Medvědice si ráda hraje s loutkami

  1. 1
  2. 2
  3. 3

La Calisto aneb Je blázen, kdo v Amora věří
(libreto, 2. akt, scéna XII., sbor nymf a satyrů – přeložila /velmi zdařile/ Marie Kronbergerová
Je blázen, kdo v Amora věří.
Jsou to jen záblesky, jež zmizí.
Rozkoše buď zhořknou, nebo se vůbec nekonají.
Je blázen, kdo v Amora věří.“)

Vyvrcholením letošního, již šestnáctého ročníku mezinárodního hudebního festivalu Letních slavností staré hudby, se po právu stalo scénické provedení barokní opery La Calisto (v programu titul díla uváděn i bez italského členu, který signalizuje určitou historickou jazykovou nutnost přiřazení ženského rodu k tomuto trochu genderově nejistému vlastnímu jménu při běžném užití). Opera Francesca Cavalliho (1602-1676) byla provedena ve smíšeném tvaru koncertního provedení s částečným využitím kostýmním prvků a rekvizit a za vydatné scénické akce loutkářského souboru Buchty a loutky.Libreto opery, označené jako dramma per musica, napsané v tradičním tvaru alegorického prologu a tří aktů s vlastním dějem, napsal významný benátský básník a libretista Giovanni Faustini (asi 1619-1651). Text k La Calisto patří k jeho posledním pracím, protože patrně v roce premiéry autor zemřel. Faustini spolupracoval s Cavallim opakovaně od roku 1642 (La virtù dei strali d’Amore) až k opeře L’Eritrea (1652, uvedené krátce po La Calisto již po smrti libretisty). Spolupráce to byla zřejmě oboustranně vysoce uspokojivá, protože přinesla deset operních projektů, mezi nimi i Cavalliho dnes známá (a nahrávaná) díla jako L´Egisto, L´Ormindo, La Doriclea nebo La Rosinda. Ještě osm let po smrti Faustiniho Cavalli žádal na libretistovi Nicolu Minatovi, aby rozpracoval námět libreta L´Elena, který zanechal Faustini v pozůstalosti.  Faustiniho oblíbená libreta byla zhudebňována i po básníkově smrti, jako třeba v případě opery Il Tiranno umiliato d´amore, ovvero Il Meraspe skladatele Carla Pallaviciniho (1667). Ve většině libret navazuje básník na slavného libretistu Giovanniho Francesca Busenella, tvůrce nejlepších libret pro Claudia Monteverdiho (mimo jiné také pro Korunovaci Poppey). Busenellova i Faustiniho libreta jsou jedinečnou směsí vážné mytologické nebo historické zápletky, někdy pojaté v ironickém pohledu, proložené pastorálními a komickými výjevy. Tato směs tragédie, idyly a komična (někdy s typy odvozenými z karnevalové tradice Benátek a commedie dell´arte) představuje jedinečnou podívanou svou myšlenkovou koláží a typologií postav.

Námětově autor libreta La Calisto vyšel z příběhů Kallistó a Arkas z druhé knihy souboru Metamorphoseon libri / Proměn Ovidia Nasa (43 před Kristem– 17./18. před Kristem). Ovidiovy Proměny od počátků opery jako žánru jsou takřka nevyčerpatelným zdrojem námětů. Ovidius ve své knize shrnul známé i méně známé mytologické příběhy, uspořádal je v časové linii (někdy poněkud násilně nebo mechanicky) a vlastně převyprávěl mytické dějiny Řeků a Římanů v jedinečném básnickém díle, které zaslouží jen obdiv. Byť samo dílo není určeno vlastně k souvislému čtení, přes autorovu snahu se rozpadá na jednotlivé mytologické epizody, vyprávěné krásným veršem. Ke konci Proměn se také poněkud zdá, že autorovi docházely nápady, a zbásnění příběhů je poněkud rutinní. Z tohoto klenotu antického epického básnictví čerpali mnozí libretisté z mnoha jazykových oblastí od samých počátků opery až po současnost. Již první opery, tedy obě verze Dafné Jacopa Periho (1598) a Marca da Gagliana (1608) vychází z tohoto zdroje. Příběh nymfy Dafné ostatně patřil k frekventovaným námětům opery až po Dafné Richarda Strausse (1938). Nekončící řada hudebních zpracování Orfeova příběhu, která se dějinami opera táhne od Euridice Periho (1600)a Monteverdiho L´Orfea  přes Orfea Cavalliho současníka Luigiho Rossiho (1647), nejoblíbenější klasicistní verzi Christopha Willibalda Glucka, až po evropskou meziválečnou avantgardu a současnost. Často byl také zhudebňován tragický příběh pýchy – Faethón jako oblíbený barokní operní námět umožňující navíc velkolepou výpravu nebeského vozu (Phaëton – Lully 1683, Fetonte – Jommelli 1768 a další). Opakovaně byly užity i náměty Persea (například Lullyho Persée, 1682), Acise a Galatei (asi nejznámější je pozdější anglické přepracování prvotní italské serenady na anglický text Georga Friedricha Händela – Acis and Galatea, 1732), Pygmalion (Jean-Philippe Rameau 1748; melodram Jean-Jacques Rousseau 1770), Niobé (například Steffani 1688), Philémon et Baucis (loutková opera Josepha Haydna, ale také Charles Gounod 1860) a mnohé další. Všechny tyto náměty současný divák zná, ale jeden námět, přestože byl zhudebněn velmi četně do moderního povědomí nepřešel. Námětem příběhu Cephalus a Procris je věrná manželská láska, a tento příběh jako operní látka nese hned několik prvenství. Byl námětem (neúspěšné) první opery francouzské skladatelky uvedené v barokní Paříži (Élisabeth Claude Jacquet de La Guerre – Céphale et Procris, 1694) a také byl námětem první opery na původní ruské libreto italského skladatele činného u petrohradského dvora (Francesco Araja – Tsefal i Prokris, 1755). Předtím ale byl již zhudebněn u španělského dvora roku 1660 Juanem Hidalgem (Celos aun del aire matan) a nejúspěšněji pak asi Andrém Ernestem Modestem Grétrym ve francouzské verzi Céphale et Procris ou l’Amour conjugal (1773). Tento příběh manželských zkoušek měl podle řady odborníků vliv i na da Ponteho libreto Così fan tutte.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Cavalli: Calisto (Collegium Marianum & Buchty a loutky)

[Celkem: 1    Průměr: 5/5]

Mohlo by vás zajímat


2
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
2 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
2 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Cristophorus

Váženému recenzentovi děkuji za obsáhlý historický úvod. Operu Calisto v podání souboru Collegium Marianum jsem měl možnost shlédnout již dvakrát – premiéru v roce 2013 a v loňském roce reprízu v Olomouci. Do Prahy jsem přijel záměrně, zajímalo mě, jak si inscenace povede ve Státní opeře. A byl jsem mile překvapen. Nemohu tedy souhlasit s některými soudy pana Chaloupky, zejména pak se soudy pěvců. Nadchl mě (a mé přátele také) výkon pana Krále a paní Kabátkové. Oba dva udělali od předešlých provedení obrovský pokrok, jejich role získaly na barevnosti a dynamičnosti. (O to více bych polemizoval o soudu pana recenzenta… Číst vice »

fidelio

Představení bylo milé a působilo opravdu jako příjemné osvěžení – zapojení loutek do inscenace pro mne představuje jedno z možných řešení -způsobů, jak barokní operu představit současnému divákovi. Bohužel musím souhlasit s recenzentem, že nejslabším výkonem večera pro mne byla paní Kabátková – její hlas zněl ploše a na rozdíl od ostatních účinkujících i její pěvecký výraz nebyl dostatečný,přesto to však byl pěvecký projev, který nijak výrazně nesnižoval úroveň celé inscenace.