Málo mě platí, budu hrát falešně

Připadá vám titulek absurdní? Mně taky. Ale k přemýšlení nad touhle absurditou mě přivedla debata a komentáře některých z vás k páteční recenzi na koncertní provedení Salome v pražském Národním divadle. Stačila jedna jediná poznámka, týkající se nevhodného chování členů orchestru v průběhu představení či vlastně koncertu, a rozpoutala se živá diskuze. Z jedné z reakcí jsme se dozvěděli, že orchestr vlastně zachránil dirigenta, který dílo dobře neznal a tudíž ho hráči svým výkonem podrželi a také, že co bychom chtěli, když pracují za 15 000 korun měsíčně. A v tomhle výroku se vlastně skrývá důvod, proč se společně s vámi chci nad celou věcí trochu zamyslet.

Navštěvuji hudební divadelní produkce už hezkou řádku let nejenom doma, ale i v zahraničí. Mohu tedy srovnávat a samozřejmě srovnávám uměleckou i profesní úroveň orchestrů. Ještě o něco déle si také vlastní prací vydělávám na živobytí. Své povolání jsem si vybral sám, nikdo mě do něho nenutil. Pracuji tedy také proto, že to co dělám, jsem si přál dělat, že mně to baví, uspokojuje. Snažím se podle svých schopností a svého nejlepšího vědomí odvádět práci kvalitní, za kterou se před sebou ani ostatními nemusím stydět. Totéž očekávám například od zdravotní sestry, která mě v nemocnici ošetřuje, od třídní učitelky mých dětí, nebo třeba od personálu, který pečuje o moje přestárlé příbuzné. Totéž očekávám od sboristů v opeře nebo třeba tanečníků v baletu. Dívám se na jejich práci s důvěrou v to, že ji odvádějí nejlépe, jak mohou. A to i přesto, že ani v jednom z vyjmenovaných příkladů za ni nejsou ani zdaleka adekvátně ohodnoceni.

Moje profesní kariéra není umělecká a moje práce mi není koníčkem. Taková je ale většina profesí. Mezi námi žijí tisíce lidí, kteří vykonávají tak špatně placená a náročná povolání, jakými jsou třeba zdravotní sestry, pomocný personál v ústavech pro mentálně postižené, ale třeba i tanečníci. Takových profesí je mnoho. Ti lidé si tyto profese vybrali s vědomím, že nikdy nebudou adekvátně ohodnoceni a na společenském žebříčku jejich profese nebudou těmi nejprestižnějšími. Přesto nás ošetřují desetitisíce zdravotních sester, které to dělají profesionálně a mají naši absolutní důvěru, naše děti učí učitelé, kteří musí mít vysoké odborné znalosti a přesto dostávají směšný plat. Nestalo se mi, že by mi zdravotní sestra, která se mi při odběru krve šestkrát netrefí do žíly a nadělá mi modřiny, místo omluvy řekla třeba: “Co byste chtěl za 10 000 měsíčně”, nebo prodavačka, která mi špatně spočítá hodnotu nákupu, místo promiňte řekla: “Kdybych brala víc, tak by se to nestalo”. Či že by baletka místo deseti předepsaných piruet vytočila jen pět, protože má tak malý plat, že jako diváci na víc nemáme nárok.

Vždycky jsem žil v domnění, že lidé, kteří se profesně zabývají hudbou, k ní mají vztah. Kvalita odvedené práce je věcí morálního profilu člověka, jeho vztahu k profesi, kterou vykonává, a v případě orchestru Národního divadla také vztahu k nám divákům. Každý jeden z nás z odvedených daní přispívá právě i na ten, byť žalostně nízký plat hráče orchestru.

Nenechme se tedy ošálit hlasem, který se nám snaží namluvit: Kdybychom byli adekvátně ohodnoceni, byli by adekvátní i naše hudební výkony a profesní chování. Ten hlas nemá pravdu a ústa, jimiž promlouvá, prozrazují vztah k profesi, aniž ho vyslovila. Kdyby totiž patřila hráči či umělci milujícímu svou práci, člověku se smyslem pro týmovou práci a s úctou k práci kolegů, nikdy by takhle promlouvat nemohla.


Proto si přeji, aby lidé, kteří v orchestrech našich divadel hrají, měli svou práci rádi, přistupovali k ní jako k profesi, kterou si sami zvolili a odváděli profesionální výkon. Pak uvěřím tomu, že budou-li lépe ohodnoceni, budou jejich výkony ještě lepší a kvalitnější.

PS: Jeden z hráčů Chicago Symphony Orchestra, který se svojí vlastní pílí a prací dostal do tohoto prestižního tělesa jako jeden z mála Čechů, před časem v rozhovoru o své kariéře médiím řekl asi toto: Je to tvrdá práce, celou polovinu roku cestujete po světě, bez rodiny, přátel. Stále na sobě musíte pracovat, protože na vaše místo čeká mnoho stejně dobrých hráčů, jako jste vy. Zkoušky, koncert, hotelový pokoj, letadlo a tak pořád dokola. A peníze? No u lidí panuje představa, že jako členové špičkového orchestru si musíme slušně vydělat. Dostávám plat, který je nižší, než plat průměrného federálního úředníka. A ten mi vystačí na to, abych uživil sebe a pokryl svoje životní náklady. Manželka musí pracovat také, abychom si mohli dovolit se na půl roku vrátit domů do vlasti, a mohli tam platit pronájem a žít. Dělám to hlavně proto, že miluju svoji práci a jsem součástí špičkového hudebního tělesa, které je bezchybně fungujícím mechanismem, kde výkon jedince je součástí celku a špičkový výkon celku je nemyslitelný bez dokonalého a bezvadného výkonu jedince.

Použitá fota jsou ilustrační

13
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
13 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
0 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Anonymous

Leonora3 rekla:Alesi, rekli jste to za nas. Taky jsem chtela na diskusi k Salome reagovat v podobnem duchu. Bylo to smutne cteni a vrta mne to v hlave. Je mozne ? (jiste je) a kdyz tak jak veci posunout a potlacit k lepsimu (Jednout budem dal), jak jsme vcera slyseli v pusobivem koncertu k vyroci Sametu "Uz je to tady". Taky mne to napadlo u Evy Urbanove, nebyla tato vlastnost, kterou tu rozebirame i pricinou jejiho vzestupu? Pred par lety jsem ji slysela v Brne jako Kostelnicku, v Cechach to byl jiste nadstandardni vykon, ale E.U. mela na skvelou mezinarodni… Číst vice »

Anonymous

Chtěla bych také reagovat na článek, potažmo již zmíněnou diskuzi k Salome v Národním divadle. Předesílám, že nechci omlouvat nikoho, kdo během koncertu na jevišti rušil, to je věc jiná. Myslím ale, že to co chtěl říci autor příspěvku v diskuzi je zhruba toto: platy v divadlech jsou velmi nízké – nic nového pod sluncem, že? Pak ale musí každý pochopit, že se takový hudebník(a nejen on) snaží vydělat na živobytí kromě svého stálého pracovního poměru ještě někde jinde – např. vyučováním na základní umělečké škole, hraním v dalších orchestrech anebo jak někdo posměšně napsal – honením kšeftů. (Z vlastní… Číst vice »

Rinaldo

Anonymní: Velmi zajímavé povídání, ve kterém máte absolutní pravdu. Debata, která tu před několika dny vznikla, je jen vyústěním neřešených problémů v této oblasti. Nicméně jsem si všiml, že v té recenzi, nad níž se debata rozvinula, byl jako v jedné z mála orchestr ND chválen. I já jsem zastáncem toho, že v jakékoliv profesi je nutné ctít morální zásady, ale zároveň je nutné souhlasit s pisatelkou výše uvedeného komentáře a třeba i takovouto debatou pomoci zvýšit zájem politiků o podhodnocenou kulturu a její pracovníky.

Anonymous

Problém Národního divadla nevidím v tom, že jsou hudebníci špatně placení, ale v tom, že je to státní podnik, kde nefunguje trh. Evropa je plná absolventů hudebních konzervatoří. Co brání odpovědné osobě, aby hráče orchestru propustila, když nezvládá (z jakéhokoliv, byť objektivního důvodu) svou práci? Jeho místo by bylo jistě zaplněno. Určitě existují hudebníci, kteří by za mzdu zde zmiňovanou byli vděční. Stávající hudebníci by pak z obavy ze ztráty zaměstnání jistě věnovali větší pozornost své práci. Je totiž tristní, když i lidé bez hudebního sluchu poznají, že "orchestr hraje nějak divně…"

Anonymous

Já to beru takto. Vstupenka do Národního divadla stojí cca 1.000,- Kč. Obvykle chodíme ve dvou, takže z jednoho rozpočtu je třeba zaplatit 2.000,- Kč. Díky této jednoduché matematice mne prostě problémy unaveného a frustrovaného hudebníka skutečně nazajímají!

Anonymous

Leonora3:
I kdyz se diskuze posunula nekam jinam, chci opravit ve svem prispevku #1 o E.Urbanove slovo "vzestup" na "sestup".

To co bylo receno vyse o trhu funguje na 100%. V patek jsem na regionalni scene videla premieru baletu. V souboru tanci hodne Rusu a jejich pritomnost a konkurence pozvedla uroven celeho souboru.

Anonymous

Pane Dvořáku a pane Brázo, považujete se za znalce operního díla R.Strausse, znáte proto možná také Straussův "Deník každého kapelníka" s "Deseti skvostnými pravidly". Mnohé z těchto pravidel většina českých dirigentů hrubě porušuje.Pokud tyto dirigentská pravidla neznáte, nahlédněte prosím třeba do monografie o R.S. od Ernsta Krauseho, pomůže vám to snad k erudovanějšímu náhledu na dirigenty a orchestry. A když se, pane Brázo, pokoušíte srovnávat tuzemské orchestry se zahraničními, zamyslete se také nad rozdílem úrovně (třeba jen v rovině estetické) mezi Vašimi pochybně subjektivními, neodbornými, často až agresivními recenzemi a recenzemi některých významných zahraničních hudebních kritiků.

Ivo

Pozoruji skvostnou diskusi, která vznikla na základě vlastně docela pochvalného článku, který hodnotil mimo jiné i práci orchestru při Salome. Člověk by si myslel, že pokud si někdo všimne nepříliš do hry zainteresovaných hráčů orchestru a upozorní na to (a zbytek odvedené práce přitom kvituje kladně), že sami hráči si řeknou: Asi to bylo trapné a okaté, příště si dáme pozor. Ono se tu ale objevuje spousta a spousta komentářů (anonymních, z nichž však jasně vidno, že je psali hráči zmíněného orchestru), které se snaží celou věc posunout jinam. Ten problém, na který bylo upozorněno´ tak asi přeci jenom existuje,… Číst vice »

Tantris1978

S autorem naprosto souhlasím. Mám mezi "lidmi od hudby" hodně známých a dost dobře vím, že někdo ze sebe dá všechno, i když hraje třeba pro dvacet lidí, a někomu je to prostě u p… Promiňte, ale šumafu je slabé slovo, alespoň dle toho, jak se vyjadřují. Honění kšeftů není omluva. Abych použil autorovo přirovnání: Doktor zpacká operaci a pozůstalým řekne, že si večer musí přivydělávat v baru, takže na to operování už pořádně neviděl – to přece musíte pochopit, ne? A když už jsme s argumenty v koncích, použijeme staré osvědčené, že kritika vlastně není kritika, protože na Západě… Číst vice »

Anonymous

Velmi zajímavá diskuze. Chápu, že se hudebníkům kritika nelíbí – komu se také líbí být kritizován, že. Co však nechápu jsou jejich výpady vůči "nekompetenci kritiků". Jak zde již někdo napsal, vstupenka stojí tisíc korun. Já když jdu do divadla, tak si vstupenku kupuji. Platím a tudíž mohu kritizovat. Já jsem zákazník. Ono by se mohlo stát (a už se to stává), že na vás nikdo nechodí. Nakonec můžete být rádi, že se váš výkon nedá reklamovat…

Tr.

Zcela souhlasím s autorem článku a některými zde uvedenými komentáři.Na druhou stranu, nikoli však na obranu členů orchestru vesele konverzujících během koncertu, bych však chtěla připomenout ještě jeden trapný moment ze čtvrtečního večera.Myslím, že jen málokdo si nevšiml toho opakovaného vyzvánění mobilního telefonu, které se neslo odkudsi z parteru. Zvláště pak, když vyhrávající Mozartova symfonie č. 40 dublovala jednu z lyrických orchestrálních pasáží.Chápu, že zvonící telefon je nepříjemnost, která by se stát neměla, avšak nikdo není neomylný a stát se to může. Když se to však opakuje dvakrát až třikrát během asi patnácti minut, je to hloupé a trapné. Je… Číst vice »

Tantris1978

Pro TR. – naprosto souhlasím, já např. nechápu, proč do divadel a koncertních sálů ještě nedali rušičky mobilů, ať je to legální nebo ne, vždyť to nemusí nikomu říkat (a nelegální věci stejně dělají – viz např. nelegálně instalovaná obrazovka u Rudolfina atd.) Možná by stačilo takové to jejich hlášení pustit těsně před začátkem – ne jen pět minut před (ve Vídni se ozve několikeré pípání jako z mobilu při stmívání – mobily tam nezvoní – nebo ano?). Také mi hodně, opravdu hodně, vadí to všudypřítopmné chrchlání. Lidé si to prostě neodpustí – chce se mi kýchnout? Tak si taky… Číst vice »

drumfire

trocha nechapem podobne diskusie … naozaj ani mna ako 'zakaznika' a divaka nezaujimaju interne problemy ND medzi ktore patri aj nedostatok financii. ten je predsa aj v inych oboroch a nemoze ovlivnovat vysledok.
ale ked uz roky musim porovnavat ubohu provincnost predstaveni v ND a v okolitych statoch tak nezostava nic ine hlboky smutok a sklamanie. cest svetlym vynimkam ako boli martinu hry o marii, ale jedna kavlitni inscenace za 4 roky je asi dost nizko nasadena latka.