Liška Bystrouška jako milostný román

Nikdy jsem nepokládala Janáčkovu Bystroušku, tu operu plnou roztomilých zvířátek, kam chodíme nejčastěji s dětmi, za námět, který by mohl skýtat milostné či dokonce erotické významy. Samozřejmě – liška se zamiluje do svého Zlatohřbítka a vyvedou mladé, ale jinak ve většině inscenací převládá spíš přírodní lyrika, rozšafní venkované a karnevalový zástup masek zpodobňujících různé obyvatele lesa s dětskými hlásky. Nová inscenace Příhod lišky Bystroušky v Národním divadle (premiéra 20. března) se vydala jiným směrem: životní a milostné příběhy u lidí i u zvířecích hrdinů se navzájem proplétají do podoby jednoho velkého milostného románu. Hodně to ovlivnila režie Ondřeje Havelky, který vložil milostný podtext i do scén dosud neutrálních. Například Revírník na začátku prvního jednání neodpočívá v lese jako výšlapem udýchaný strejda, ale jako milenec Terynky, se kterou se zde tajně schází. Tento nový příběh má pak logické pokračování v žárlivém střetu s pytlákem Haraštou, který se odhalí jako další nápadník Terynky. A ještě více to posílí rozdíl mezi revírníkem mladým a bujarým (na začátku) a stárnoucím, filozofujícím v závěru opery.

Velmi intimně zde působí vyznání Faráře ze staré lásky (Jiří Sulženko, rovněž v roli Jezevce), které zpívá přímo v první řadě hlediště divákům a ukazuje jim dívčinu fotku, již dodnes nosí u sebe. Scéna námluv Zlatohřbítka s Bystrouškou, její svůdný tanec u tyče a jeho radostné vrtění ocáskem je kapitola sama o sobě.

Podobnost zvířecího a lidského světa umocňují kostýmy Kateřiny Štefkové, dopřávají zvířecím protagonistům velmi elegantní oblečky podle módy z počátku dvacátého století. O mnoho případněji pak vyznívají jejich společenské, i když trochu naivní dialogy o moderní ženě, samostatném bydlení v noře nebo o genderově nerovném postavení slepic vůči nadřazenému kohoutovi. Musím říct, že se publikum opravdu upřímně těmito replikami bavilo, možná i proto, že text běžel na titulkovacím zařízení, a tak bylo možné všemu dobře porozumět.

Roli Revírníka na první premiéře ztvárnil výtečný Svatopluk Sem, tomu srozumitelnost nechyběla, bylo potěšením poslouchat jeho zvučný baryton, bezchybně intonující a plný citu. Půvabnou dvojici Bystrouška – Zlatohřbítek vytvořily Lenka Máčiková a Michaela Kapustová, barvou hlasu si byly neuvěřitelně podobné a vyrovnané. Lenka Máčiková podala obdivuhodný výkon, její energie dávala impulz celému představení. Komicky dojemný byl Jaroslav Březina jako Rechtor (a Komár), zvláště ve scéně, kdy se podnapilý vrací lesem, zem se pod ním houpá (výtečné nápady scénografa Martina Černého) a Bystrouška se mu zjevuje v podobě zbožňované Terynky. Tuto němou a polonahou roli všemi žádané dívky ztvárnila Malvína Pachtová. Dále se v první premiéře objevili Jiří Brückler (Harašta), Jitka Svobodová (Revírníková, Sova), Jana Sýkorová (pes Lapák), Jan Markvart (hostinský Pásek), Lenka Šmídová (Pásková).

Hudební nastudování bylo svěřeno do rukou dirigenta Roberta Jindry, což je v poslední době značná deviza Národního divadla a záruka slušného výkonu divadelního orchestru. (Nic se nekazilo, byla zde hezká místa, například vzorná pasáž lesních rohů.) Ze začátku mi jejich hra připadala trochu nenápadná, ale postupně se prohlubovala vřelost a větší impulzivnost výrazu, u Janáčkovy hudby naprosto nezbytná.

Scénograf Martin Černý vytvořil moderní, vzhledově jednoduchou, ale co do funkčnosti docela „vychytanou“ scénu. Na třech menších točnách uprostřed pódia, které se umí pohybovat a viklat různými směry, se vytváří dojem divokého terénu lesa s klátícími se stromy, s množstvím dolíků, doupat a skrýší. Jednoduchým tahem lanek se pak ze země zvednou kulisy hospody nebo hájovny, podobně jako listy leporela, a není potřeba dlouhých proměn a stěhování.

O kostýmech zde již byla řeč, ale ráda bych zmínila invenci některých dalších masek: například moc hezky vyřešili inscenátoři řádění lišky mezi slepicemi a jejich velká bílá těla s utrženými hlavičkami. Myslím, že dětští diváci to přežijí a dospělí se dost dobře bavili. Ze stejných důvodů, kvůli legraci, sklízel velké sympatie publika jakýsi ošklivý brouk, snad chroust (?) s tenisovými pálkami místo krovek. Premiéra se vyvedla a věřím, že toto vtipné, hravé a sentimentalitou nezatížené představení bude diváky těšit v mnoha reprízách.

Hodnocení autorky recenze: 80 %

Leoš Janáček:
Příhody lišky Bystroušky
Hudební nastudování: Robert Jindra
Dirigent: Robert Jindra (alt. Zbyněk Müller)
Režie: Ondřej Havelka
Scéna: Martin Černý
Kostýmy: Kateřina Štefková
Choreografie: Jana Hanušová
Sbormistr: Martin Buchta
Sbormistr Kühnova dětského sboru: Jiří Chvála
Dramaturgie: Ondřej Hučín
Orchestr Národního divadla
Sbor Národního divadla
Kühnův dětský sbor
Balet Opery Národního divadla
Premiéra 20. března 2014 Národní divadlo Praha

Bystrouška – Lenka Máčiková (alt. Alžběta Poláčková)
Lišák – Michaela Kapustová (alt. Kateřina Jalovcová)
Revírník – Svatopluk Sem (alt. Jakub Kettner)
Rechtor / Komár – Jaroslav Březina (alt. Jan Vacík)
Farář / Jezevec – Jiří Sulženko (alt. Luděk Vele)
Lapák –  Jana Sýkorová (alt. Václava Krejčí Housková)
Revírníková / Sova –  Jitka Svobodová (alt. Jitka Burgetová)
Kohout / Sojka – Sylva Čmugrová (alt. Jana Horáková Levicová)
Chocholka –  Michaela Šrůmová (alt. Olessia Baranová)
Pásková / Datel – Lenka Šmídová (alt. Yvona Škvárová)
Harašta – Jiří Brückler (alt.  Jiří Hájek)
Pásek –  Jan Markvart (alt. Vladimír Doležal)

www.narodni-divadlo.cz

Foto Hana Smejkalová

Reklama

Hodnocení

Vaše hodnocení - Janáček: Příhody lišky Bystroušky (ND Praha)

[Celkem: 8    Průměr: 4.8/5]

Mohlo by vás zajímat


10
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
7 Comment threads
3 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
10 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Milan V.

Nádherná inscenace! Konečně zase jednou něco, za co se ND nemusí stydět! Od Káti Kabanové, Parsifala a Gloriany nejlepší představení v ND – alespoň pro mne. Po průšvihovém Pelleasovi a Melisandě, Donu Carlosovi (v SOP) a Simonu Boccanegrovi a průměrném Orfeovi a Eurydice (ve Stavovském) a nudném Tannhäuserovi (v SOP) opravdu po všech stránkách povedená věc: nápaditá, živá, vtipná (takhle jsem ještě nezažil smát se publikum a dobře se bavit), na scéně se pořád něco děje a přitom to není přeplácané, kýčovité nebo sentimentální. Režijní výklad se mi velice líbil. Krásné kostýmy a úžasná scéna, hudební provedení i pěvecké výkony… Číst vice »

Milek

Po shlédnutí čvtrteční premiéry Lišky Bystroušky v ND jsem dospěl k názoru,že tímto podobným způsobem by měly být nastudovány všechny české opery,aby se staly vzorem pro svět, jak má být inscenována a zazpívána česká opera.Není důvodem sem zvát za drahé peníze zahraniční režiséry,aby nám převáděli jak se má dělat česká opera a nebo nekriticky oslavovat zahraniční inscenace stěžejních českých oper.Pěvecké i herecké výkony byly na vysoké úrovni a k vrcholům celé inscenace patřilo setkání lišky a lišáka v druhém dějství.Obě představitelky(Lenka Máčiková a Michaela Kapustová)podaly výkon světové úrovně. Doporučuji všem,běžte se podívat,zábava skvělá!

Basti

Mimo Svatopluka Sema by bylo dobre pochvalit jeste Jiriho Brucklera v roli Harasty. Souhlasim, ze to bylo velmi vyvedene predstaveni a jedno z nejlepsich v ND za posledni dobu. Narozdil od recenzentky jsem ale vzdy vnimal Bystrousku jako velice filosoficke dilo nad kolobehem zivota a jeho neopakovatelnosti. Tato myslenka mi ale ve finalni scene prisla naprosto zastrena. Zabackovi nejsou jeho posledni slova vubec rozumet ani slyset a apotheoza je v tom, ze revirnik novou mladou bystrosku pousti na svobodu. Ale tohle byla jedina zasadni vec, co mi vadila. Narodnimu divadlu patri dik a uznani za krasnou produkci. Kez zapocaly Cyklus… Číst vice »

Adeleide

Liška se mi velmi líbila, jen mi velmi vadil nápad režiséra, že je nutno do toho vnést erotiku. Revírník, klátící v lese Terinku , mne docela znechutil. Myslím si, že o tom toto dílo rozhodně není. A pak bych měla trochu výhrady k panu dirigentovi, který nevyužil kontrastů – na jedné straně až pichlavost Janáčkovy hudby a na druhé dojemnost až k slzám. Na konci ( možná i proto, že jsem to revírníkovi nevěřila) to se mnou ani nehlo. Jinak gratuluji ND k moc pěkné inscenaci.

Lohengrin

Myslím, že jsme oba byli na stejném představení. Já jsem konec taky nějak nepochopil – byl nevygradovaný, i díky hudebnímu nastudování. Jinak se mi inscenace a pěvecké výkony hlavních představitelů/ek velmi líbily.

uj.uj

TerYnka :-)

Dobré dopoledne, takto je postava uváděna ve všech tištěných podkladech Národního divadla.

Ondrej Hucin

A je uváděna v této pravopisné podobě správně, totiž autenticky. Nahlédněte, prosím, do Těsnohlídkovy Bystroušky – zde se píše dokonce Terýnka. U Janáčka je to pak Terynka – s krátkým ypsilon po r. Lze si ověřit jak v posledním kritickém vydání opery u Universal Edition z roku 2010, tak i např. ve starším a hojně rozšířeném klavírním výtahu téhož nakladatele z roku 1952.
Nezaměňujme, prosím, s Terinkou z Dvořákova Jakobína. Hezkou neděli! Ondřej Hučín

JP

Moc pěkné představení, jen si myslím, že orchestr zůstal Janáčkovi přece jen ještě dost dlužný. Taky nerozumím tomu, proč jsou dvě premiéry a prakticky jen jedno obsazení. To je to druhé tak špatné? Že ani v prvních reprízách nebude k vidění? Novému vedení opery držím palce, kéž by Bystrouška byla odražením ode dna…

operka25

Byla jsem na 2. premiéře. Pěvcům nelze nic vytknout. Na rozdíl od mnoha předchozích inscenací to bylo divadlo, tedy “bylo se na co dívat”. ale pro mne, starší osobu, tam chybělo mnoho z poezie Těsnohlídka i Janáčka… Tu přidanou erotiku považuji za naprosto zbytečnou a vlastně toho revírníka posunuje mimo původní popis. Bystrouška byla úžasná nejen pěvecky, ale i herecky, velmi půvabná. Balet mi bohužel připadal spíš do baru než do romantiky lesa… No ale snad to přivede do ND diváky! od pana režiséra Havelky se mi víc líbilo jeho pojetí Bohémy a jeho pravá “parketa” je myslím spíš v… Číst vice »