Mária Porubčinová: Opera se dělá hlavně srdcem

Nejednou v posledních letech se i její jméno objevilo mezi těmi, o kterých se mluví jako o slovenských pěveckých nadějích. Absolventka Vysoké školy múzických umění v Bratislavě u profesorky Zlaticy Livorové získala už celou řadu ocenění v mezinárodních pěveckých soutěžích, jako třeba v Trnavě, Zaragoze či ve Vídni, patří jí i Cena publika na Competizione della opera v Drážďanech. Od poloviny minulého desetiletí se postupně představila nejen na slovenských jevištích, ale též na Moravě a v Čechách či v Německu, Rakousku a Itálii. Ve svém repertoáru má především mladodramatické sopránové role, vystupuje ale i na koncertním pódiu. Shodou okolností právě v příštích dnech se Mária Porubčinová po nedlouhém čase znovu vrátí do Prahy, aby už příští středu na Pražském hradě přednesla spolu s Pražskou komorní filharmonií a dirigentem Tomášem Netopilem sopránový part v Dvořákových Svatebních košilích. Pochopitelně právě od tohoto návratu k nám se začal odvíjet následující rozhovor…Dvořákovy Svatební košile – bude to vaše první setkání s touto partiturou a taky s naším předním orchestrem a dirigentem mladé generace Tomášem Netopilem? Co vám ta hudba říká?

Ano, je to stretnutie so Svadobnými košeľami je po prvýkrát, ale krásu kompozície Antonína Dvořáka som si zamilovala už dávno predtým. S panom dirigentom Netopilom sa při práci tiez stretneme po prvýkrát, takže sa na to veľmi teším, rovnako ako aj na orchester. Dúfam, ze si všetci „brnkneme na jednu strunu“ a bude to príjemná spolupráca. 🙂

Když už jsme u českého repertoáru: Máte za sebou i některé role z českých oper  – Dvořákovu Rusalku či Smetanovu Mařenku. Jak blízké vám jsou a nemáte případně vyhlédnutou ještě nějakou další „českou“ roli?

Áno, obe tieto spomínané úlohy mám za sebou a môžem povedať, že sú to moje veľmi obľúbené postavy. Rusalkou som začínala svoje pôsobenie na javisku, takže táto nádherná rola mi naštartovala lásku k opere. Ďalšiu rolu, na ktorú sa veľmi teším, je Jenůfa, na tu čakám už pekných pár rokov. 🙂 Tak sa teším, kde si ju budem môcť zaszpievať. Dúfam, že som už dorástla a užijem si ju.V nejedné recenzi vašich vystoupení jsem se dočetl, že máte velký hlas. Také to tak cítíte?

🙂 Ja ani tak nie, ako moja rodina a kamaráti, keď sa začnem smiať. 🙂  Je to častokrát vraj veľmi hlučné. Ale nie, vážne! Nikdy som veľkosť môjho hlasu neriešila. 🙂

Tuším od roku 2010 jste začala zpívát také v německém Braunschweigu. Proč zrovna tam? Můžete prosím alespoň trochu blíže představit tamní soubor? Repertoár, role, které jste tam už měla možnost předvést?

Áno, v Braunschweigu som bola jednu sezonu v roku 2010 a kvôli narodeniu našej dcerky som tam uz skončila. Bola som tesne po skončení vysokej školy, tak som skúsila ist na predspievanie radšej do menšieho divadla, aby som nabrala skúsenosti a prax. Prišla ponuka z Braunschweigu, tak som ju prijala a nikdy neoľutovala. Naštudovala som tam Gomesovho Salvatora Rosu, Weberovho Čarostrelca a Mascagniho Isabeau. Chvíle prežité na tejto scéne boli jedny z mojich najkrajších. Prišla som tam s minimálnymi skúsenosťami či už na javisku aj mimo neho. Bez znalosti nemčiny a ani len jednu sekundu som nepocítila ani od kolegov ani od divákov žiadny problém. Je to úžasný kolektív zložený z viacerých kultúr a národov, ale spojenie hudby je tam cítiť od prvej skúšky. Veľmi rada na ten čas spomínam.
V Braunschweigu opakovaně hostovala i Dagmar Pecková, ale třeba i Oleg Bryjak, kterého pražské publikum poznalo před pár lety jako výtečného Albericha v Prstenu Nibelungově. Měla jste možnost se s nimi potkat? A když už jsme u těch známých jmen, kterých svých profesionálních setkání se známými osobnostmi světa opery si nejvíce ceníte?

Bohužiaľ, ani s jedným som sa nestretla. Ale ešte nie je všetkým dňom koniec a keby k stretnutiam došlo, budem sa len tešiť. 🙂 Neviem povedať žiadne konkrétne meno, koho si vážim najviac,lebo si vážim každého jedného či už kolegu, alebo aj veľku hviezdu operného neba. Každý – keď sa zdvihne opona – robí čo je v jeho silách. táto práca sa robí hlavne srdcom, takže si myslím, že zlý človek by nemal šancu, čiže s kýmkoľvek sa stretnem, tak si ho veľmi vážim.

A úspěch ve vaší profesi, kterého si nejvíc považujete?

Považujem si snáď každý, pretože každý jeden ma posunul dopredu. Ale ak mám nejaký konkrétny menovať, tak je to asi v rámci prvého miesta v Drážďanoch cena publika, lebo zaujať nemecke publikum bolo pre mňa veľkým zadosťučinením. Ale tých krásnych zážitkov je veľa.

Co říkáte stavu opery na Slovensku? Třeba de facto „bezvládí“ v Slovenském národním divadle, které trvá už řadu let? Ale i třeba úrovni slovenské pěvecké školy?

K stavu opery by som sa nerada vyjadrovala, lebo do tejto problematiky nevidím. Samozrejme, že ma to trápi, lebo máme obrovský potenciál sa zaradiť medzi popredné scény a je škoda, že práve z dôvodu neustáleho boja o kreslo dostávame punc nestabilného divadla. Myslím si, že slovenská spevácka škola už v minulosti neraz dokázala, že je skvelá a že aj napriek veľkému prílivu výborných spevákov vo svete má aj teraz nezastupiteľné miesto na úplnej špici v podobe svojich jedinečných spevákov.

Jaké další pěvecké příležitosti na vás po pražském koncertě v nejbližší době čekají?

V najbližšej dobe sa po dlhšom čase vracím na javiskove dosky v Bratislave a na jeseň ma čaká moja milovaná Rusalka na opernom festivale v Glyndebourne.

Jste pořád ještě tak trochu „rebel“, co se péče o váš hlas, ale i „opatrování se“ vůbec týče?

Neviem, či je to rebelantstvo v pravom slova zmylse, ja si len myslím, že přílišná sústredenosť na seba nieje dobrá. Mám rada prirodzenosť, takže si myslím, že kde je vrtkého s mierou, tak je to v poriadku. Na druhej strane hlasivky sú náš chlieb, takže miera zodpovednosti je tiež určite na miste.

Platí stále, že opera pro vás není na prvním místě, tam prý máte své soukromí. Daří se vám v něm tak jako v opeře? Kde vůbec momentálně máte svůj domov? Pootevřete, prosím, aspoň trochu jeho dveře…

🙂 Našťastie ma nikto nepostavil před voľbu opera alebo rodina a tak môžem s radosťou povedať, že táto kombinácia je možná. S manželom a päťmesačnou dcérkou žijeme v Drážďanoch a manželovi som veľmi vďačná, že môžem mať obe svoje veľké lásky naraz. Za jeho a rodičovskej pomoci sa to dá zvládať a malinká je úžasný tvor, že si to neustále balenie a chodenie z miesta na miesto ešte aj užíva. Vždy pre mňa samozrejme bude rodina na prvom mieste, ale som veľmi vďačná životu, že som nemusela obetovať prácu, ktorú veľmi milujem.

Díky za rozhovor!
Ptal se Vít Dvořák

www.pkf.cz