Málo čarovná Händelova Alcina v Theater an der Wien

  1. 1
  2. 2
Händelova opera Alcina patří vedle opery Giulio Cesare in Egitto k nejčastěji inscenovaným skladatelovým scénickým dílům. Po skvělých inscenacích v Mnichově (2005), vídeňské Staatsoper (2011, 2016) a senzačním koncertním provedení v Londýně (2014) se čarodějný ostrov i jeho vládkyně Alcina objevily na jevišti Theater an der Wien. Očekávaný debut v titulní roli Marlis Petersen trochu brzdí poněkud rozpačitá režie Tatjany Gürbacy bez jednotící a silné ideje inscenace i slabší výkony některých dalších sólistů.
Marlis Petersen – Alcina, Theater an der Wien 2018 (foto Herwig Prammer)

Theater an der Wien připravilo na novou sezónu jednu z dramaturgických řad věnovanou opernímu dílu Georga Friedricha Händela. V září tak zaznívá v šesti představeních Alcina (1735), v listopadu ji bude následovat méně hraný Teseo (1713) a v dubnu následuje další Händelovo operní dílo inspirované Ariostovým eposem Orlando furioso pod eponymním názvem Orlando (1733). Tyto tři nové a původní scénické produkce budou doplněny koncertními provedeními opery Serse (1738) v říjnu, oratoria Mesiáš (1742) v čase vánočním a další opery Rinaldo (1711) v dubnu 2019. Všechny tyto produkce slibují vynikající interprety – dirigenty a soubory specializované na provozování staré hudby (např. Concentus Musicus Wien, Akademie für Alte Musik Berlin vedená René Jacobsem, Il Giardino Armonico s Giovannim Antoninim, soubory Il pomo d´oro, The King´s Consort nebo Ensemble Matheus v čele s Jean-Christophem Spinosim). V záplavě sólistů zvučných jmen nelze přehlédnout několik žádaných kontratenoristů v hlavních rolích, David Hansen jako Ruggiero (v roli spíše obsazované mezzosopránem) v Alcině, Christophe Dumaux jako Egeo v Teseovi a v titulním partu v Orlandovi, Franco Fagioli v Sersovi nebo Filippo Mineccia v Rinaldovi.

Reklama

Marlis Petersen (Alcina), David Hansen (Ruggiero), Katarina Bradič (Bradamante), Theater an der Wien 2018 (foto Herwig Prammer)

Současná inscenace Alciny byla svěřena souboru Concentus Musicus Wien, který po legendárním dirigentovi a organizátorovi Nikolausi Harnoncourtovi převzali jeho tři mladší spolupracovníci. Jeden z nich instrumentalista a dirigent Stefan Gottfried s velkou pokorou k Harnoucourtově odkazu rozsáhlé dílo o délce více než 3 hodin nastudoval. Jeho hudební podání je bezesporu kvalitní a precizní, s velkým smyslem pro detail a stylovost, ale trochu ji chybí hudební vzlet i temperament jeho mentora. U díla tak výrazného, plného milostných vzplanutí i zklamání, které spojuje svět magie a zároveň hrdinů křížové výpravy, by byl na místě větší kontrast temp a vůbec výraznější vypracování rozdílných prostředí a duševních stavů. Bohužel i zcela jevištně rozdílné situace zní poněkud jako „veselá smutná písnička“ a „smutná veselá písnička“, tedy převážně nerozlišeně. Velká pozornost je ale věnována sólisticky vedeným nástrojům (lesní rohy ad.) v jednotlivých áriích, ve kterých instrumentalisté znamenitě doprovázejí zpěváky.

David Hansen (Ruggiero), Florian Köfler (Melisso), Theater an der Wien 2018 (foto Herwig Prammer)

Není tajemstvím, že inscenace vznikla především pro efektní debut Marlis Petersen v další vybrané roli. Světově uznávaná pěvkyně, již třikrát (!) vyhlášená v anketě oborového časopisu Opernwelt vyhlášená jako nejlepší operní pěvkyně světa, s bravurou střídá role belcantového a moderního repertoáru. Tato legendární představitelky Bergovy Lulu zazpívá skvěle i party Donizettiho a Belliniho, stejně jako titulní roli ve Veselé vdově nebo dramatické party soudobých oper. Ani její Alcina diváky nezklame, byť zvolená režisérská koncepce plně nevytěží vše z jejího hereckého a pohybového potenciálu. Marlis Petersen je naprosto uhrančivá osobnost současné světové operní scény, zpěvačka s činoherními schopnostmi a ohromující elegancí gesta a pohybu. Schopností hereckého výrazu směle konkuruje nejlepším činoherním představitelkám, a navíc je vybavena skvělým hereckým instinktem. Pěvecky začíná v roli ostrovní královny opatrně, protože role je velmi obsáhlá a náročná, a ne nadarmo je tento Händelův operní opus označován jako „primadonnská“ opera. Trvale ji v moderní době vzkřísila Joan Sutherland a v titulní roli se zaskvěly další belcantistky jako Arleen Auger, Renée Fleming, v začátcích své kariéry také Anja Harteros (jako mezní úkol), Inge Kalna a v posledním době v koncertním provedení také mezzosopranistka Joyce DiDonato. M. Petersen není samozřejmě v projevu virtuózní typ australské La Stupendy, přestože koloraturní běhy a ozdobný zpěv zvládá velmi dobře. Je jí cizí okázalá koloraturní výbušnost nebo samoúčelné efekty. Zdařile podkládá každou pěveckou frázi promyšleným výrazem. Postavu buduje spíše jako milující ženu, nejprve zklamanou, později žárlivou a pomstychtivou, spíše než majestátní vladařku. Její spojení s magickým světem je v dané režijní koncepci je vrozeným darem, který se stává účinným nástrojem v její počáteční koketérii. Zpěvačka vedle bravurního podání známých árií zaujme elegancí projevu ve všech složkách, kdy postavu tvaruje jako fatální a chytrou ženu ve světě nepříliš chytrých, zato vychloubačných machistických partnerů.

Katarina Bradič (Bradamante), David Hansen (Ruggiero), Theater an der Wien 2018 (foto Herwig Prammer)

Bohužel další výkony zůstávají za jejím vysokým standardem. Australský kontratenorista David Hansen, který roli Ruggiera zpíval již v Karlsruhe a ve Velkém divadle v Moskvě, se snaží spojit nespojitelné – sportovní zjev moderního macha a nemužsky znějící témbr. Režisérčina snaha vést postavu v modu fyzického siláctví pak nenachází oporu v jeho hlasovém projevu. Zdařileji zpěvákovi vycházejí lyrické pasáže s budovanou kantilénou než dramatičtější a virtuóznější úseky, ve kterých již jeho hlas není úplně kontrolován a řada vysokých tónů zní násilně ve změněné barvě. Mimo to v řadě rychlejších míst došlo ke ztrátě srozumitelnosti slova. Přesto byl jeho výkon vysoce oceněn při závěrečném potlesku vídeňského publika…. Zklamáním byl i výkon německé sopranistky Mirelly Hagen (jako Alcininy sestry Morgany), jejíž velmi subtilní soprán zápasil s obtížným partem jak z hlediska koloraturních nároků v 1. dějství (pak se hlas zklidnil a výkon výrazně zlepšil), tak především z hlediska objemu.

  1. 1
  2. 2

Komentujte

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na