Louis Langrée: Čeští filharmonici mají specifickou DNA

Louis Langrée společně s Českou filharmonií představí ryze francouzský program: Hectora Berlioze, Maurice Ravela a Césara Francka. Výjimečný zvuk České filharmonie zná Langrée z nahrávek, například kdysi s ní viděl archivní záběry slavného dirigenta Charlese Muncha. Pocházely z konce 50. let a týkaly se Franckovy Symfonie d moll, která zazní i tento pátek. “O to větší pocta pro mě je, že nyní (o 60 let později) se tu ocitám s Českou filharmonií já,” řekl.

Pro dirigenta, který má za sebou s filharmonií první zkoušku, to byl “zvláštní zážitek” slyšet její zvuk a zároveň mít možnost do něj zasahovat. “S velkými orchestry je to vždy takové mystérium, protože je tam nová generace, ale zároveň čerpá z tradic a učí se od starších hudebníků,” dodal. V ČF ale slyší typickou barevnost, která je prý důležitá právě i pro interpretaci francouzské klasické hudby.

Na Pražském jaru bude v pátek dirigovat i Ravelův Klavírní koncert G dur, který patří k nejčastěji uváděným dílům žánru. Jako sólista se představí klavírista Javier Perianes. Podobně často bývá hraná i Franckova symfonie, podle archivu Pražského jara na přehlídce zazní již podvacáté.

K Praze má Langrée vřelý vztah díky své matce, která mu o ní vyprávěla. Na konci druhé světové války se sem dostala při osvobození Polska, kde byla vězněna. Chodila pražskými ulicemi a cítila svobodu, která na ni působila jako zázrak. Podobné pocity prožíval dirigent dnes.

Langrée vystupoval s většinou předních světových orchestrů, mimo jiné s Berlínskými a Vídeňskými filharmoniky, římským Orchestrem Národní akademie Svaté Cecílie či Budapešťským festivalovým orchestrem. Od roku 2013 vede jako ředitel Cincinnatský symfonický orchestr.