Marian Lapšanský chce být v penzi zahradníkem
Hru na klavír studoval na konzervatoři v Bratislavě v letech (absolvoval roku 1968) a pak také na pražské Akademii múzických umění (do roku 1973). V druhé polovině sedmdesátých let působil tři roky jako sólista Státní filharmonieKošice, od roku 1978 je sólistou Slovenské filharmonie. Od let osmdesátých se datuje jeho spolupráce v klavírním duu s Peterem Toperczerem. Je také dlouholetým pedagogem, již řadu let profesorem na VŠMU v Bratislavě, hru na klavír vyučuje i na pražské HAMU. Oceňován je také jeho dlouhodobý přínos při organizování hudebního života na Slovensku. V pondělí dostane možnost setkání s klavíristou Marianem Lapšanským po určitém čase zase pražské publikum, při abonentním večeru rozhlasových symfoniků v Dvořákově síni Rudolfina, a to při Mozartově Klavírním koncertu d moll, s dirigentem Vladimírem Válkem.
Překvapila mě informace, že jste se několik let věnoval také studiu hry na housle. Dařilo se vám? A byla taková zkušenost užitečná?
Husličky mi šli lepšie ako klavír, ale s klavírom som sa mohol viac vyhrať. Na husle som cvičil, na klavíri prehrával napr. aj klavírne výťahy z opier, úpravy symfónií, jednoducho všetko možné, len aby som sa vyhol stupniciam.
Čím zvítězil klavír?
Nevedel som sa vzdať všestrannosti klavíra a na oba nástroje som už neskôr nemal čas.
Musel vás zaujmout na nejvyšší míru, protože jste s ním sklidil bezpočet úspěchů. Prošel jste někdy i obdobím, kdy jste ke klavíru usedal vyloženě nerad?
Odkryť a rozvíjať ich osobnosť, ich tvorivosť, ich individuálny prístup. Viesť ich veľmi zavčasu k samostatnosti. Je to úplne nevyhnutný predpoklad pre ich ďalší rozvoj – po skončení štúdií.
Jako manažer se významnou měrou podílíte na chodu mnohých institucí a kulturních podniků. Které z vlastních kroků v této sféře považujete za opravdu zdařilé?
Vladimíra Válka som poznal ako výborného dirigenta a vychovávateľa orchestrov, ktorý pozdvihol napr. SOČR na dnešnú veľmi vysokú a aj v zahraničí vysoko rešpektovanú úroveň.
V Bratislavě jste spolupracovali tři sezony, setkáváte se pochopitelně na mnohých jiných pódiích. Vybavíte si ještě, kdy to bylo vůbec poprvé a jaký dojem ve vás tehdy zanechal?
S Mirkom sme sa stretli pred mnohými rokmi – mal som vtedy dva koncerty s Českou filharmóniou – v Piešťanoch dirigoval Válek, v Bratislave Václav Neumann. Obidva koncerty boli pre mňa veľkou inšpiráciou.
Nakolik vám už zmíněná funkce v čele Slovenské filharmonie „svázala ruce pianisty“? Kolik koncertů za rok v současnosti zhruba hrajete?
Musel som hodne ubrať – z počtu koncertov. Nie z cvičenia. Kedysi som len koncertoval – mal som pocit, že som dosť vyťažený. Potom som začal učiť a neskôr aj organizovať rôzne podujatia – a myslel som, že viac sa nedá robiť. Teraz to robím všetko + vediem Slovenskú filharmóniu. Takže čas je veľmi relativný. Pri dobrej organizácii práce mám čas na všetko, čo chcem robiť. Pravda je, že z toho všetkého ma najviac baví hranie. Keď po učení či po práci v SF sadnem ku klavíru, mám naozaj pocit relaxu. Čo bola predtým fráza „moja práca – moje hobby“, je teraz skutočný zážitok.
Se SOČRem tentokrát přednesete Mozartův Koncert č. 20 d moll, proč na něj padla volba?
Jaká další příjemná vystoupení či nahrávací projekty vás v nadcházejícím období čekají?
Děkujeme za rozhovor!
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]