Marko Ivanović, občas trochu provokatér

  1. 1
  2. 2

To bylo skutečně mým prvotním záměrem. S řadou pěvců i instrumentalistů jsem jejich part průběžně konzultoval a často i následně upravoval. Škrtalo se, přepisovalo se, došlo i transpozice a s tím vším jsem počítal. Jedná se přece o operu ušitou na míru Národního divadla. A ke krejčímu se přece také chodí na zkoušku nových šatů opakovaně několikrát, že? Bohužel, někteří sólisté, pro které jsem operu psal, nakonec své účinkování z různých důvodů odřekli. Přesto naprostá většina umělců vstoupila do celého projektu s velkým nasazením, které se, doufám, projeví i v jeho výsledné podobě.Když si vás představím při zkouškách Čarokraje, jak stojíte čelem k orchestru a zpěvákům, nedá mě to se nezeptat taky na vaše pocity u toho: jaké jsou? Byly chvíle, kdy jste byl na to, co slyšíte pyšný nebo třeba naopak kdy jste se styděl?

Během skládání Čarokraje jsem si pro sebe stanovil vlastně jediný limit: psát takovou hudbu, kterou se pak nebudu stydět nikomu zahrát nebo zazpívat. A to částečně i proto, že jsem od začátku počítal s dvojrolí skladatele a dirigenta. Dirigenta, který musí být přesvědčen o kvalitě toho, co nastudovává. A pocity na zkouškách jsou nakonec vždy smíšené: jako skladatele mě zajímá, jestli všechno „vychází“, jako dirigent se pak musím nad věc trochu povznést a především se zaměřit na detaily a vlastní interpretaci.

Když už jsme u vaší hudby – máte ve vaší „skladatelské profesi“ nějaký vzor? Nemyslím tím samozřejmě skladatele, kterému byste se snad chtěl podobat, ale někoho ze soudobých autorů, kdo je vaše stejná krevní skupina, někoho, komu jeho partitury v dobrém „závidíte“ či o kom cítíte, že jde podobným směrem jako vy?

Musím říct, že se skladbě věnuji momentálně spíš jako druhému povolání při dirigování, které mě časově maximálně vytěžuje. Ze současných světových autorů za svou krevní skupinu považuji především Heinera Goebbelse, Johna Cageho, Giya Kancheliho,… Ale i v Čechách žije řada výborných skladatelů, kteří navzdory malému zájmu domácí laické veřejnosti píšou znamenitou a originální hudbu. Z mé generace jen namátkou Slavomír Hořínka, Michal Nejtek, Tomáš Pálka…

A kterého ze svých dosavadních děl si zatím nejvíc ceníte?

Asi právě Čarokraje. Nic delšího a většího jsem totiž zatím nenapsal.A co si myslíte o soudobé české opeře? O tom, jak se jí daří? O podmínkách, která má k životu?

Opera jako žánr provokuje. Kombinace hudby a dramatu skýtá neuvěřitelně pestré možnosti a to si naštěstí uvědomují jak skladatelé, tak režiséři a také diváci. Problémem je, že publikum, které v Čechách zajímá soudobá opera, se často míjí s publikem, které chodí do kamenných divadel na tradiční operní repertoár. Ve výsledku zde často máme prototyp konzervativního operního diváka, který považuje za „divně moderního“ už Leoše Janáčka a na druhé straně milovníka hudebního divadla, který třeba v životě neslyšel Rusalku. V konečném důsledku pak velké operní domy u nás soudobou operu uvádějí spíš jako kuriozitu s malým počtem repríz a tak se progresivní hudebně-divadelní projekty stěhují do jakéhosi undergroundu: alternativních klubů, experimentálních prostorů a podobně. Ultrakonzervativní posluchači vážné hudby – to je takové naše české (nevím jak dalece i slovenské) specifikum. O to víc si vážím odvahy Národního divadla, které Čarokraji přidělilo v této sezóně téměř 20 repríz.

Vaše další plány? Profesní sny?

Jak už jsem zmínil, můj profesní život je dvojí. Jako skladatele mě na jaře čeká jeden velmi zajímavý projekt, o kterém v tuto chvíli ještě nesmím mluvit, ale moc se na něj těším. Především se však opět budu víc věnovat dirigování: se svojí domovskou Komorní filharmonií Pardubice, kdy v únoru uvádíme českou premiéru komorní verze Gershwinovy Rapsódie v modrém (se sólistou Ivo Kahánkem), se SOČRem pokračuju s natáčením kompletu symfonií Miloslava Kabeláče, v květnu koncert na Pražském jaru,… Dá se zkrátka říct, že si momentálně své profesní sny průběžně splňuji.

A jaký je Marko Ivanović „v civilu“? Mimo svět hudby? Co o něm prozradíte?

Poloviční Jugoslávec, křesťan, čtenář, skaut, manžel, levičák, počítačový hráč, cestovatel, filmový fanda a občas trochu provokatér J

Díky za rozhovor, hodně úspěchů nejen při dnešní premiéře!

www.mivanovic.com

Ptal se Vít Dvořák
Foto ze zkoušky v ND T.Jindra 

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Ivanović: Čarokraj (ND Praha)

[Celkem: 1    Průměr: 5/5]

Mohlo by vás zajímat


1
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
lectus

Dirigování je řemeslo, které se musí umět. Zažil jsem “dirigenty” Miloše Sádla, Jana Panenku, Bohumila Smejkala, Josefa Suka – katastrofa. Při setkání s panem Baborákem mám tentýž pocit – bohužel.