Manželé Jarůškovi a Boris Giltburg: Nádherný koncert se skvělými detaily

Veronika a Peter Jarůškovi jsou členové Pavel Haas Quartetu, který vystupoval též na letošním festivalu Dvořákova Praha. Spolu s klavíristou Borisem Giltburgem vytvořili však nové těleso s mimořádnou komorní symbiózou zasahující nejenom oblasti agogické a dynamické. Hráči na smyčcové nástroje docilují nadto specifické barvy tím, že přizpůsobují v detailech – v téměř nerozeznatelných diferenciacích – svoji intonaci v duchu výrazu konkrétní skladby. Nejde o rozostření ladění, ale pouze o témbrovou proměnu. Do tohoto prostředí vysokého umění zapadá klavírista Boris Giltburg vrchovatou měrou, neboť, kromě své schopnosti adaptace v komorním ansámblu, je též vyhledávaným beethovenským interpretem. Své poznatky předával mimo jiné v říjnu 2022 na několika workshopech pod hlavičkou České filharmonie.

Program koncertu neměl vrchol, protože všechna díla zazněla v pozoruhodné kvalitě. Pochvalu zasluhuje i dramaturgie večera, neboť velký tektonický celek vložila do první poloviny (Schubertovo Klavírní trio B dur), a časově méně široké kompozice do poloviny druhé (Rachmaninovo Elegické klavírní trio g moll a v závěru pak jediné Klavírní trio Maurice Ravela).

Zařazení některého ze dvou pozdních Schubertových klavírních trií do koncertního programu je vždy událostí. Obě skladby oplývají krásou detailu i oduševnělostí celku, obě, v tóninách B dur a Es dur (není však zcela jisté, které z nich bylo napsáno jako první) jsou závažnými širokými komorními plátny zasahujícími polovinu koncertního večera, neboť obě trvají více než tři čtvrtě hodiny. Na pražském koncertě hrané Klavírní trio B dur je více postavené na poetice Schubertovy písňové tvorby než opus v Es dur. Jmenovaná tria spojují však i společné znaky, kdy v obou identifikujeme kompoziční koncentraci beethovenského cyklu a přímo vizionářskou autorovu odvahu v oblasti tonálního a harmonického pohybu. Vystupující umělecký soubor manželů Jarůškových a Borise Giltburga se ve své interpretační realizaci ani na chvíli nevzdálil od raně romantického pojetí, když jejich dynamický rozsah vykazoval menší rozptyl mezi jednotlivými stupni a tempový průběh pak nebyl nadměrně zneklidněn velkými agogickými výkyvy. Svůj vklad do celkového výrazu pak přinesla již výše popisovaná intonační strategie houslistky a violoncellisty, která dala dílu romantizující sentiment. V provedení Scherza jsme si připomněli zvuk podobných částí ze Schubertových symfonií, které byly hrány také v salónním obsazení s klavírem a několika smyčci. Ta se dodnes občas slýchávají a jsou přijímána jako důležití svědci doby, ve které vznikly.

Prvním provedeným dílem po přestávce bylo Elegické klavírní trio g moll Sergeje Rachmaninova. Připomnělo tradici tak zvaných „romansů“, sentimentálních písní, které se často zpívaly za doprovodu klavíru v ruských aristokratických kruzích v 19. stol. Ve skladbě Sergeje Rachmaninova romansy připomínala především lyrická témata. Skladatel se však ve skladbě dopracovává i dramaticky vyhrocených pasáží, ve kterých se přihlašuje ke svému zájmu o evropskou dobovou kompoziční tradici. Interpretující soubor dal dílu elegický i dramatický charakter. Do paměti posluchače se však vryla tajemná pianissima, která skladbu otevírají ve smyčcových nástrojích, a za spolupráce klavíru ji též uzavírají. V provedení popisované kompozice se plně projevil ruský původ pianisty, který dokonale vystihl ve svých sólech Rachmaninovův rukopis, a ostatním členům tak přinášel inspirující impulsy.

Večer uzavřelo Klavírní trio a moll Maurice Ravela, dílo, které již spadá do období 1. světové války. Vzniklo v roce 1914. Útrapy války však ve svém obsahu ještě nezachytává, spíš se autor chtěl (podle dostupných pramenů) od temných myšlenek na konflikt osvobodit. Je opusem vrcholné impresionistické poetiky, ve které dominují zvukové barvy v polostínech, neukotvená modalita postavená na volně stojících dominantních septakordech, celotónových stupnicích a dalších postupech, pro romantismus charakteristických disonancích, zde však pevně svázaných tonálními vztahy. Skladbu zdobí bohatá nástrojová stylizace a především uvolněný rytmus, nesvázaný do pevného metrického řádu. Přesto Bohuslav Martinů nazýval Ravela „hodinářem“, neboť všechna kolečka jeho skladby – hodinového stroje do sebe dokonale zapadají. Klavírní trio není toho výjimkou. Manželé Jarůškovi a Boris Giltburg našli ve své interpretační invenci mnoho skvělých detailů a podali dílo v přesvědčivém a pevném tvaru. Každý z posluchačů si určitě vytvořil při poslechu množství asociací. Já jsem byl například okouzlen barvením smyčcové techniky ricochet s trylky, které se ve skladbě objevilo ve vztahu housle-violoncello i v opačném gardu. Lyrická akordická klavírní sóla vyzněla s pohádkovou měkkostí a tak bychom mohli pokračovat ve výčtu, jehož sumář přinesl duševní lázeň a ta všechny posluchače v sále dokonale osvěžila. Koncert uzavřel, po dlouhotrvajícím aplausu, přídavek – poslední část z Dvořákových Dumek.

Komorní koncerty špičkové úrovně přináší zcela specifické zážitky, které mají intimní povahu. Zasahují posluchače v hlubokých záhybech jeho duše. Odcházel jsem v myšlenkách, že by svět byl lepší, kdyby taková hudba potkala skutečně každého člověka…

Český spolek pro komorní hudbu: Giltburg, Jarůšková, Jarůšek
12. října 2022, 19:30 hodin
Praha, Rudolfinum

Program:
Sergej Rachmaninov: Elegické trio č. 1 g moll (15′)
Maurice Ravel: Klavírní trio a moll (25′)
Franz Schubert: Klavírní trio č. 1 B dur, D 898 (45′)

Účinkující:
Veronika Jarůšková – housle
Peter Jarůšek – violoncello
Boris Giltburg – klavír