak zní hlasy akusticky zdůrazněně (někdy k dobru věci, jindy ne tak docela). Prostor opticky znásobují a poněkud dynamizují malá a velká zrcadla v rukou pánů sboru, další prvek, jenž diváky oslňuje.

G.Verdi: Aida - Divadlo F.X.Šaldy Liberec 2015 (foto Petr Našic)
G. Verdi: Aida – Divadlo F. X. Šaldy Liberec 2015 (foto Petr Našic)

Při scéně na břehu Nilu a v samotném závěru zabydlují scénu také podivné skulptury obalené textilií. Kostýmy sólistů od téhož výtvarníka Milana Davida působí nevýrazně, barevně dominantní a nejslušivější kostým má epizodní postava Kněžky.

Rádoby divoká, avšak spíše jakoby hysterická choreografie Jiřího Pokorného se s děním na scéně příliš nepropojuje, navíc se sem vejde jen s obtížemi. Také zajatci v čele s Aidiným otcem králem Amonasrem (kupodivu jsou to převážně děti a ženy) působí spíše rozpačitým dojmem. Režisér Michael Tarant převádí na jeviště veškeré pěvecké výkony a tím ztrácí možnost, aby skryté zpívající postavy poskytly hudební a scénické podobě opery zázemí s tajemstvím. Cestování sboristů s „bludičkami“ světýlek v rukou k rampě působí zejména na konci opery až hračičkářsky a pozvednutí Amneris na houpačce do výše nad Radama a Aidu vypadá jako nouzové řešení, ač je snad jediným místem, kde vypadá scéna dynamicky a prostorově plasticky.

G.Verdi: Aida - Divadlo F.X.Šaldy Liberec 2015 (foto Petr Našic)
G. Verdi: Aida – Divadlo F. X. Šaldy Liberec 2015 (foto Petr Našic)

Dirigent Martin Doubravský řídí Verdiho Aidu citlivě a s přehledem, dovede zvolit patřičná tempa, dynamickou pulzaci, umně modelovat dramatická i lyrická místa, což ve spolupráci s pěvci stmeluje průběh večera podstatně víc než dění na jevišti. Orchestr hraje uvolněně, soustředěně a zdá se, že s chutí. Sbor je Tvrtkem Karlovičem veden ležérně. Rezervy v Karlovičově práci se sborem jsou nejlépe čitelné ve zpěvu Ramfisových kněží při Radamově odsouzení. Sbor nezní kompaktně, málo se pracuje s dynamikou, s vyladěním barvy hlasů.

Naopak ansámblové scény působí pod vedením dirigenta Doubravského vyrovnaně. Nemalou zásluhu na tom mají tři sólistky, jejichž hlasy spolu dokonale souzní. Není divu, protože jsou odchovankyněmi téže profesorky zpěvu na Pražské konzervatoři – paní Brigity Šulcové. Jsou to mladodramatická představitelka Aidy Lívia Obručník Vénosová, mezzosopranistka Alžběta Vomáčková v roli Amneris a lyrická Soňa Godarská jako Kněžka. Hlas všech tří pěvkyň je vedený touž pěveckou technikou opírající se o bohatý dechový základ a slyšitelně rozeznívající jejich plně znějící hlasy s patřičně propojenými hlasovými rejstříky prostřednictvím celého těla.

G.Verdi: Aida – Lívia Obručník Vénosová (Ida), Alžběta Vomáčková (Amneris) - Divadlo F.X.Šaldy Liberec 2015 (foto Petr Našic)
G. Verdi: Aida – Lívia Obručník Vénosová (Ida), Alžběta Vomáčková (Amneris) – Divadlo F. X. Šaldy Liberec 2015 (foto Petr Našic)

Nejzkušenější Lívia Vénosová má hlas bohatý na barevné a výrazové nuance a až se jí role Aidy víc usadí, bude se jistě dále zvětšovat rozsah kouzelných tónových seskupení, která její pěveckou partií často probleskují. Alžběta Vomáčková zpívá svou Amneris spontánně, je vášnivě zamilovanou mladou ženou, která se nevzdává bez boje. Její pohybový projev je zatím sošný, zřejmě jí dosud po stránce pohybově-herecké nikdo nevěnoval tolik pozornosti, aby se naučila se svým tělem plasticky zacházet, to jest využít jeho záviděníhodnou výšku a dospět k potencionální pohyblivosti, vycházející z vědomé práce s těžištěm těla, s pulzováním napětí a uvolnění v pohybu, které by se okamžitě projevilo ve sdělnosti herecké práce. Kněžka talentované Soni Godarské dostala v inscenaci značný prostor – je z ní jakýsi neodmyslitelný stín Amneris. Zdárně trojici doplňuje velekněz Ramfis Jiřího Přibyla, který při svém značném hlasovém rozsahu bez problémů zpívá tyto role vyžadující sonorní hloubky patřičné barvy. Představitelsky je přesný a vzbuzuje respekt. Rafael Alvarez svého Radama zazpíval se ctí, postavě však při svém pudovém herectví zůstal hodně dlužen, podobně jako Anatolij Orel svému etiopskému králi Amonasrovi, jehož neobdařil intonační přesností.

G.Verdi: Aida - Divadlo F.X.Šaldy Liberec 2015 (foto Petr Našic)
G. Verdi: Aida – Divadlo F. X. Šaldy Liberec 2015 (foto Petr Našic)

V závěru opery požijí Aida s Radamem jed, aby zkrátili své utrpení. Umírají obklopeni skulpturami, sborem, nad nimi se na houpačce vznáší Amneris. V této chvíli nabývá sice jevištní obraz na plastičnosti, avšak na úkor intimity i působivosti rozloučení Aidy a Radama se životem. Tarantova inscenace mě tentokrát nepřesvědčila o své pravdě, působila na mne ploše, spíše koncertně než divadelně.

G.Verdi: Aida - Divadlo F.X.Šaldy Liberec 2015 (foto Petr Našic)
G. Verdi: Aida – Divadlo F. X. Šaldy Liberec 2015 (foto Petr Našic)
  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Verdi: Aida (DFXŠ Liberec)

[Celkem: 26    Průměr: 3.3/5]

Související články


Reakcí (25) “Liberecká Aida v mlze

  1. „Rafael Alvarez svého Radama zazpíval se ctí“ ….. v kontextu to znamená, že to zazpíval příšerně. Několikrát jsem ho slyšel včetně jeho role Radama ve Státní opeře v Praze a byla to katastrofa. Nechápu, proč zpívá role, na které nemá hlas. A netýká se to jen jeho, ale většiny sólistů působících v Česku. Zpívají všechno a všude a podle toho taky vypadají výkony.

    1. Vážený diskutující, musím s Vámi naprosto nesouhlasit. Sice jsem nebyla přítomna na Aidě v Liberci ani v Praze, ale měla jsem možnost vidět p. Alvareze jako Radama několikrát v Brně (naposledy tomu bylo před měsícem) a vždy se jednalo o perfektní výkon nejen pěvecký, ale po všech stránkách. Jestli takto podle Vás vypadá výkon umělce, který na roli „nemá hlas“, tak si potom ani nedovedu představit, jak bombastické by muselo být, zpíval-li by Radama někdo, kdo ten hlas má. Viděla jsem Aidu na více scénách s různými sólisty a zrovna p. Alvarez se mi jako Radames líbil nejvíce.

  2. Souhlasím s komentářem paulcollins o panu Rafaelovi Alvarezovi,jak zpíval v Brně v Verdiho Nabucovi to byla opravdu katastofa.Slyšet v roli Radama v Mnichově Jonase Kaufmanna nebo si poslechnout poslední nahrávku Aidy dirigenta Papanna je úplně něco jiného.Není to vůbec bombastické je to prostě hlas,který na to má stejně jako Berti,Marcel Alvarez,Alagna atd.

    1. Milý vittorio, nedá mi to nereagovat, ale v případě, že jste zvyklý běžně vídat tyto zpěváky, kteří jsou světovou špičkou, pak je jasné, že Vám jakožto divákovi nebude nikdy dostačovat úroveň na tuzemských scénách. Do pánů Kaufmanna apod. mají zdejší tenoři opravdu daleko, o tom žádná, to myslím ani není hodno srovnávání. A Vaše hodnocení a zavrhnutí p. Alvareze na základě zhlédnutí Nabucca, kde toho odzpívá „fakt hodně“, je pro mě úsměvné :-)

      1. Víte, často a rád srovnávám operu, ale i cokoliv jiného se sportem. A pokud mám reagovat na váš komentář, že lidé „musí“ chodit na operu a sledovat průměrné a často i podprůměrné pěvce je uplně stejné, jako kdybyste chtěla po fanoušcích atletiky, aby chodili na královnu disciplín 100m sprint muži, kde časy se budou pohybovat okolo 20 vteřin, ačkoliv ti nejlepší na světě ji běhají pod 10 vteřin. Prostě nebudou.
        A závěrem chci dodat, že si vůbec nemohu dovolit srovnávat tenory působící v Česku s takovými hvězdami, jako je Kaufmann, Alagna a další, protože i průměrní a málo známí tenoři působící v zahraničí zpívají líp, než ti „špičkoví“ v Česku.

  3. Nesrovnávám zdejší tenoristy pouze se světovou špičkou,ale s tenory jako byl Vilém Přibyl,Jiří Olejníček,Vladimír Krejčik,kteří působili a zpívali v Brně,např.JIří Olejníček jako partner Hany Svobodové -Janků v Turandot,po jejím návratu ze Scaly byl vnikající.Rovněž Radames spolu s Magdalenou Blahušiakovou v Aidě.Měli jsme to štěstí,že jsme je všechny slyšeli živě,když jsme jim dělali křoví.Rovněž Verdiho Síla osudu s Olejníčkem a Jaroslavem Součkem byla velmi dobrá.

  4. Milý Vittorio, Vilém Přibyl byl stálým hostem Covent Garden, nejlepší Dalibor po Blachutovi, byl zván Bayereuthem pro Lohengrina, to byl výjimečný tenorista. Olejníček, Krejčík, to byla trojice, kterou Brno asi nikdy mít nebude. Krejčík spolu se Švehlou byli vynikající tenoristé v mozartovském oboru. Samozřejmě, že proti nim Alvaréz je jistou náhražkou, neb najdete snad dnes v Česku podobné české tenoristy? Kdyby zde nebyl Alvaréz, kdo by asi z českých pěvců Radama v Aidě zpíval? Nikoho nenacházím… Je zde ale nový objev mladého, skvělého tenorového talentu. Bohužel, ne z Čech, jako Přibyl, ale z Itálie. Paolo Lardizzone. Oslnil Plzeň coby Radames, Turiddu a Canio, byl již využit i v Budějovicích. V alternaci se zmíněným Alvarézem dostal premiéru. Krásný spinto tenor, s lehkými, ale plnými výškami, barva nádherná, připomínající témbr Carerrase. Škoda, že Brno o tom, či o něm, dosud neví. Pro mne je to tenorový objev roku, i když Přibyl byl prostě Přibyl. Stálý host Covent Garden…

  5. Pana Alvareze jsem slyšel v posledních dvou letech tak dvacetkrát. V Plzni, Brně i Praze. Nemůžu říct, že by to byla „katastrofa“, ale podle kondice buď průměrný nebo podprůměrný výkon. A to nesrovnávám s Kaufmannem, neboť za cenu Fábie nečekám Mercedes třídy S. Bohužel si pan Alvarez poškozuje hlas sám, v Plzni například trval na svém vystoupení při premiéře Sedláka kavalíra / Komediantů, byť byl nemocný a v totální indispozici za situace, kdy v hledišti seděli dva alternanti! Vy, pane Jiří, jste jej tenkrát ještě pochválil…

  6. Pane Thomasi, byl jsem tehdy v Plzni na obou generálkách, věděl jsem o indispozici pana Alvaréze, věděl o ní i šéf opery a pro druhou premiéru obstaral právě Paola Lardizzoneho, který dokázal tehdy oslnit, také recenze již názvem to zdůraznila. To, že seděl již na premiéře v hledišti Plzně opravdu nevím, do doby druhé premiéry jsem Paola neznal. Tehdy Lardizzone zazářil a pamatuji, jak za mnou přiběhli dva známí – operní fandové – byli doslova nadšeni. Dodnes nevěřím, že šlo o záskok, neb i jevištně byl Lardizzone neobyčejně suverénní. Turidda zřejmě netvořil poprvé. Tehdy se Alvaréz střídal s Višňakovem, čili denně buď Canio nebo Turiddu. Ale tak zlé to zase nebylo, držel se statečně, jako Vévoda z Mantovy byl horší, neb jeho rozsah je spolehlivý po bé, nikoliv již po há, což bylo znát i v Pucciniho Edgarovi. Ale z českých tenorů zde dnes výběr na italské party moc není, takže za Alvaréze buďme rádi. Zrovna v Aidě v Plzni se mu dařilo, dostal ale po Lardizzonem až druhou premiéru, od inscenátorů spravedlivě.

    1. Pane Jiří, rozsah je prvotní, pokud tenor nemá hlasový rozsah, který vyžaduje daná role, nemá tam co pohledávat, i když osobně jsem slyšel z úst operního ředitele, že výšky nejsou všechno. Kromě hlasového rozsahu je velmi důležitý obsah a síla hlasu. A pokud dramatické role zpívají lyričtí tenoři, tak se nenávratně ženou do záhuby. Když to přirovnám ke sportu, je to to samé, jako když jde 60kg střízlík na Sumo proti 200kg obrovi. Otázkou zůstává, kdo za to může, zda nevhodné obsazování ze stran ředitelů divadel, nebo touha lyrických tenorů zpívat velké role. Já osobně se přikláním spíše k druhé variantě. Ten samý problém je i u sopránů.

      1. Opět Vás zdravím, paulcollins. Tentokrát s Vámi musím souhlasit – máte naprostou pravdu. Jestliže pěvec/pěvkyně akceptuje role, které jsou mimo jeho obor, není to dobré, ať už z pohledu zdraví, výkonu, reputace apod. Bohužel, jak poukazujete, tohle se běžně děje. Nicméně musím dodat, že zrovna na p. Alvareze, kterého jsme řešili výše, Vás příspěvek nesedí, jelikož ten se myslím v současné době již nedá klasifikovat jako lyrický tenor. Poslední dobou si všímám, že jeho hlasu začínají sedět spíše dramatické role. Hezký den přeji Vám i panu Jiřímu!

        1. Dobrý den, tím, že lyrický tenor zpívá dramatické role dochází k tomu, že jeho hlas hrubne a zdá se, že se mění v dramatický. Ovšem není tomu tak. Takový hlas ztrácí na výškách, síle, barvě a lesku, tak, jako jsme to znali u pěvců starší generace. Vzhledem k tomu, že nemáte možnost srovnání, tak vám bohužel nezbývá než zastávat názor který píšete. Přeji hezký den.

          1. Drahý paulcollins, srovnání mám, léta českou scénu sleduji, tedy jsem viděla a slyšela mnoho umělců v mnoha rolích. Jak jsem podotkla výše, svého favorita v roli Radama mám a to mi momentálně nevezmete, stejně tak mé další názory, které jsem zde uvedla. Za ty Vaše ale každopádně děkuji, je vidět, že se vyznáte. Přeji Vám mnoho příjemných zážitků v divadle a loučím se.

  7. Měl bych dodat, když je zde řeč o Verdiho Aidě, že zítra, to jest 28. prosince, je Aida v Českých Budějovicích, budou účinkovat hosté z plzeňské inscenace, mnou zmiňovaný Paolo Lardizzone a Aidu plzeňská sopranistka Veberová. Tak kdo má chuť, má zítra i možnost. Ale každý den je u pěvce jiný, hlasové ústrojí je neobyčejně citlivé a jen někdy se pěvec ve vypjatých rolích cítí na 100%. Ale snad oba talentovaní mladí pěvci podají v Budějovicích dobrý výkon.

  8. paucollins – nevidím rozpor, samozřejmě, že rozsah je podstatný, ba určující, zejména u tenorů, kteří již nemívají potřebnou nadstavbu jako řada barytonistů. Radames v Aidě je po bé, po há je zmíněný Věvoda. Chci – li mít na jeviši jisté há, musím mít v rozcvičení jisté cis až dé, to nemívá každý tenorista. A ohledně oborů – protože divadelní praxi solidně znám nejen z auditoria, ujišťuji Vás, že o obsazení rozhodovali a rozhodují šéfové. Ne pěvci. Mohou projevit zájem, ale to není vůbec určující. Zažil jsem u divadla doby, kdy říci si šéfovi o roli, bylo bráno jako drzost a nevhodnost. Vývěska s obsazením byla určující. Jistě, pěvci jsou ctižádostiví, často touží po dramatických rolích a trpí, když jim je pan šéf nedá. Kdysi odřekla Věra Soukupová roli Eboli. Byla i za tuto drzost z druhé, racionální pozice, potrestána epizodními rolemi, až raději odešla z ND k České filharmonii. Praxe operních oborů je v rukou šéfů a ředitelů. Někdy dobrá, jindy je jen a pouze otázkou potřeb…To jen na okraj. Aby nebyli terčem jen pěvci.

    1. pane Jiří, jak píšete, rozsah je rozhodující. Ovšem není nutné mít na zkušebně o dva tóny výš, než je zapotřebí na jevišti. Většina oper (snad vyjma opery AIDA) je napsána tak, že než se na ty vysoké tóny dostanete, tak jste krásně rozezpívaný. Ale i „Celeste Aida“, vražedná to árie a černá můra tenorů, která se zpívá hned na úvod opery se dá zazpívat s výškami, ovšem musíte na ně mít dispozice a to není otázka rozezpívání. Co se týká toho obsazení, nebudeme se pouštět do rozsáhlé a nikam nevedoucí diskuse, protože v Česku je v tomto směru tak katastrofální situace, že všichni zpívají všechno a všude a mohou za to jak ředitelé divadel, tak samotní sólisti.
      A dokud se bude postupovat způsobem, že divadlo udělá premiéru, na kterou dostane finance od státu a nebude zodpovědné za to, aby vytvořilo takovou inscenaci, která přiláká do hlediště diváky a náklady na vytvoření se vrátí alespoň částečně, neodehraje se pouze 8 repríz a následně se titul stáhne pro nezájem, budou přepláceni pomatení režiséři, scénáristi a další zbyteční podržtaškové, kteří nic nepřináší, tak se celá situace nepohne z místa. Upřímně si myslím, že situace okolo kultury v Česku je v takové fázi, že se pod dohledem ministerstva kultury tunelují veřejné finance, které jdou do kultury.

  9. Paulcollins má opravdu vystihující komentář o situaci na operních scénách v Česku,takže se není čemu divit,že mladší generace se na taková představení nehrne anení ochotná akceptovat výše popsané výkony,úplně je jiná situace např .v Mnichově a ve Vídni:Na závěr Mnichovského operního festivalu bylo pro představení „Oper fu“r alle“narvané náměstí před operou,kde na obří obrazovce byla přenášena Pucciniho Manon Lescaut s Opolais a Kaufmannem v hlavních rolích,jednu s menších rolí zpíval člen mnichovského studia nadějný český tenorista Nekoranec.
    Mladí lidé sem přijeli prostě na kolech ,která zaparkovali ve vedlejší ulici.

    1. Na predstaveni Manon Lescaut s J.Kaufmannom koncom jula som bola (i ked pravy dovod mojho operneho vyletu v Mnichove bola Netrebko v Oneginovi dva dni predtym). Sedela som v hladisku a cez pauzu z balkonu a po predstaveni som videla namestie zaplnene mladymi ludmi, ktori si jednoducho urobili prijemny piknik s hudbou, kamaratmi, flasou vina ci piva a niecim dobrym k tomu. Podobne produkcie som zazila v Londyne a v New Yorku. Vzdy tam bola velmi neformalna, prijemna atmosfera v kruhu kamaratov s niecim dobrym k jedlu a pitiu. Myslim, ze na tychto produkciach ste stretli vacsinou ludi, ktori v skutku malokedy chodia do opery. Takze nezvelicujte vychovny vyznam Opera fur alle, ci akcie Met in Parks.

      Predstavenie Manon Lescaut v Mnichove bolo dost hrozne! Vobec sa nedivim, ze Anna Netrebko uz v samotnych pripravach kratku dobu pred premierou rolu Manon odriekla. Mimochodom: dnes sa Anna Anna Netrebko vo Viedni vydava. Srdecna gratulacia!!!

  10. Souhlasím s Vámi. V Německu jsou totální psychopati, kteří z opery dělají ukrutný paskvil a jsou přesvědčeni, bůhvíjak nejsou kreativní. Nedávno i A.Plachetka prohlásil, že si po dohodě s manažerem bude vybírat v Německu pouze smysluplné produkce. Netrebko není co bývala, ztloustla, zhrubla a předpokládám, že se bude vdávat ještě nekolikrát.

    1. Ale kdeze, Anna je stale lepsia a lepsia! Naposledy som ju pocula pred tyzdnom v Scale v Giovanna d’Arco. Napriek tomu, ze libretto je dost komplikovane a nie vzdy logicke, bola to posobiva inscenacia vdaka vsetkym, ktori ju pripravili. Annin vklad k tomuto uspechu bol vsak nepomerne vacsi nez ostatnych. Ano, Netrebko dokaze
      eskalovat aj menej vydarene dielo do vysin ( v Scale sa hralo po 160 rokoch).
      Ze Anna ‚ztloustla‘? Ked spieva Leonoru a Lady Macbeth (dokonca koketuje s Turandot) nemoze stale vypadat tak, ako ked spievala Natasu Rostovovu vo Vojne a mier ci Rossinu na konzervatoriu. A je to stale krasna zena, ktora svojim spevom a herectvom okamzite vystihne charakter postavy (aj ked to bola 16 rocna Giovanna).

      1. Že je Netrebko stále dobrá, je pravda (i když jako Lady Macbeth mě nijak nenadchla). Že ztloustla, je taky bohužel pravda, ale to se prostě občas stává všem. Ale zrovna na tu Verdiho Johanku z Arku z La Scaly se nedalo koukat. Bylo to až směšné, Netrebko v brnění apod. Dílo samotné je taky podprůměrné. Některé opery jsou prostě zapomenuté a nehrané právem a jejich inscenování je problematické. Když už, tak koncertní provedení by myslím bohatě stačilo. Na otevření sezony si La Scala mohla vybrat něco jiného, když už získala Netrebko.

        1. Myslim, ze umelcom formatu Anny Netrebko patri aj ina uloha, ako otvarat sezonu s Traviatou. (Mimochodom s tou otvarali sezonu v Scale pred dvoma rokmi.) La Callas v roku 1954 otvorila sezonu so Spontiniho La Vestale, nasledujuci rok s Normou a sezonu 1960 Donizzetiho Poliuto. Len Norma sa stala stalou sucastou repertoire opernych divadiel. Preto Chaillymu patri
          velke uznanie a vdaka za to, ze reinkarnoval po 160 rokoch toto dielo, mimochodom hudobne nadherne. A kto ma rad raneho Verdiho (Attilu, Nabucca) iste sa mu paci aj Giovanna.
          Anna sa vam samozrejme nemusi pacit, kazdy mame svojich oblubencov. Ale nevycitajte jej, ze je v brneni, ako Jana z Arcu predsa nemohla byt v krinoline. Taktiez, ze vas nenadchla ako Lady Macbeth. Mimochodom, ktora zo sucasnych sopranistiek bola ako Lady lepsia? ( Su taki, ktori pamataju a hovoria to o Shirley Verrett, ale to su desiatky rokov dozadu.) Ja som videla v stejnej newyorskej inscenacii len Mariu Ghuleghinu (bola velmi dobra) pri novom uvedeni tejto inscenacie minuly rok Annu (bola excelentna!). Pamatam si, ako Macbetha pri premiere s Ghuleghinou kritici strhali na kusy celu inscenaciu.
          Po par rokoch s Annou boli nadseni nielen s Lady Macbeth, ale aj celou inscenaciou, aj ked sa tam nic nezmenilo, alebo len velmi malo (dokonca aj Zelko Lucic ako Macbeth bol ten isty len o par rokov starsi). Tak preco asi? Mam jedno vysvetlenie (nikomu ho nevnucujem), ze niektori umelci vyzaruju iste fluidum a Anna to fluidum ma.
          A inak sa aj ja pripajam k vinsu nasledujuceho diskutera p. Hajka.

          1. To je samozřejmě věc vkusu každého, zda se mu Netrebko v brnění líbila nebo ne či zda se mu líbí jako Lady Macbeth. Na tuto roli má na můj vkus prostě příliš „krásný“ hlas. Vycházím z toho, jaký hlas si pro Lady Macbeth přál sám Verdi. A také z toho, že se mi jako Lady Macbeth líbí daleko víc Guleghina (zejména v dávné inscenaci z La Scaly s Brusonem, řídil Muti), nemluvě o Verrett či Cossotto nebo Rysanek. Jinak mám Netrebko v řadě rolí moc rád: Anna Bolena, Taťána, Violetta, Mimí, Ludmila atd. A uznávám, že jisté fluidum rozhodně má a takových není a nebylo mnoho.

Napsat komentář

Reklama