List z Kanady: Nedožité osmdesátiny Maureen Forrester

Když jsem včera pozdě odpoledne pozoroval z okna zlověstná mračna a od silného deště mě dělila jen tenká okenní tabulka, přičiněním jakési intuice jsem si vzpomněl na jednu z nejlepších kontraaltistek dvacátého století, montrealskou rodačku Maureen Forrester, která by letos v červenci oslavila kulaté jubileum, osmdesáté narozeniny. Netušil jsem však, že ve stejnou dobu, kolem půl sedmé večerní, zemřela o 600 kilometrů dál, v torontské nemocnici, na následky Alzheimerovy nemoci.


Maureen Kathleen Stewart Forrester se narodila 25. července 1930 v rodině skotského truhláře Thomase Forrestera a jeho irské manželky May Arnoldové se čtyřmi dětmi. Vyrůstala v chudé části na východě Montrealu. Už jako dítě zpívala v místních kostelních a také rozhlasových sborech. Protože většina učitelů byla povolána do války v Evropě, Maureen zanechala školy a od třinácti let pracovala jako sekretářka u telefonní firmy Bell. Rodina totiž nutně potřebovala peníze na živobytí.


Když se starší bratr vrátil po válce domů, přesvědčil Maureen, aby se začala učit zpívat. Její první recitál se konal v roce 1953 za klavírního doprovodu Johna Newmarka. Tak začala jejich dlouholetá spolupráce. Záhy následoval debut s orchestrem v Beethovenově 9.symfonii s Montreal Symphony Orchestra s dirigentem Otto Klempererem. V roce 1956 Meureen pozval dirigent Bruno Walter do New Yorku k provedení Mahlerovy 2.symfonie Vzkříšení. Walter přitom studoval u samotného Mahlera, a tak s interpratací jeho vokálních děl mohl Maureen Forrester zvlášť výrazně pomoci.


Repertoár Maureen Forrester zahrnoval až do sedmdesátých let minulého století především barokní hudbu (Händel, Bach, Scarlatti) a také písně (Brahms, Mahler, Strauss), v nichž excelovala jako málokdo. Často je porovnávána s další přední, předčasně zesnulou britskou kontraaltistkou Kathleen Ferrier (1912-1953). Maureen Forrester byla známa svojí obrovskou vitalitou. Kromě už zmíněných dirigentů spolupracovala také s Johnem Barbirollim, Leonardem Bernsteinem, Pablo Casalsem, Herbertem von Karajanem, Jamesem Levinem, Seiji Ozawou a mnoha dalšími veličinami


Z operních partů Maureen Forrester připomeňme alespoň ty stěžejní: Cornelii z Händelova Giulia Cesara, Gluckova Orfea, Ulriku z Verdiho Maškarního plesu, Erdu z Wagnerova Zlata Rýna (s touto rolí debutovala v roce 1975 v MET) či Hraběnku z Čajkovského Pikové dámy (debut v La Scale v roce 1990). Především návštěvníci kanadských operních domů v Torontu, Vancouveru, Montrealu, Quebecu a Edmontonu poznali Maureen Forrester v mnoha dalších významných rolích. V osmdesátých letech zabrousila i do lehčího repertoáru Gilberta & Sullivana, když se představila v operetách Iolanthe a Mikado.


Maureen Forrester byla proslulá jako šampionka kanadské hudby a kanadských zpěváků a ve volném čase (pokud se to tak dá říci) se věnovala administrativě kulturní instituce Canada Council (1983-1988). Během své kariéry získala téměř 30 čestných doktorátů, Řád Kanady (1967) a řadu dalších významných ocenění. Sporadicky dávala mistrovské kursy a s uznáním sledovala své krajanky – následovnice v oboru kontralt, jako je třeba Marie-Nicole Lemieux (1975).

Od roku 1957 byla Maureen Forrester provdána za torontského houslistu a dirigenta Eugena Kashe. Vychovali spolu pět dětí. Manželství ale skončilo rozvodem v roce 1974. Náročné koncerty po celém světě na tom jistě měly svůj podíl. Poslední léta života Maureen Forrester nebyla nejšťastnější. Trpěla finanční tísní (jak příznačné pro řadu operních umělců) a také Alzheimerovou nemocí. Ačkoli si to již nebyla schopna uvědomit, za pár týdnů by se dožila osmdesátky. Au revoir, Maureen!

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

Mohlo by vás zajímat