Martin Bárta: Můj hlas patří Verdimu…

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
Barytonistu Martina Bártu jsme zastihli v rušném závěru sezony: několik vystoupení v Národním divadle jako Escamillo v Carmen a titulní hrdina opery Nabucco, návrat do ostravské produkce Pucciniho opery Il tabarro (Plášť) a také do Šostakovičovy Lady Macbeth Mcenského újezdu, s níž se na sklonku června představí i na festivalu Smetanova Litomyšl. Vstupuje do opavské inscenace Čarostřelce a v polovině července jej uvidí publikum – opět jako Nabucca – na festivalu Thurn und Taxis Schlossfestspiele v Regensburgu. Po měsíční dovolené u moře, nezbytné pro restart hlasového aparátu, jej přivítáme opět doma – jako Dona Giovanniho v sérii představení ve Stavovském divadle. A v téže úloze vystoupí Martin zkraje září také v přírodním divadle v pražské Šárce.
Martin Bárta, Fotoportrét Petra Hajská

Operní sólisté v České republice účinkují ve vícero divadlech a v několika produkcích paralelně, přičemž za zdravé množství většinou považují nějakých šest až osm představení měsíčně. Záleží na konkrétním repertoáru, který za ten měsíční interval odzpíváte?

Spíš jde o to, že během času se pomalu dostáváte od lyričtějšího repertoáru k závažnějším, dramatičtějším úkolům. A právě takové já v současné době ztvárňuji; chci říci, že u všech úloh, které mám teď v nastudování, jsou podobné požadavky. Díky tomu je hlas i celé tělo zatěžováno rovnoměrně.

Když bychom se bavili o vašem hlasovém vývoji, zaznamenal jste u sebe i vy zrání hlasu, jeho objemu, sytosti a dramatičnosti, ale zároveň menší pohyblivost?

To je celkem přirozená cesta a nikdo se jí nevyhne. Ale zpíváte-li zdravě a jdete přirozeným vývojem, každý – i sebedramatičtější – hlas by schopnost vrátit se k lyričtějšímu repertoáru měl mít; třeba po určitém vokálním cvičení. Tedy zpíváte-li fyziologicky správně, můžete se i na vyšším stupni pěvecké kariéry opakovaně vracet třeba i k mozartovským rolím.

Kterými se zpravidla začíná… My vás spojujeme především s Verdim, či romantickou sférou, nejspíš se nechystáte momentálně pouštět do Lazebníka sevillského, kterého jste zpíval před třiceti lety. Ale jako Dona Giovanniho vás vídáme stále…

Ona to taky není lyrická role a z těch mozartovských koresponduje zdaleka nejvíc s rankem, který aktuálně zpívám. Ale i ona má pasáže, které potřebují hlasovou pohyblivost, odlehčenost. A tuto flexibilitu by si měl každý cíleně udržovat.

Martin Bárta jako Don Giovanni, foto Archiv Národního divadla

Svou profesionální kariéru jste začínal v Šaldově divadle v Liberci a titulní hrdina v Donu Giovannim přišel až v Praze…

To mi bylo třiatřicet let. Tedy šest let po mém debutu. A provází mě již téměř dvacet let, je to moje nejčastěji interpretovaná role a nikdy se jí nepřejím.

Našel jste si vy ji nebo ona vás?

To zní romanticky, ale u nás je to věc nabídky. A buď ji přijmete, nebo ne. Don Giovanni je jedním ze stěžejních barytonových úkolů a snad neexistuje pěvec, který by Giovanniho nechtěl zpívat. A já byl v těch třiatřiceti nesmírně rád a ještě k tomu jsem v této roli debutoval v místě jeho světové premiéry. Co si víc přát, než takovou symboliku.

Já mám ovšem dojem, že Giovanni k vám chodí častěji než k vašim kolegům ze stejného hlasového oboru…

V poslední době už zas tak často ne. Nejvypjatější to bylo v prvních deseti letech mé kariéry, to jsem účinkoval celkem v osmi produkcích napříč našimi divadly. S přibývajícím věkem jsem se dostal i k Verdimu a Wagnerovi a do Giovanniho nastupuje mladší generace. Pro ni je Mozart vhodný a na jeho partiích by se měla vyvíjet. Tak jako před lety já. Ale přijde-li nabídka na Dona Giovanniho, nikdy neodmítám.

Jedna věc jsou různé produkce a různá zpracování dramatu o Donu Giovannim, a jiná věc je osobní pohled na tuto postavu. Za ty roky a odzpívané produkce od vašeho debutu ve Stavovském divadle ve vás určitě zraje Don Giovanni i jako člověk, jako lidský charakter.

Pěvecké i lidské zkušenosti tu samozřejmě hrají zásadní vliv. Ale Don Giovanni je navíc geniální dílo! A v takovém vás pokaždé čeká nějaký nový objev. Part je tak mnohoznačný, i díky četným recitativům, které nás vedou dějem. Vždyť je to de facto činohra na zpívané mluvě. A tady máte k dispozici tolik nových možností, myšlenek, způsobů ztvárnění. Ale vy jste mluvil o tom mužském vnímání Giovanniho… sem se promítá úplně všechno. Děti, rodina, vztahy, zdraví, přátelé. Nemluvě o zrání hlasovém. A na leckteré pasáže musím v průběhu let jít jiným vokálním přístupem.

Lohengrin, Telramund Martin Bárta, Ortrud Eva Urbanová foto Hana Smejkalová

A Don Giovanni jako člověk? Myslím, že jste to byl vy, kdo někde prohlásil, že ho s postupem let začínáte chápat a nevidíte ho černobíle jako negativní postavu…

On pro mě vůbec není zápornou postavou! Má svou hrdost, je si vědom svého postavení. Ví, že jako chlap má na tomto světě svoje pevné místo. A v názorech je neměnný. Jeho vztah k ženám je, pravda, leckdy diskutabilní a zavádějící, ale já jsem si jist, že svádění žen není jeho prioritou, že mu jde také o city, o pochopení nitra a duše ženy. V jednom recitativu s Leporellem v druhém dějství o tom i mluví, a to je k proniknutí do Giovanniho charakteru klíčové místo. Jeho pevnost a hrdost vyzařují i z finálního konfliktu s Komturem. Zjistí sice, že protihráčem je jakási nezměrná nadpozemská síla, ale ani jí se nehodlá podrobit. Trvá na svých zásadách a ideálech i za cenu vlastního zániku.

Máme tedy věřit Leporellovi, který ve slavné árii vypočítává Giovanniho zářezy na sekeře? Je jeho pán jen takový přelétavý motýl, který si vždy najde novou květinu? Nebo Giovanni dohlédne hlouběji a uvědomí si třeba i opravdový a odevzdaný cit Donny Elviry?

Na to asi nenajdeme jednoznačnou odpověď. Velkou část života se chová tak, jak ho vykresluje jeho sluha. Ženy, jejich fyzično i duchovno, jsou motorem jeho bytí. A Elviřin cit se mu odkryje, až když je vlastně pozdě. Snad ho nevidí, snad ho ani vidět nechce. Jeho duše je prostě svobodomyslná a nehodlá se vměstnat do žádné škatulky. Ale k tomu svému svádění sám říká, že všechno je to láska, cit, hra. Životní potěšení na cestě. A „pokud budu věrný jedné, zarmoutím tím ty ostatní…“ Vždyť čím více osobností potkáme, tím více můžeme být obohaceni. A naopak.

A Leporellova prezentace?

Ten vidí Giovanniho jen v jednom směru a úhlu, nemluvě o tom, že mu také závidí jeho úspěchy a život jako takový. Pokud jen to jde, snaží se sám z něho též profitovat a tak trochu parazituje. Zkrátka: Giovanni je silná osobnost, vědoma si svých kvalit, milující zábavu, obohacení a určitou manipulaci s druhými. Přičemž ale to samé se snaží nejen brát, ale i dávat. Ženám, samozřejmě…

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


2
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
1 Comment threads
1 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
2 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
ladislav

Vážený pán Bárta,
srdečne Vás zdravím z Bratislavy. Je nám veľmi ľúto /operným fandom/, že ste odišli zo SND, Nevieme prečo. Snád v bucúcnosti budeme mať možnosť Vás vidieť a počuť v niektorých
verdiovkách./Nabucco,Macbeth,Rigoletto/
Ladislav

Katerina Motlova

Vážený pane Ladislave,
vyřizuji jménem pana Bárty, že Vás moc pozdravuje a děkuje za milý komentář. Do Bratislavy se vždy rád vrací (naposledy např. v rámci festivalu Eurokontext v opeře Ohnivý anděl nebo v opeře Lady Macbeth Mcenského újezdu) a doufá, že spolupráce se SND bude v budoucnu opět pokračovat. Určitě je tomu otevřený.
Mějte se krásně
Kateřina Motlová